Spas se, kdo můžeš. Zkušení hutníci o pádu Liberty, zlatém padáku a vyhaslém srdci z ocele

Nevídaný klid, žádný hlomoz ani kouř. Zmizely i všechny pachy, ten nejhorší způsobovala výroba koksu, při které se do ovzduší uvolňoval i rakovinotvorný benzo(a)pyren. Ocelárny Liberty Ostrava aktuálně poskytují obraz, jaký nebyl k vidění od spuštění Nové huti Klementa Gottwalda v roce 1951.

Dýmy všech barev a pachy všech stupňů

„Tovární kolos charakterizuje optická, zvuková a čichová kulisa. Vytváří ji dým všech barev a pachy všech stupňů, výšlehy ohňů i blikání světel, komponuje ji hlomoz všech intenzit, rachot, sykot i dunění,“ líčil v roce 1962 barvy, zvuky a vůně Nové huti Vladimír Rýpar, šéfredaktor časopisu Svět v obrazech. A podobně ocelářský závod hučel a dýmal ještě nedávno.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Sklárna v Květné po 230 letech existence neskončí. Na poslední chvíli změnila majitele

Bývávalo. Od počátku zimy fabrika stojí, přesně od 22. prosince 2023. A tramvajové soupravy na lince číslo 4 ve směru na Novou huť působí jako ve zkušebním provozu, častokrát jedou úplně prázdné.

Výplaty za 300 milionů měsíčně

Jak dlouho bude majitel oceláren schopen platit zaměstnance, kteří nic nedělají? Šéf odborů na huti Petr Slanina několikrát připomněl, že Liberty Steel Group z koncernu GFG Alliance britského podnikatele Sanjeeva Gupty zatím výplaty pro 6 tisíc kmenových zaměstnanců vyplácí bez problémů. A upozornil, že koncern v jedné válcovně v Belgii podobně platí dělníky na nucené dovolené již asi 48 měsíců, ta má ovšem pouze 300 zaměstnanců. Podle Slaniny vydá Gupta na výplaty v Liberty Ostrava asi 300 milionů korun měsíčně, za celý rok by to byl balík 3,6 miliardy.

„Platit někoho dlouhodobě za nicnedělání, to je neudržitelné. Nevěřím, že se huť ještě rozjede,“ kroutí hlavou 61letý Jan Šuta, zaměstnanec rourovny čili závodu číslo 15, toho času je ale na nemocenské. „Právě jdu od lékaře, proč bych se jinak tahal na huť? Všichni kluci z rourovny jsou doma, někteří dokonce na malé dovolené nebo na chalupě, moc si to ale neužívají. Jsme v nejistotě, takové nečekané volno nikoho netěší.“

Pondělní mantry o návratu do práce

31 fotografií

REPORTÁŽ: Ostravské ocelárny jsou městem duchů, které hlídá poslední hutník. Socha z mědi

Reportáž

Od obzoru k obzoru. Teprve ze střechy ubytovny a hotelu Kovák, který patří ocelárnám Liberty Ostrava, vyniká ohromná rozloha hutního areálu. Fabrika zabírá 650 hektarů, to je větší plocha než katastr pražského Žižkova (544 ha) nebo Vinohrad (379 ha). „Je to město ve městě, ale hlavně v noci je to teď mrtvé a vybydlené místo,“ říká Petr Slanina, šéf odborů v Liberty. Než jsme se potkali v jeho kanceláři v Kováku, do telefonu mluvil o městě duchů, slovíčkaření teď ovšem není důležité. „Podstatné je, aby to město zase ožilo a rozjela se výroba,“ přeje si Slanina. Mezitím se ale vylidňuje i okolí hutě, duchové tamní živnostníky neuživí.

Rourovny v ocelárnách Liberty spí, stejně jako téměř celá huť. Pracuje jen údržba a zhruba 200 pracovníků ve výrobě pásů a důlních výztuží, kterou se podařilo napojit na dodávky tepla od společnosti Veolia Energie. S energetickou firmou Tameh se zatím huť na dalších dodávkách nedokáže domluvit, Liberty také nezačala významněji splácet sekeru za 2 miliardy, kterou u Tamehu zaťala. „Většina zaměstnanců zůstává doma do 12. února včetně,“ říká mluvčí Liberty Kateřina Zajíčková. Totéž oznámila minulý týden, jen s jiným datem. A v pondělí 12. února zřejmě zopakuje totéž, pouze číslovka se změní: „Většina zaměstnanců zůstává doma do 19. února tohoto roku včetně...“ Je to už něco jako hinduistická mantra.

