Straka o příběhu českého „béčka“: Obří pochvala pro všechny, trenér předal vášeň

V pátek reprezentace sehrála první duel nového ročníku soutěže s názvem Liga národů. Ve federálním derby přehrála v Bratislavě Slováky 3:1 a vše vypadalo růžově. Jenže jen pár chvil po zápase přišla studená sprcha.

Už před duelem se v týmu objevily dva pozitivní testy na COVID-19. Proto hygienička Martina Marešová přidělená k národnímu týmu po utkání rozhodla o tom, že z preventivních důvodů bude lepší, aby se reprezentační sraz ukončil. Všichni hráči z původní nominace spolu s trenérským štábem v čele s Jaroslavem Šilhavým museli zamířit do izolace.

Pondělní utkání se Skotskem se vůbec nemělo hrát. Jenže Fotbalová asociace České republiky se nechtěla bodů v tabulce jen tak vzdát. Volalo se na všechny strany a začal vznikat tým plný hráčů, kteří se seniorskou reprezentací neměli žádné zkušenosti. V improvizační nominaci se objevilo hned 20 nováčků – jen Roman Hubník a Stanislav Tecl v minulosti oblékli „dospělácký“ dres se lvem na hrudi.

Na olomouckém Andrově stadionu měli „zelenáči“ poměřit síly s výběrem, v němž jsou hráči z předních soutěží na Britských ostrovech, a to včetně Premier League. To vše pod taktovkou Davida Holoubka, který si k „áčku“ odskočil od reprezentace do 18 let.

Počínání expresně poslepovaného týmu bedlivě sledoval trenér František Straka, který se v roce 2009 taktéž proměnil v jednozápasového trenéra národního týmu.

Jaká slova vám naskakovala těsně po skončení duelu se Skotskem, který Češi prohráli 1:2?
Velké zklamání. Reprezentace měla rozhodně na to, aby uhrála lepší výsledek, než kterým nakonec zápas skončil. Čeští kluci si zaslouží obrovský kompliment. Pochvala i pro celý realizační tým, opravdu skvělá práce. Je vidět, že máme mnoho výtečných hráčů, kteří jsou hrdí, když dostanou šanci podívat se do národního týmu. Možnost ukázat se čapli za pačesy.

Český tým byl bodům opravdu velmi blízko a například dvakrát trefil tyč. Asi mu lze vytknout pouze produktivitu, že?
Na tyče se bohužel nehraje. Když máte šance, musíte je proměnit. Ale spíše je škoda, že góly, které jsme dostali, byly hodně laciné. Stoprocentně se jim dalo zabránit. O to více může mrzet, že české příležitosti neskončily gólem. Konečný efekt mohl být úplně jiný.

Bylo to způsobené možná právě nezkušeností naprosté většiny hráčů s velkými zápasy na mezinárodní scéně?
Je to podle mě hlavně o sehranosti mančaftu – pak by to mohlo vypadat ještě úplně jinak. Hlavně při obdrženém gólu na 1:1 bylo vidět, že to obraně úplně neklaplo a situaci jsme nedohráli. Být tam defenziva, která pohromadě hraje delší dobu, asi by se tomu zabránilo. V ofenzivě pak chybělo štěstíčko. I přes finální výsledek ale mohou být všichni spokojení. Byť je to obrovská škoda.

Jánoše jsem takto v Baníku hrát neviděl

Překvapilo vás, jak se reprezentační novicové nezalekli otřískaných jmen třeba i z Premier League?
Dost hráčů si vyzkoušelo reprezentační duely už v mládežnických kategoriích. Ale tím, že pro všechny šlo o obří příležitost, měli v týmu opravdu velkou motivaci ukázat fotbalistům z Premier League, že máme dobré hráče. Možná k tomu Skotové přistoupili trochu laxněji, než kdybychom nastoupili s plnohodnotným „áčkem“. Naši se těmto zvučnějším hráčům chtěli vyrovnat, ukázali, že se umí prodat.

