Srdce řeklo ne. Štybara přibrzdila arytmie, ale rozhodně nekončí: Chci ještě monument

Na brutálním závodě v Belgii nazývaném „De Ronde“ se měl představit už podeváté. Spolu s jinou jednodenní klasikou je Paříž–Roubaix tradiční součást jeho cyklistického kalendáře. Na těchto abnormálně dlouhých závodech vedoucích po úzkých silničkách často s kostkami je Zdeněk Štybar ve svém živlu.

Ovšem jakmile minulou neděli dojel závod Gent-Wevelgem, necítil se úplně fit. Dozvěděl se, že má problémy se srdečním rytmem. Podstoupil proto ablaci, tedy metodu, při níž lékaři přes tříslo zavedou až do srdce katetr, pomocí něhož vyřeší falešné elektrické impulzy způsobující arytmii.

Proto musel slavnému monumentu plného takzvaných „bergů“, tedy krátkých ostrých kopců na kostkách, říct ne.

Jak vysoko řadíte Flandry v osobním žebříčku oblíbených závodů?
Jeden z vůbec nejoblíbenějších závodů, vysněná klasika. Kolem Flander je de facto důvod, proč jsem před lety změnil disciplínu a z cyklokrosu přesedlal na silnici. Mám k tomuto závodu obrovský respekt. Ale není mi moc přáno. Loni jsem kvůli zranění přišel o odloženou Tour de France, před Flandry (v roce 2020 se vinou pandemie koronaviru Kolem Flander konalo na podzim, a ne na jaře, pozn. red.) jsem pak nejel ani žádný jiný závod. Hodně jsem tedy ztratil. Dva roky zpátky, když jsem měl výbornou formu, jsem před Ronde onemocněl. A také jsem jednou při tomto závodě ztratil zuby (úsměv). Už tedy nějaké vzpomínky na Flandry mám, ne vždy pozitivní.

Letos bohužel nebudete mít žádné. Jak se nyní po zákroku kvůli arytmii cítíte?
V tuto chvíli už jsem v pořádku. Zaplaťpánbůh. Nebylo to naštěstí nic složitého ani nebezpečného, nicméně určité následky by mohly přijít, pokud by se zákrok neprovedl. Dám si pár dní volno, pak už opět můžu začít trénovat.

Vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo souviset s arytmií

Závod Kolem Flander celý tento týden v úvahu vůbec nepřipadal, nebo byla šance, že slavný monument odjedete?
Ještě ve středu jsem doufal, že bych mohl být v neděli na startu. Rozhodnutí, zda zákrok absolvovat, nebo ne, bylo na mně. Tím, že jsem se rozhodl s tím něco udělat, bylo jasné, že si pak musím dát několik dní volno. A jet zrovna takový závod jako Kolem Flander by mohlo být riziko.

Byly potíže se srdečním rytmem po odjetí Gent-Wevelgem nějak navenek znát?
V podstatě tak, že mi bylo špatně a na omdlení, točila se mi hlava. Když jsme pak vytáhli data z počítače, bylo vidět, že mi občas přeskočily tepy. Nic jsme nechtěli ponechat náhodě a hned jsme udělali vyšetření. Byla to opravdu důkladná prohlídka, strávil jsem celý den v nemocnici. (úsměv) Naštěstí jsme našli příčinu problému a hned ji odstranili.

S něčím podobným jste už v minulosti měl potíže?
Právě že ne. A v tomto případě jsem myslel, že mi je špatně jen kvůli tomu, že to byl těžký závod. Navíc jen po dvou dnech navazoval na jiný velmi náročný (Saxo Bank Classic, pozn. red.). Spojoval jsem si to tedy spíš s tímto. Vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo mít co do činění s arytmií. Hlavně jsem rád, že to neznamená něco jako konec kariéry.

A také to neznamená, že přijdete o jiný oblíbený závod Paříž–Roubaix. Takzvané „Peklo severu“ se mělo jet příští víkend, ovšem kvůli koronavirové situaci bylo opět přeloženo. Loni se tato francouzská klasika nejela vůbec. Pokud by zůstalo u původního termínu, asi byste se nestihl vrátit, že?
Přesně tak. Jsem rád, že se Paříž–Roubaix odložilo. Ještě než se tak stalo, jsem doufal, že zůstane u původního termínu, protože formu mám podle mě výbornou. Možná jednu z nejlepších v životě. Těšil jsem se proto na Flandry i Roubaix. Za současných okolností mě každopádně těší, že závod dostal nový termín. Ještě to výborně pasuje týden za mistrovství světa (3. října, pozn. red.). A světový šampionát je další vrchol sezony. Takže to výborně naváže.

