Děsivá svědectví z Ruskem okupovaných území: Mučení a bezvládná těla v ulicích
Na okupovaných územích Ukrajiny zůstávají statisíce lidí, kteří čelí násilí, včetně mučení. Ti, kteří se rozhodnou odejít, podstupují náročnou a nebezpečnou cestu jediným humanitárním koridorem přes Bělorusko. Jejich svědectví ukazují nejen krutost okupace, ale i důvody, proč se lidé rozhodují opustit své domovy, píše web Rádia Svoboda.
Na rusky okupovaných územích Donbasu zůstává nejméně 200 tisíc Ukrajinců, oznámil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Pro srovnání, v roce 2014 žilo jen v Doněcké oblasti více než čtyři miliony lidí. Nyní se lidé mohou na území ovládané Kyjevem vrátit jediným humanitárním koridorem – na hranici s Běloruskem.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Nedivte se mé nenávisti. Rusové znásilňují i babičky, říká Ukrajinka, kterou sexuálně napadli
Mnoho lidí překračujících kontrolní stanoviště prosí, aby jim nebyly fotografovány tváře. Vysvětlují, že na okupovaných územích zůstávají buď jejich příbuzní, nebo blízcí. Obávají se, aby ti, kteří tam zůstanou, neměli problémy, píše web Rádio Svoboda. Serhij je dobrovolníkem organizace Helping to Leave, která pomáhá Ukrajincům opustit okupaci. „Je tu modulární městečko pro lidi, kteří překročili hranice. Existuje několik organizací, které poskytují přímou pomoc 24 hodin denně, 7 dní v týdnu,“ řekl.
Čtěte také
Domanov–Mokrany je jediný hraniční přechod, který funguje jako humanitární koridor mezi Ukrajinou, Běloruskem a Ruskem. „Funguje pouze pro vstup na území Ukrajiny, a to jedním směrem. A na území našeho státu se přes toto kontrolní stanoviště mohou vrátit pouze občané Ukrajiny. Denně jej v této sezóně překročí 10 až 20 lidí. V létě toto číslo dosáhlo 100 lidí,“ říká Margarita Veršininová, mluvčí Volyňské pohraniční stráže.
Dostat se k přechodu Domanov–Mokrany je obtížné. Oklika vede přes Rusko a Bělorusko a cesta trvá několik dní. Aby se osoby bez platných ukrajinských dokladů – jejichž nošení v Rusku je nebezpečné – mohly dostat na Ukrajinu, musí nejprve získat dočasné doklady vydané ukrajinským konzulátem v Minsku, píše web The Economist.
Většina lidí, kteří překračují hranice, pochází z okupovaných částí Chersonské a Záporožské oblasti, někteří pak také z Doněcké a Luhanské oblasti nebo z Krymu. „Nemáte tušení, kde jsme byli. To vám nikdo neřekne. Bylo tam peklo,“ říkají Viktor a Nadija, kteří opouštějí okupovanou Holou Prystan v Chersonské oblasti. „Je tu spousta min. Na jednu jsme najeli – kolo se odtrhlo a odletělo deset metrů. Procházíte se městem a najednou vidíte mrtvého člověka, který na ulici leží tři dny. Psi ho začnou okusovat. A vy ho dobře znáte, strávili jste s ním desítky let. Říkám: ‚Nadjo, to je Jurko!‘ Jurko tam ležel tři dny a psi ho okusovali,“ vzpomíná Viktor.
Čtěte také
Obyvatelka Chersonské oblasti Oksana vzpomíná na to, čemu byli vystaveni lidé, kteří zůstali pod ruskou okupací. „Někoho odváželi a vyslýchali,“ říká Oksana s tím, že docházelo i na mučení. „Vytrhávali nehty. Mučili je elektrickým proudem. Mlátili je. To nejsou pohádky, to se opravdu dělo. Takto se k nám chovali,“ vypráví Viktor.
Serhij říká, že za čtyři roky, co na hraničním přechodu pomáhá lidem, slyšel tolik příběhů, že by o nich mohl napsat knihu. Některé z nich jsou prý obzvláště bolestivé. „Babička odjížděla se svým vnukem. Maminka s tatínkem už nežijí – zemřeli po útoku nepřátelského dronu. Když se ho někdo zeptal: „Míšánku, jedete do Kyjeva?“ odpověděl: „Ano, za maminkou a tatínkem.“ Chlapci je asi osm až deset let, hraje si a všechno zdánlivě chápe, ale nechápe, že jeho rodiče už nejsou naživu,“ popsal Serhij jeden z bolestivých zážitků.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Podíleli se Britové na ukrajinském útoku v Rusku? Dobře to víme a bereme v úvahu, hrozí Kreml
vaclav.cerny@iprima.cz
