Vila Felicitas
Brněnskou vilu Tugendhat zná nejspíš každý. Málokdo ale ví, že podobný unikát najdete i v Karlovarském kraji. Přesněji v krušnohorských Abertamech. A dá se říct, že se v ní stal zázrak. I přesto, že o ni její tehdejší majitelé po druhé světové válce přišli, zůstal interiér vily téměř nedotčený. Jako by ho někdo zakonzervoval.
Když otevřete dveře vily Felicitas, jako byste se ocitli zpátky v dobách první republiky, kdy zažívala svoji největší slávu. Vypadá to, jako by si jen majitelé vzali své osobní věci, pár kusů nábytku a šli o dům dál. Vše ostatní tu je přesně tak, jak si rodina majitelů fabriky na rukavice před téměř 100 lety nechala navrhnout. „Tuhle vilu si nechal postavit Alfred Zenker, což byl místní rukavičkář, který byl spolumajitelem jedné z největších rukavičkáren tady u nás ve městě. A bylo to počátkem 20. let 20. století,“ říká před kamerou pořadu Prima Česko vedoucí muzea Lenka Löfflerová.
Vilu Felicitas, kterou továrník pojmenoval po své dceři, nechal o více než deset let později zrekonstruovat. A to do podoby, kterou můžeme vidět dodnes.
Důmyslný návrh pro každodenní pohodlný život
Na interiéru rozhodně nešetřil. Ve velkém se tu v různých barvách objevuje například mramor. „Mramor je údajně dovezený z Itálie. Je tady několik kombinací, například hnědý mramor. Je tu vidět i bílý mramor, popřípadě o patro výš je kombinace i růžových a bílých nebo šedých mramorů,“ uvádí Lenka Löfflerová.
Interiér byl propracovaný do sebemenších detailů. Nechyběl tu ani speciální popelník na odpad z kamen. „Popelník se dá otevřít, do něj se vloží popelník z kamen a popel potom padal někam do sklepa,“ říká vedoucí muzea.
Vedle v kuchyni pak dokonce fungovalo cosi jako tehdejší mikrovlnka. „Je to prostor, kam se dalo jídlo a zůstalo teplé, protože je to napojené na systém vytápění. Původní kachle jsou zachovalé a veškerá dlažba po stěnách je také původní,“ vykládá Lenka Löfflerová.
A jak dále upozorňuje, také v horním patře je na co koukat. Například v koupelně nechyběly vymoženosti, které dodnes nejsou samozřejmostí pro většinu z nás. „I vana je původní včetně odtoku i masážní sprchové hlavice. A zároveň tady zůstal i původní masážní sprchový kout.“
Z domu snů se stalo lesnické učiliště
Bohužel z nábytku, který nebyl vestavěný, se tu nic nedochovalo. Obec se teď takový, který by se do vily stylově hodil, snaží získat, kde se dá. „Jakmile najdeme nějaký kousek na inzerát, tak se ho snažíme odkoupit,“ líčí starostka Abertam, Renata Mrňková.
Je obrovské štěstí, že se interiér vily podařilo dochovat. Její majitelé, Němci, ji totiž po druhé světové válce museli opustit. Vila, stejně jako ostatní jejich majetek, propadla státu. I když na Zenkrovy místní obyvatelé vzpomínali jen v dobrém, už se sem nikdo z rodiny nevrátil. Dcera Felicita, která tu žila až do svých 18 let, přitom zemřela před pár lety.
ČTĚTE TAKÉ: Skvost Jablonce nad Nisou: Radnice za miliardu, kterou město nikdy nesplatilo
„Felicitas se dožila požehnaného věku, 90 let. Zemřela v roce 2017. V dětství onemocněla dětskou mozkovou obrnou a byla částečně upoutána na invalidní vozík. A kvůli ní nechali postavit lodžii, aby se mohla pohybovat venku,“ vypráví vedoucí muzea další z událostí, které výrazně ovlivnily nejen život rodiny, ale i podobu vily.
A jak dále říká, za to, že si interiér vily ponechal svoji původní prvorepublikovou podobu, vděčí bývalému řediteli lesnické školy, která tu měla své ředitelství. „Já to považuji za malý zázrak, protože takových objektů tady v Abertamech máme více a interiér nikde nezůstal. Ředitel lesnického učiliště byl prozíravý a asi dovedl odhadnout, že interiér je cenný.“
Když tu lesnické učiliště skončilo, zůstala vila v majetku Karlovarského kraje, který ji nedávno nabídl k prodeji obci Abertamy. Ta souhlasila a teď plánuje vilu zrestaurovat. „Náš odhad finanční je takový, že to bude 200 až 250 milionů korun. V současné době máme zažádáno o dotace,“ uvádí starostka.
Bez dotací by si obec zrestaurování vily nemohla dovolit. V budoucnu by tu chtěla pořádat výstavy nebo svatby a samozřejmě prohlídky. Ty se tu konají už nyní, každou druhou sobotu v měsíci.
