Zmatek, lidé bezmocně stojící u nabouraných aut a čekání na pomoc – přesně tak to před patnácti lety vypadalo na dálnici D1. Na Zelený čtvrtek v březnu 2008 ve sněhové vánici na dopravní tepně mezi Prahou a Brnem havarovalo 231 aut. Jen zázrakem tehdy nikdo nezemřel. Zvažovalo se dokonce nasazení armády. Kvůli obří sérii karambolů si D1 tehdy vysloužila přezdívku „největší parkoviště v České republice“. Účastníci nehody i záchranáři vzpomínají na tehdejší bezmoc.
„No strašné ty rány, nepopsatelné, neskutečné. Kdo nezažil – to se nedá popsat,“ přesně tak hovořil o největší hromadné nehodě v Česku jeden z jejích účastníků. Dne 20. března 2008 přitom ještě ráno svítilo sluníčko, kdo mohl tušit, co nastane za pár hodin.
Přes dálnici D1 se ale nečekaně přehnala sněhová bouře. Řidiči za volantem ztratili kontrolu. V bílé tmě do sebe narážely kamiony, osobní auta i autobusy, a to mezi 90. a 140. kilometrem. Policisté napočítali celkem 93 nehod. Při hromadném neštěstí sice jako zázrakem nikdo nezemřel, přesto však komplikovaný zásah vyškolil nejen záchranné složky na místě, ale i personál v nemocnicích.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Kupka o komplikacích na D1: Řidiči musí být trpěliví. Jak chce vláda řešit drahý benzín?
„No byl to pro nás velký šok, já jsem si vzpomněla na ta slova, která jsem říkala: ‚Tak to bude mazec,‘ to vím, že mi rezonovalo hodně dlouho. Bylo to kolem 40 pacientů, které jsme tady ošetřili. Postupovali jsme podle traumaplánu. Museli jsme povolat spoustu personálu z domova, jak lékaře, tak nelékaře, sanitáře,“ vzpomíná bývalá staniční sestra na centrálním příjmu jihlavské nemocnice Hana Hladíková.
Neskutečný hazard na D1: Řidič několikrát vybrzdil auta, pak bránil v předjetí
Další záznam jen těžko uvěřitelného chování na českých silnicích přišel do redakce Krimi zpráv. Na svědomí ho má řidič osobního vozu, který jiného šoféra několikrát vybrzdil. A to přímo na dálnici D1.
Pacienti byli promrzlí, potřebovali deky a čaj. Oficiálně se uvádí 30 zraněných, z toho tři těžce. Dálnice D1 skoro celý den připomínala vrakoviště. Ucpané byly i objízdné trasy. Nejčastější příčinou jednotlivých srážek byla nepřiměřená rychlost.
V té době byla záchranářská ulička pro řidiče tabu. „Museli jsme se vyloženě prokousávat, když to takhle řeknu, od vozidla k vozidlu a vynucovat si právo v jízdě,“ popsal vrchní komisař Dopravní policie Kraje Vysočina Petr Hála. Pro něj bylo hromadné neštěstí takového rozsahu úplně novou zkušeností. Zapotřebí bylo doplnit výbavu, vysílačky nebo termoprádlo a změnila se koordinace záchranných prací.
I konečný účet škod byl nebývale vysoký – bezmála 30 milionů korun. V asi třicetikilometrové koloně uvízlo 20 tisíc lidí a tisíce kamionů a aut.