Jenže skutečné mantry mají uklidňovat duši. V železárnách britsko-indického ocelářského magnáta Sanjeeva Gupty je to spíše formulka, která zaměstnancům hraje na nervy. „Parťáci z patnáctky to nesou opravdu těžce,“ říká 61letý Jan Šuta.

Spas se, kdo můžeš, a příměr o snězené žábě

Gupta se zavázal, že pokud ocelárny padnou, dostanou zaměstnanci až 13 měsíčních platů jako odstupné, podle počtu odpracovaných let. Šuta nabídce nedůvěřuje. Na rourovně odpracoval 27 let, měl by nárok plné „bolestné“ za ztrátu práce. Na takzvané zlaté padáky prý není nejlepší doba, poslední výplatou může být už třeba ta březnová. A pak šmitec, spas se, kdo můžeš! Proto dělník z rourovny Jan Šuta radí mladším kolegům: „Být na jejich místě, tak už si hledám jinou práci. Sám už to nějak dám, půjdu do předčasného důchodu.“

Nejhorší jsou prý pochybnosti, co bude dál. „Kolikrát je lepší blbá zpráva než dlouhá nejistota,“ uvažuje šéf odborů v Liberty Petr Slanina. A přidává docela drsné přirovnání. „Představte si, že musíte sníst živou žabičku. Tak asi je lepší to udělat hned, než se na ní další tři dny dívat a přemýšlet nad tím, že ji budu muset sníst.“

Nucené volno ničí psychiku

Dlouhé volno zaměstnancům narušuje i psychiku. „Když jste v nejistotě, v hlavě se vám rodí blbé teorie. Navíc podpořené nesmysly ze sociálních sítí,“ myslí si odborář Slanina. Také manželka může reagovat iracionálně, protože s druhem není zvyklá trávit tolik volného času. Slanina v dosavadních rozhovorech pro CNN Prima NEWS i jiná média nicméně tvrdil, že pokud zaměstnanci budou dostávat mzdy, nemá stávka či demonstrace logiku.

„Předseda Odborového svazu Kovo (OS KOVO) Roman Ďurčo nicméně prosadil na 22. únor protestní shromáždění před hlavní bránou Liberty. Prý je to akce namířená více proti vládě než zaměstnavateli, jenže kabinet není zodpovědný za soukromý kapitál.

Zlatý padák jsem přivítal, bylo to 800 tisíc

Neteče teplá voda a netopí se tu. Zaměstnanci hutě Liberty pracují v tvrdých podmínkách

Moravskoslezský kraj

Již od 2. ledna dostává většina zaměstnanců hutě Liberty Ostrava každý týden stejnou zprávu: Zatím vás nepotřebujeme, zůstaňte ještě týden doma. Aktuálně v ostravské huti pracuje pouze 600 ze šesti tisíc zaměstnanců. Štáb CNN Prima NEWS se podíval přímo dovnitř – do jednoho z fungujících provozů.

„Od příchodu Mittala do Ostravy jsem tušil, že to jde s hutí z kopce,“ vypráví 56letý Tomáš Lipina, kterého také potkávám u areálu oceláren. Pracuje tu od roku 1986, celý dosavadní produktivní život. „Na huti jsem se dokonce vyučil,“ ukazuje k bývalému učilišti nedaleko hlavní brány. Od roku 2011 už ovšem nedělá pro huť, nýbrž pro americkou společnost Maxion Wheels, která na katastru oceláren vyrábí autokola. Zastaralý provoz závodu Autokola NH Ostrava totiž Nová huť nebyla schopna modernizovat z vlastních prostředků, tak v roce 1993 založila společný podnik se zahraničním investorem. A v roce 1997 trochu zbrkle prodala i svůj asi čtyřicetiprocentní podíl v projektu.

