Netradičně tvarovaný crossover MX-30 je na trhu už pár let, ale stále vypadá celkem exoticky. A to možná i proto, že na silnici není tolik k vidění. To se možná změní, některé mouchy, které má čistě elektrická verze, totiž mizí s návratem Wankelova motoru s rotačními písty. I ten má ale určitá specifika.
Přiznávám se, že moderní extrémně aerodynamické tvary některých primárně elektrických vozidel mi dělají problémy od sebe určité modely vůbec rozeznávat. Cením, když se auta liší. MX-30 je nezaměnitelná i po téměř čtyřech letech produkce.
K TÉMATU: Jeep Wrangler s hybridem se drží svého kopyta. Uspěje i jinde než v kamenolomu
Ačkoliv příď je ještě klasicky mazdovská, s úzkými světlomety a lehce zamračená nezapře příslušnost k již osvědčeným SUV japonské automobilky. Zbytek téměř 4,4 metru dlouhého vozu je od dalších členů rodiny výrazně jiný. Zadní část lehce klesá a připomíná spíše verzi kupé a kdo by si toho z nějakého důvodu nestihl všimnout, pro jistotu je vše ještě barevně odlišeno.
Testovaný vůz byl černý, sloupky vínové a vše doplnila stříbrná ozdobná lišta s nápisem „Mazda“ na zadním boku. Dostatečně velká na to, aby nešla přehlédnout, ale zase akorát malá, aby nenarušovala celkový design. Co v černé barvě karoserie naopak zapadlo, bylo drobné oplastování.
Dveře s otazníkem
Tak a teď ty zadní dveře. No, kde vlastně začít? Vidět auto s otevřenými dveřmi do stran a bez B sloupku je na pohled zábavné, to ano. Japonská vzdušnost a prosvětlení nejdou přehlédnout. Ale potom, co přestanete kliku hledat venku a zjistíte, že se objeví až ve chvíli, kdy otevřete přední dveře, je jasné, že tohle bude problémové.
Velkou zajímavostí je otvírání dveří od sebe, přičemž zadní pár je výrazně menší než ten přední. To ulehčuje třeba instalaci dětské sedačky na zadní sedadla. Zdroj: Robin Běhal
Bez předních dveří logicky zadní otevřít nejdou, a to není úplně ideální takřka kdekoliv, kde vedle vás na parkovišti někdo stojí. Otevřít jen lehce, pak sáhnout na kliku a otevřít zadní dveře dokořán a přední zabouchnout? To bohužel nejde. Je třeba ty přední otevřít pořádně, pak teprve se dá dostat k těm zadním, které jsou celkem masivní.
A tohle všechno je v době stále větších a širších aut, ale stále stejně širokých parkovacích míst v obchodních domech prostě problémové.
Nijak vyloženě pozitivní bohužel nejsem ani při pohledu na nastupování a vystupování do zadní části. Na to, abych si dal pořádnou pecku do hlavy, bych si vybral jiné auto, to je fakt, extrémně komfortní to tady není a při sezení vzadu se člověk prostě cítí stísněně. A to pravděpodobně hlavně proto, že je za řidičem a spolujezdcem fakt pořádně uzavřený. A klika dveří je daleko...
Zavazadlový prostor má podle výrobce základní objem 350 litrů, subjektivně mi ale připadal menší - jako u malého auta Zdroj: Robin Běhal
Čímž ale nechci prostornost vyloženě pohanit. Na to, jaké má auto rozměry, je na zadních sedadlech místa na nohy či hlavu dost a k tomu je k dispozici solidní zavazadlový prostor o velikosti 350 litrů.
Originální zůstává i uvnitř
Originalita navenek - originalita uvnitř. Ten, kdo se lehce zavrtá do historie, zjistí, že Mazda byla roku 1920 založena jako společnost, která bude nabízet levné náhražky korku. A tenhle odkaz ve voze žije dosud. Korkové detaily jsou na klice dveří či různých odkladových prostorech, které jsou opravdu prakticky vymyšlené. Co je horší, je to, že při ostřejším projetí zatáčkou například mobilní telefon hladce sklouzne.
Interiér nadchne prémiovými materiály. Displeje už ale mohou působit trochu zastarale. Zdroj: Robin Běhal
Tak trochu historicky vypadá i celá palubní deska, nedotyková obrazovka infotainmentu má jen 8,8 palce a je oproti konkurenci opravdu titěrná. Na druhou stranu třeba rozlišení parkovací kamery je vynikající a všechno, co je třeba zařídit, se vyřeší přes funkční otočný ovladač na středové konzoli.
