Pomsta za atentát na Heydricha
Ve čtvrtek si připomínáme 79. výročí vypálení obce Lidice. Postupem let přímí pamětníci této tragédie z 10. června 1942 ubývají. Někteří naštěstí své vzpomínky vyprávěli svým dětem, vnoučatům nebo při besedách. Podobnou zkušenost má i starostka Nových Lidic Veronika Kellerová. Její babička totiž byla jednou z přeživších lidických žen. Ta si i přes těžký osud uchovávala optimistického ducha a společně s ostatními se na místo staré obce ráda vracela. Měla pocit, že je zase doma.
Vaše babička byla jednou z přeživších lidických žen. Jak na tu dobu vzpomínala?
Babičce bylo v roce 1942 sedmadvacet let. Naštěstí nebyla vdaná a neměla děti. Do koncentračního tábora šla se svojí maminkou a tetou. Bohužel se obě nevrátily. Tatínka a bratra jí zastřelili v Lidicích.
Vdala se v roce 1946 a pak založila rodinu. Následkem útrap v koncentračním táboře nemohla dlouho otěhotnět. Jezdila hodně po besedách a bohužel se jednou tak rozrušila, že o své první miminko přišla. I kvůli tomu o koncentráku strašně nerada mluvila. Mojí mamince a tetě o tom nechtěla vyprávět. Na fotku své maminky se dlouho nemohla podívat.
Jaká babička byla?
Byl to strašně hodný a optimistický člověk. Hodnějšího člověka jsem ve svém životě nezažila. V životě nikoho nepomluvila, snažila se mi vštípit lásku k Lidicím a začala mi vyprávět víc než dcerám.
Většina lidických žen později bydlela v Nových Lidicích. Jak se jim žilo vedle místa, kde zemřeli jejich přátelé, příbuzní a sousedé?
To je zajímavá otázka. Ženy pořád vypálené Lidice braly jako součást svého domova a své historie. Ony se tam i hrozně rády vracely. Většina z nich to vůbec neřešila. Třeba si chodily sednout na kopec „Růžák“, koukaly se do údolí a cítily, že jsou doma. Babička byla rodilá Lidičanka, ale byla tu také paní, která se do Lidic nastěhovala krátce před tragédií. Měla čtyři děti a o všechny přišla. Byla už bohužel ve věku, kdy děti mít nemohla, takže zůstala sama. Ta už se do Nových Lidic nenastěhovala.
Do 10. června 1942 byly Lidice nedaleko Kladna obyčejnou vesnicí. Zdroj: ČTK
Vypálení Lidic bylo aktem pomsty za zabití zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Zdroj: ČTK
Z toho důvodu byla vesnice srovnána se zemí. Muži byli zastřeleni, ženy skončily v koncentračních táborech, děti byly většinou zplynovány nebo poslány na převýchovu. Zdroj: ČTK
Odklízení trosek obce Zdroj: ČTK
Po skončení druhé světové války se konala tryzna za oběti tragédie. Aktu se zúčastnily také lidické ženy. Zdroj: ČTK
Lidické ženy při jednom ze vzpomínkových večerů Zdroj: ČTK
V roce 1948 začala výstavba Nových Lidic. Zdroj: ČTK
Pomník dětským obětem války, který je umístěn v místech původních Lidic. Zdroj: CNN Prima NEWS
Starostka Nových Lidic Veronika Kellerová s ředitelem Památníku Lidice Eduardem Stehlíkem Zdroj: ČTK
Do 10. června 1942 byly Lidice nedaleko Kladna obyčejnou vesnicí. Zdroj: ČTK
Vypálení Lidic bylo aktem pomsty za zabití zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Zdroj: ČTK
Z toho důvodu byla vesnice srovnána se zemí. Muži byli zastřeleni, ženy skončily v koncentračních táborech, děti byly většinou zplynovány nebo poslány na převýchovu. Zdroj: ČTK
Odklízení trosek obce Zdroj: ČTK
Po skončení druhé světové války se konala tryzna za oběti tragédie. Aktu se zúčastnily také lidické ženy. Zdroj: ČTK
Lidické ženy při jednom ze vzpomínkových večerů Zdroj: ČTK
V roce 1948 začala výstavba Nových Lidic. Zdroj: ČTK
Pomník dětským obětem války, který je umístěn v místech původních Lidic. Zdroj: CNN Prima NEWS
Starostka Nových Lidic Veronika Kellerová s ředitelem Památníku Lidice Eduardem Stehlíkem Zdroj: ČTK
A jak jste to vnímala a vnímáte vy?
Ani já jsem to tak nevnímala. Hodně lidí se mě ptalo, jak tady mohu žít. Co se týče Nových Lidic, z mého a mámina pohledu tady byl krásný život – strašně dětí, hrozně akcí a považovali jsme si toho, jak byla vesnice hezká. Zkrátka se oddělila stará a nová historie.
Lidické ženy domy v obci dostaly. Objevovala se i závist?
Někdy se možná od někoho závist objevila. Babička mi říkala: „Co mi kdo závidí? V Lidicích jsme měli tři baráky, tady jeden a přišla jsem o celou rodinu.“ Jinak si myslím, že se jí v Nových Lidicích žilo docela hezky.
Žije ještě někdo ze „starých“ Lidic?
Nyní žije jediná lidická žena. Jinak už pak žijí lidické děti. Teď jich je deset. Většina z nich se ale narodila v roce 1942.
Spolupracujete i s jinými obcemi, které potkal podobný osud?
Máme Iniciativu vypálených obcí, kde je sdruženo jedenáct obcí republiky. Z roku 1942 tam jsou Lidice a Ležáky a zbylé jsou z Moravy. Ty zase jsou z roku 1945. Většinou tam byli partyzáni a Němci se tu strašně mstili. Teď jsme se se starosty kvůli covidu dlouho nesetkali, takže se těšíme, až se uvidíme.
K pandemii koronaviru se váže i má další otázka – budou 10. června probíhat vzpomínkové akce?
Určitě, ale je to těžké. Když je plánujete, musíte začít v únoru, v březnu. Co se týče pietní vzpomínky, v podstatě není pro veřejnost. Není to jako dříve, kdy sem chodily tisíce lidí.
Jak vás poslouchám, myslím si, že jste na svůj post starostky v Nových Lidicích velmi pyšná.
Ano, jsem na to moc hrdá. Dělám to už dvanáctým rokem a Lidice jsou mojí srdeční záležitostí.
Lidické ženy při jednom ze vzpomínkových večerů Zdroj: ČTK
Lidické ženy při jednom ze vzpomínkových večerů Zdroj: ČTK
