Josef Středula Zdroj: CNN Prima NEWS
Lockdown podle předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů Josefa Středuly nastal už dávno. Uvedl to v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Teď je podle něj nutné zaměřit se na to, aby nenastal také blackout, tedy úplný výpadek elektřiny. Ten by mohl přijít ve chvíli, kdy stát dostatečně neochrání zaměstnance v oblastech kritické infrastruktury. Jednou z cest, jak tomu podle něj předejít, je zavést povinné nošení roušek na pracovišti.
Představte si situaci, že k tomu lockdownu, který už tady fakticky máme, by přišel ještě blackout, protože by na neznámou dobu vypadla elektřina. Za chvíli vám dojde baterie v telefonu, nedovoláte se, pevné telefony nejsou, v obchodě nenakoupíte, dojde vám palivo, to nenatankujete. Záložní zdroje, které mají nemocnice, za chvíli také dojdou
Jak hodnotíte vládní opatření a to, jak kabinet postupuje? Lidé ztratili ve vládu důvěru, nařízení nedodržují a už je z toho lehce zoufalý i pan premiér.
Myslím, že druhá vlna dává zabrat všem. Lidé si uvědomují, že fake news na adresu koronaviru už jsou historií a mnozí pochopili, že je to velmi vážná situace, která se dotýká každého. Za mě informace přišly trochu pozdě.
Druhá věc je, že velmi postrádám to, proč se nevyhodnotila funkčnost kritické infrastruktury z první vlny. Zkušenosti z první vlny se měly jednoznačně využít pro další období, ale to se neděje. Zdaleka nejde jen o zdravotnictví, ale i o výrobu elektrické energie, včetně těžby uhlí, celé vodohospodářství atd.
Pane předsedo, zdá se, že česká vláda nemá čas řešit ani to zdravotnictví, natož to, o čem hovoříte?
Ale oni to řešit musí. Od toho jsou ale všechny orgány, které tady fungují, a ty to mají učinit.
To znamená, že ale asi úplně nefungují, ne?
To je ale právě otázka vyhodnocení. Bezpečnostní složky, vojáci, policisti nebo hasiči ví, jak při těchto věcech postupovat. Ale pokud se něco takového odehrálo, tak se to nekomunikovalo. A to, myslím, byla chyba. Roušky nejsou tím jediným řešením.
Znamená to tedy, že vláda dostatečně nevyužila zkušeností lidí, kteří se krizovými situace zabývají?
Nemůže to být jen o jediné osobě, ale o celém celku vlády. Obě vlny začaly tím, že vláda nerozhodla o tom, že bude aktivován Ústřední krizový štáb přesto, že krizový zákon už existuje několik let a je v něm přesně popsáno, kdo a kdy má co dělat. Jestli v tom byla politika nebo marketing, nevím, ale každopádně tyto systémy aktivovány nebyly přesto, že měly.
Stát na zaměstnance i přes naše upozorňování zapomněl
Ptám se podruhé. Jak byste tedy zhodnotil fungování vlády?
Nedávají jistotu lidem v tom, že se jedná o systémový přístup.
Jste velmi opatrný.
Jsem, protože toho nejsem součástí. Třeba byly věci, které byly řešeny, ale z pohledu běžného občana jsem mohl být o těchto věcech informován, ale nebyl jsem.
Další problém vidím ve světě pracujících lidí. Až pět milionů lidí chodí každý den do práce. O tom světě se nic neví, o něm se nemluví. Jak je zabezpečen? Víme jen o jedné části, a to jsou horníci z OKD.
Jak nemluví?
Jsou tady dva rozdílné světy. Jeden je veřejný a druhý je pracovní. Myslím si, že než se učiní avizovaný úplný lockdown, tak je tady ještě prostor pro opatření, která nemusí být zničující a zároveň mohou být velmi účinná. Všem čest, kteří to zabezpečují už dneska. My jsme například navrhovali, aby stát rozhodl, že rouška byla osobním ochranným prostředkem. Zatím to tak není.
Rouška by se měla stát na pracovišti povinnou. Zajistil by to zaměstnavatel
To znamená, že by se stala povinnou?
Mohla by se stát. Hlavně by se stala povinnou pro zaměstnavatele a ten by to musel zabezpečit. I věci kolem toho, jako je výměna, likvidace nebo nové roušky v dostatečné kvalitě.
Nedělají to zaměstnavatelé už dnes bez ohledu na nařízení státu?
Snaží se, ale nemůžete zaměstnance donutit k tomu, aby to použil, když to není prostředek osobní ochrany. Myslíme si, že vlna je v takové fázi, že toto opatření musí být uvedeno v praxi.