A přece jen je k dispozici jedna dotyková obrazovka, na které se ovládá vyhřívání sedaček či teplota. Okolo je navíc i několik klasických tlačítek. Když si zvyknete na dost plastu kolem, prostředí v mazdě je přehledné a velmi příjemné a pochvalu si zaslouží i velké množství odkládacích prostor.
Jinak celkovému dojmu z retro interiéru napomáhá například i taková drobnost, jako je posouvání sedadla. To je sice elektrické, ale cítíte úplně každý vroubek, přes který sedadlo přejede.
Unikátní pohon jako generátor elektřiny
Wankelův motor s rotačními písty proslavil značku Mazda už dříve, teď je po jedenácti letech zpět, s názvem 8C funguje jako generátor elektřiny. Automobilka verzi R-EV řadí mezi plug-in hybridy, ačkoliv zkratka vlastně znamená něco jiného - Range Extender Electric Vehicle. Tedy elektromobil s prodlouženým dojezdem.
Baterie má kapacitu 17,8 kWh a papírově nabízí dojezd 85 kilometrů. K tomu je třeba přidat padesátilitrovou nádrž na benzín a s ní tak kombinovaný dojezd 680 kilometrů. To zní slušně, hlavně proto, že dojezd je velká bolístka běžného elektrického modelu MX-30.
Mazda označuje model MX-30 e-Skyactiv R-EV jako plug-in hybrid, i když v tomto případě jde o obrácený systém. Sice je pohonné ústrojí složeno z elektrického i spalovacího motoru, ale o pohyb se vždy stará jen elektřina. Zdroj: Robin Běhal
Wankel o objemu 830 ccm nikdy nepohání kola přímo, je jen generátorem elektrické energie. A když už jsem se tedy „otřel“ o elektrický model, verze R-EV nabízí také o 25 koňských sil více, rovnou 170.
Poznat to je na chování mazdy. Dlouho... tedy, co dlouho - nejspíš nikdy jsem nedostal do rukou novinářský vůz, který by měl na tachometru pouze cifru 160. Navíc k ní MX-30 vlastně ani nemíří, v technickém průkazu najdete maximální rychlost 140 km/h. Tahle mazda jasně dává najevo, že má jiné ambice než rychlost, ale je příjemné, že když šlápnete na plyn, auto se celkem svižně rozjede.
Při jízdě jsou k dispozici tři režimy. Rozjíždíme se na „Normal“, který využívá elektřinu až zhruba do vybití poloviny kapacity baterie, pak tradiční „EV“, jenž baterii vysuší až do nuly a pak přichází verze „Charge“, která řidiče nechá rozhodnout, na jakém procentu si má udržovat trakční baterii.
Za doprovodu netradičního zvuku...
Uživatelsky je ovládání vozu velmi snadné, mě popravdě zajímala hlavně práce Wankelova motoru. Ten doprovázel netradiční zvuk, tedy minimálně pro auto. Přirovnal bych ho k tomu, jako když uprostřed léta posloucháte zapnutou lednici. No, nic moc příjemného, stejně jako vibrace. Ale zvyknete si, zase tak zlé to není. Jen zkrátka jiné.
Wankelova jednotka tu působí jako generátor energie. Její výhodou jsou pro crossover hlavně malá velikost a nízká hmotnost. Zdroj: Robin Běhal
Ale MX-30 jezdí celkem živě a je vlastně celkem jedno, jestli jedete 50 km/h nebo 100 km/h. Na zmiňovanou stovku se dostane za 9,1 sekundy, ale tohle vážně není ukazatel pro uživatele tohoto vozu klíčový. Mě spíš těšilo, že auto se na silnici chovalo přirozeně, dobře drželo v zatáčkách a za sebou nechalo detaily, které běžné elektrické variantě neslušely. Jen bych uvítal tužší brzdu.
Na spotřebu vozu s unikátní technikou jsem byl zvědavý. Když je baterie vybitá, je rozpětí krmi 1645 kilogramů těžkého vozu celkem široké. Jezdit s ním můžete za 8 litrů, ale jízda ve vyšší rychlosti součet o tři litry posune. Ale když je plně nabitá, hned je vše zajímavější. Průměrně jsem se pohyboval za 4,5 litru a 15 kWh na sto kilometrů.
Další zajímavou cifrou je cena, startuje na 949 000 Kč a počítejte, že s tímto vozem budete na silnici prostě jedineční. Design vozu je zábavný, ale ne závadný. Na Mazdu MX-30 se prostě dobře dívá, a i když je decentní, buďte si jisti, že oko pravého automobilového fanouška vás vždy pozná. Tak trochu i proto, že třeba za celý rok 2023 se jich v Česku prodalo jen 18, ale důvodem bylo dost možná to, že dosud bylo auto k dispozici jen jako elektromobil. Plug-in hybrid by mohl leccos změnit.