„Když Mittal nabídl v roce 2011 zlaté padáky, tak jsem to přivítal,“ vzpomíná Tomáš Lipina. Nový britsko-indický majitel huti se tehdy snažil snížit umělou zaměstnanost, která se v ocelárnách udržovala jako produkt socialismu. „Za komunistů na huti pracovalo 25 tisíc lidí, zvládl by to asi mnohem menší počet zaměstnanců, což později Mittal také ukázal v praxi,“ uvažuje Lipina.

Pozlacená výpověď z roku 2011 se mu vyplatila. „Huť nabízela odstupné ve výši 24 platů, tak jsem si vzal svých 800 tisíc korun a nastoupil do práce v autokolech. Prakticky na stejném místě a jsem spokojený dodnes,“ říká.

„V autokolech teď současné problémy hutě nijak nepociťujeme, tohle se nás prostě netýká,“ tvrdí Tomáš Lipina, který tak zůstává oceli věrný. „V současné podobě huť nepřežije, to je asi všem jasné. Pořád se tu ale budou vyrábět třeba dálniční svodidla, v tom jsou hodně dobří. Předvalky pro válcovnu může Gupta dovážet z Polska, kde má také huť. Tady už se koksovna a vysoké pece nerozjedou,“ je přesvědčen zkušený hutník. Anebo prý skupina Liberty podnik po částech rozprodá, zájemci už se údajně hlásí. „Možná sem přijde Jaroslav Strnad,“ předvídá Lipina.

Donbas před porážkou

Také 72letý Miroslav Bělocký se vyučil na učilišti Nové huti Klementa Gottwalda. Další kovák tělem a duší. „Naštěstí už jsem v důchodu, na huti mám ale pořád doktora, proto jsem tu,“ vysvětluje u hlavní brány. „Už když se v roce 2011 rozdávaly zlaté padáky, tak jsem si myslel, že huť do roka zkrachuje. Překvapilo mě, že to nešlo tak rychle, ocelárny vydržely ještě dalších 12 let, ale teď je konec,“ odhaduje Bělocký. I on v roce 2011 zlatý padák využil. „Něco takového se opakovat nebude,“ je přesvědčen.

S kolegy ze závodu číslo 2 (ústřední údržby) je přitom pořád v kontaktu. „Kamarád je revizák, teď sedí doma a práce mu strašně schází. Je to takový činorodý člověk, a jak nemá co vzít do rukou, tak je nervózní,“ vypráví. „Obávám se, že tady už práci nenajde, v kraji jsou ale jiné příležitosti. Hodně lidí z hutě nakonec skončí v automobilce Hyundai,“ věří. Volných míst nicméně ubývá, webové stránky Hyundai toho času dělnické posty nenabízejí. „Nějak to půjde, Ostravsko pád enháčka zvládne,“ myslí si Bělocký.

Enháčko, to je jedna z přezdívek pro Novou huť, dnešní Liberty Ostrava. Za komunistů se používal také lidový název Donbas, podle hutní základny na Ukrajině. Dneska je Donbas rozstříleným regionem v totálním úpadku, a tak je to najednou přiléhavější přezdívka než enháčko.“

Paní Práce na odchodu

Kdo vlastně přijde 22. února na odborovou demonstraci, když zaměstnanci Liberty dostanou další výplatu, aniž by museli pracovat? „Problém dnešní společnosti je v tom, že pořádně nechápe význam odborů. Nerozumím tomu, že 30 procent zaměstnanců v dělnických profesích na huti ignoruje odbory,“ diví se šéf odborů Petr Slanina. „Smyslem odborů je vzájemná solidarita zaměstnanců a zvýšení ceny práce. Podobně jako je smyslem podnikání co největší zisk za co nejmenší náklady. A odbory jsou nutným protipólem podnikatelských zájmů.“

Mítink před hlavní branou Liberty Ostrava má také upozornit, že pokud padnou ocelárny Liberty, ocelové srdce republiky definitivně zhasne. A republika prohloubí svoji závislost na dovozu oceli především z asijských zemí. „Je to symfonie hraná lidmi a stroji, železem a ocelí, duchem a hmotou. Řídí ji nejproslulejší dirigent světa: Práce,“ napsal o ostravské huti publicista Vladimír Rýpar v roce 1962. Bohužel, teď si paní Práce z huti někam odskočila. A možná se už nebude vracet...