Plavání se jako první sport rozhodlo zavést kategorii „open“ pro transgenderové sportovce na některých akcích. Jejich účast v elitních ženských závodech mezinárodní federace FINA omezila kontroverzní podmínkou.
Novou kategorii odhlasovali zástupci členských svazů v neděli na mimořádném kongresu v Budapešti. Pro návrh bylo 196 hlasujících, 42 bylo proti a 36 se zdrželo.
Hlasovalo se poté, co účastníci kongresu vyslechli zprávy od pracovní skupiny složené z lékařů, právníků a sportovních osobností. FINA úplně nevyloučila účast transgenderových sportovců v ženských závodech. Změnu pohlaví však musí podstoupit do 12 let.
„Nechci, aby se sportovcům říkalo, že nemůžou soutěžit na nejvyšší úrovni,“ uvedl předseda FINA Husajn Musallám. „Zřídíme pracovní skupinu pro vytvoření otevřené kategorie během našich soutěží. Budeme první federací, která to udělá,“ dodal kuvajtský funkcionář.
Dva delegáti ze Švédska a Nového Zélandu zpochybnili tento přístup s tím, že do 12 let se pro tak zásadní životní krok těžko někdo rozhodne. Musallám odpověděl, že námitku předá pracovní skupině.
„Musíme chránit práva našich sportovců soutěžit, ale také musíme chránit férovost soutěží na našich akcích, hlavně v kategorii žen,“ řekl Musallám.
O startech transgenderových sportovců mezi plavkyněmi se začalo intenzivně diskutovat poté, co Američanka Lia Thomasová po změně pohlaví v březnu 2022 vyhrála na univerzitním šampionátu NCAA ženský závod na 500 yardů. Podobné debaty vyvolala účast novozélandské transgenderové vzpěračky Laurel Hubbardové na loňských olympijských hrách v Tokiu.
Diskriminační, zlobí se odpůrci
Rozhodnutí FINA přivítala bývalá britská plavkyně Sharron Daviesová, stříbrná olympijská medailistka z Moskvy 1980, která vystupovala proti startům transgenderových závodnic mezi ženami. „Ani nedokážu vyjádřit, jak jsem hrdá na svůj sport, FINA a jejího prezidenta za to, že zapojujete vědu, ptáte se sportovců i trenérů a usilujete o spravedlivý sport pro ženy. Plavání vždy přivítá každého bez ohledu na to, jak se identifikuje, ale férovost je základním kamenem sportu,“ uvedla.
Naopak organizace Athlete Ally, která podporuje osoby LGBTQI+ ve sportu, krok plavecké federace zkritizovala. Nová kritéria FINA pro transgenderové sportovce označila za diskriminační, škodlivá, nevědecká a odporující principům Mezinárodního olympijského výboru přijatým v loňském roce. „Pokud skutečně chceme chránit ženský sport, musíme zahrnout všechny ženy,“ uvedla organizace na Twitteru.
Co říkají odborné analýzy?
Ze studie Valérie Thibaultové a dalších autorů z roku 2010 vyplývá, že rozdíl ve výkonech při světových rekordech v mužských a ženských kategoriích je v průměru kolem 10 % (např. u plávání na 800 m volným stylem je to 5,5 %, u skoků do dálky přes 18,8 %, zatímco u vzpírání dokonce až 36,8 %). Ženy zkrátka neběhají, neplavou a nejezdí stejně rychle jako muži.
Není se čemu divit. Muži jsou fyziologicky o 30–45 % silnější a o 10–20 % rychlejší než ženy, mají o cca 40 % vyšší množství svalové hmoty a méně tukové tkáně, což je výhodou v silových, kolektivních i vytrvalostních sportech. Mají také vyšší hustotu kostí, vyšší srdeční výdej, aerobní kapacitu a podobně.
Hormonální léčba – snížení hladiny testosteronu – se na první pohled může zdát jako určitá cesta k redukci těchto „výhod“. Dříve se pracovalo s hranicí 10 nanomolů na litr, teď už organizace po „přeběhlicích“ požadují 5 nanomolů na litr. Předloni vydaná studie Anny Wiikové a dalších však hovoří o tom, že procedura na výkonnost prakticky nemá vliv. Množství svalové hmoty sice nepatrně klesá, ale hustota minerálů v kosti, hustota kostní tkáně ani síla se po roční hormonální léčbě nemění. Tím pádem zůstává obrovská výhoda oproti soupeřkám.