Vypíchl byste nějaký konkrétní individuální český výkon?
Moc se mi líbilo, co na hřišti předváděl Adam Jánoš na postu defenzivního záložníka. Byl opravdu výborný a já ho za Baník Ostrava takto hrát neviděl, to se přiznávám. Skvělý byl i Pešek, který ukázal čuch na góly, demonstroval skvělé rychlostní dovednosti. Na druhou stranu si myslím, že například Tomáš Malínský byl přemotivovaný. Chtěl strašně moc ukázat, že na nároďák má, což pak může vytvářet nezaviněné chyby. Do souboje, po kterém Skotsko kopalo penaltu, neměl jít tak, jak šel. To bylo úplně zbytečné. Každopádně mě těší, že celkově náš tým podal velmi dobrý výkon.

Stoper Roman Hubník zvládl návrat do reprezentace po čtyřech letech bravurně, souhlasíte?
To je stará škola, rutina, přehled. Pro něj nešlo o nic nového, bylo vidět, že už má něco na hrbu, jak já říkám. Svoji úlohu zvládl naprosto suverénně. Jsem rád, že i ve 36 letech je takto platným hráčem.

Jaká jste měl vlastně očekávání, když byla až v neděli po obědě oznámena nominace a zbývalo jen pár desítek hodin do zápasu?
Ta situace zkrátka přišla a zvládli jsme ji skvěle, všichni se výborně připravili. Nikdo od tohoto týmu nic nečekal, což bylo za daných okolností určující. Každý svým způsobem podal maximální výkon. Trenér David Holoubek měl jen pár hodin, aby tým správně nastavil.

Před zápasem jsem dostával otázky, jakým způsobem by měl kouč kádr postavit a namotivovat. V tomto případě to bylo jednoduché: „Máš obrovskou šanci – oblečeš dres reprezentačního A týmu. Bude ti hrát národní hymna.“ Jen bohužel za tristní atmosféry prázdných tribun. I tak šlo o zodpovědnost vůči všem lidem v tuzemsku, kteří milují fotbal. Nesmí se udělat ostuda. A to se stoprocentně povedlo.

Těší mě, jak to David zvládl

Právě David Holoubek a celý realizační tým během minima času dokázal tým nahustit motivací dostatečně, že?
Jedna věc je hustit, druhá nepřehustit, aby motivace nebylo až příliš. Myslím si ale, že to zvládl opravdu dobře. Povedlo se mu hráče dostat do určité euforie. Jde o to, aby na ně přenesl kus vášně. Ve finále bylo vidět, že si to každý chce užít.

Vypadalo to, že pro Davida Holoubka tato šance znamenala skutečně hodně. Líbilo se vám, jak se do role vžil a koučování prožíval naplno?
Jsem člověk, který má rád emoce. Ty, které přicházejí, když se daří, i ty v opačných chvílích. On je typem, který emocemi nešetří. Tento typ trenérů se mi líbí, přenášejí totiž emoce na hráče. Fotbalista musí vidět, že trenér je s ním, i když jen jeden zápas. Také jsem byl pro jeden zápas trenérem reprezentace a podle mě se mi podařilo to samé. Ale na rozdíl od Davida Holoubka jsem měl daleko více času. O to více mě mrzí, že jsem pak šel pryč. Ale tady byla situace jasně daná: „Jsi tu na jeden zápas, pak jdeš.“ Proto mě opravdu těší, že to David takto zvládl.

Sám jste teď zmínil své kratičké angažmá, kdy jste vedl český národní tým v roce 2009 do zápasu proti Maltě. Vnímáte v tom částečnou paralelu se Skotskem? Tehdy jste měl v týmu hned 11 nováčků…
Okolnosti byly trochu jiné. Každopádně se diskutovalo, zda jsem ten správný, nebo ne. Mně to bylo absolutně jedno. Zakousl jsme se do práce, přestože několik hráčů ze všemožných důvodů odřeklo účast. Pro mě bylo důležité, abych strhl kluky na svoji stranu. Měli jsme jediný cíl: porvat se za lvíčka na dresu. Parta se během doby, kdy jsem ji vedl, dokázala neskutečně utužit.

Proto mě mrzelo, že jsem tehdy nemohl pokračovat do dalšího utkání se Slovenskem. Vlastně mě domů poslal můj kamarád Ivan Hašek (toho času předseda Českomoravského fotbalového svazu, pozn. red.), což dost bolelo. Chtěl tým pravděpodobně trénovat sám, jak se pak ukázalo. Ale takové věci se zkrátka ve fotbale dějí.