Nestačí nařízení, že je rouška povinná ve vnitřních prostorách?
Můžete jít do kterékoliv výrobní haly a podívejte se, jak to tam vypadá.
Ale zaměstnanci přeci nejsou školáci na prvním stupni. Jsou to přeci dospělí lidé a sami musí vědět, co mají dodržovat.
A občan na veřejném prostoru je prvňáček, který to mít nařízeno musí?
Mluvíte o nějakých dvou světech. Já se ptám, proč prostě zaměstnanec potřebuje dostat nějaké speciální nařízení, aby ho dodržoval, když stát řekl, že ve vnitřních prostorách je to povinné.
To, co se děje ve veřejném prostoru, je nařízení vlády, které člověk musí dodržovat pod sankcí. Svět, který je za branou firmy, je jiný. Každá firma má bezpečnostní nařízení.
Znovu se ptám, nestačí tedy nařízení pro veřejné prostory?
Nestačí. To je opravdu jiný svět. Vláda to prostě neřeší. Jde o bezpečnost práce. Nemůžete třeba sedět u soustruhu, do kterého se vám zamotá tkaloun z roušky. To jsou velmi vážné předpisy.
Zapomněl tedy stát na nařízení ve vztahu k zaměstnancům?
Myslíme, že ano, a to i přesto, že jsme na to dlouhodobě upozorňovali. Nerespektoval to a měl to udělat.
Pokud to tak můžu říct, jste takový celoživotní odborář. Co byste z vaší pozice zaměstnancům vzkázal?
Zástupce zaměstnanců spíš. Vzkázal bych, ať chrání sebe a své okolí a učiní vše, co mohou, proti šíření viru.
Mluvil jste o kritické infrastruktuře. Bavil jste se o tom i s ministry třeba na jednání tripartity?
Funkčnost celé už zmíněné kritické infrastruktury je klíčová pro fungování státu. Zahrnuje to obrovské množství profesí a nejde jen o zdravotní personál. Jsou to třeba lidé pracující v kanalizacích, popeláři, lidé pracující ve výrobě potravin, při výrobě elektrické energie, v distribuci, dopravě atd.
Proč tedy vládu ještě nenapadlo tyto věci řešit?
Já nevím. Ale řekl jsem to tak stejně šéfovi Ústředního krizového štábu Janu Hamáčkovi.
Já to nechápu, jsou tedy ti ministři hloupí a nezkušení, že toto podle vás neřeší?
Já netuším. Možná je to otázka toho, že se na ně kupí obrovské množství věcí a v této chvíli ty věci řeší operativně a primárně s důrazem na zdravotnictví.
Představte si situaci, že k tomu lockdownu, který už tady fakticky máme, by přišel ještě blackout, protože by na neznámou dobu vypadla elektřina. Za chvíli vám dojde baterie v telefonu, nedovoláte se, pevné telefony nejsou, v obchodě nenakoupíte, dojde vám palivo, to nenatankujete. Záložní zdroje, které mají nemocnice za chvíli také dojdou.
Chybí tedy ve vedení státu ti, co takové věci zvládnou?
To by měli být lidé v bezpečnostních strukturách. Proto máme krizový zákon a každé město a kraj má mít krizového manažera, aby toto řešil. Podle mě je to primární nedostatečnost. Třeba to jsou politici a lidé, kteří jsou chvíli ve funkci.
Nestrašíte tím spíš? Je opravdu reálné, že by se to mohlo stát?
Ne vůbec. To, že vypadne elektrická energie, to je reálná záležitost. Lidé budou nemocní a nebudou moct třeba přijet na opravu spadlého elektrického vedení.
Takže se opravdu může stát, že přijde blackout?
Samozřejmě, že se to může stát. Už se to stalo v jiných evropských zemích. Jen u nás je zvykem to mít dobře zajištěné. Zatím to dobře funguje, ale to může brzy skončit.
Co vám na to ministr vnitra řekl?
Ministr mi řekl, že se tím budou zabývat, zpětnou vazbu zatím nemám.
Mluvil jste o tom, že už v podstatě nastal lockdown.
Samozřejmě, že už nastal. Máme zavřená kulturní zařízení, omezené činnosti v řadě oblastí.
Vláda to ale popírá a slovu lockdown se vyhýbá.
Každý na to máme jiný názor. Je to jen otázka toho, jak bude široký. Když srovnám situaci na jaře se současnou, tak úplný lockdown už měl dávno být a vláda určitě bude před takovým typem rozhodnutí stát.