Říkáte, že cítíte výbornou formu. Několikadenní výpadek v tréninku ji nějak nenaruší?
Každý den je znát. Nicméně kdybych nejel kvůli odložení Roubaix, tak bych si po Flandrech dal volno. Minimálně týden. Dá se říct, že už dva roky jsem neměl pořádně dovolenou, takže bych si i tak odpočinul. Takže v tomto ten zákrok nehraje výraznou roli. Myslím si, že začnu závodit až někdy v květnu.

Teď si tedy pořádně užijete času s rodinou?
Ano, ano. Je to takový zásah do našeho rodinného života. Nebyli jsme úplně připravení na to, že ze dne na den budu doma. Počítali jsme se dvěma závody. Ale užíváme si to. Se synem jsme vyrazili na hřiště a celkově trávili čas venku. Další dny budou v podobném duchu. Lewis si bude hodně hrát a já hodně odpočívat. (úsměv)

Doma jste v Belgii, ale plánujete se ve volném čase podívat i do Česka?
Uvidíme. Ve čtvrtek jsem se vrátil z nemocnice, zatím jsem úplně nic moc neplánoval. Až teď přijde čas, abychom s manželkou pořádně popřemýšleli, co budeme dělat.

10 let v jednom týmu? To nemůže říct každý

A když se podíváme na dlouhodobější plán, tušíte, jaké třítýdenní závody, takzvané Grand Tour, by se vás měly letos týkat?
Těžko říct. Každopádně Giro d´Italia určitě nepojedu, protože to už je v květnu. Takže zbývá Tour de France a Vuelta. A myslím si, že nadějněji to vypadá s Vueltou, protože by to byla z hlediska termínu ideální příprava na mistrovství světa a Paříž–Roubaix.

Čas šíleně letí a je to už 10 let, co jste v týmu Quick-Step. Co říkáte na tyto kulaté narozeniny?
Abych řekl pravdu, ani si neuvědomuju, že už je to taková doba. Kariéra doopravdy neuvěřitelně letí. Zvláště minulý rok skrze pandemii utekl ještě mnohem rychleji. Jsem za to moc rád, že se v jednom týmu držím takto dlouho. Myslím si, že to nemůže říct každý. Užíval jsem si to a užívám. Byl jsem respektovaný a já zase respektoval všechny ostatní.

Berete po takové části života tým jako rodinu?
Určitě ano. Kor z hlediska toho, jak dlouho člověk zná personál, to jinak nejde brát. Samozřejmě, závodníci se kompletně vystřídali, snad jen Iljo Keisse je tam se mnou od začátku.

Která z těch krásných vzpomínek ční nad ostatními?
Vytáhnout jeden zážitek je těžké. Ale určitě jeden z nejvýraznějších bude ten, když jsem vyhrál etapu na Tour de France. Zároveň ale v ten stejný den spadl Tony Martin z našeho týmu, zlomil si klíční kost, když byl ve žlutém trikotu pro lídra závodu. Zbytek týmu ho pak dotlačil do cíle. Byl to jeden z nejzvláštnějších momentů. A pak samozřejmě všechny ostatní vítězství. S kluky jsme několikrát vyhráli Flandry, Paříž–Roubaix, Milán – San Remo, etapy na Grand Tour. Je toho hodně.

Co byste si ještě přál? Vaše vítězství na Paříž–Roubaix, kde jste byl dvakrát druhý?
Určitě. Většinou mi první vrchol formy sezony vyšel na předchozí závody v Belgii nebo Strade Bianche. Pak už to šlo spíše dolů. Teď to bylo naopak. Začal jsem zpozvolna a lepšil se závod od závodu. Opravdu jsem se těšil na dva monumenty (Kolem Flander, Paříž–Roubaix, pozn. red.). Určitě bych si přál ještě v kariéře uspět na mistrovství světa a vyhrát jeden monument.