V pražské čtvrti Letňany vyrostla polní nemocnice. Armáda přitom disponuje Centrem biologické ochrany nedaleko Těchonína na Orlickoústecku. Není koronavirová krize už natolik vážná, že by moderní vojenskou nemocnici uprostřed východočeských lesů stálo za to povolat do služby? A pomohlo by to současnou situaci vůbec řešit?
Provizorní polní nemocnice v Letňanech dává větší smysl než aktivace Centra biologické ochrany v Těchoníně, které leží asi 190 kilometrů východně od Prahy. Myslí si to ministerstvo obrany. „Koronavirus není ebola ani jiná krvácivá horečka. Pokud bychom využili vojenskou nemocnici v Těchoníně, mělo by to menší efekt než polní nemocnice v Letňanech, která má kapacitu asi 500 lůžek,“ řekl CNN Prima NEWS Jan Pejšek, ředitel odboru komunikace úřadu Lubomíra Metnara (za ANO).
Naproti tomu těchonínské zařízení disponuje jen 128 lůžky, z nichž 28 je možné použít k napojení pacientů na umělou plicní ventilaci, zbylých sto pak představují lůžka klasická. Nejde ale jen o to, kolik nemocných by Centrum biologické ochrany v Těchoníně dokázalo pojmout. „Důležitý je také zdravotnický personál. Pro zajištění provozu těchonínské nemocnice ho jsou zapotřebí asi dvě stovky, tedy stejný počet, který obslouží 500 lůžek v Letňanech,“ uvedl Pejšek další důvod, proč dala armáda přednost právě výstavbě polní nemocnice na okraji Prahy.
A jak už bylo řečeno, nevýhodou je také nepříliš dobrá dostupnost Centra biologické ochrany Těchonín. To leží asi patnáct kilometrů severovýchodně od východočeského města Letohrad v okrese Ústí nad Orlicí. Na první pohled se zdá být nelogické, že česká armáda zbudovala moderní nemocnici tohoto typu právě někde na úpatí Orlických hor nedaleko česko-polských hranic. Pokud se ale podíváme několik desítek let zpět, zjistíme, že šlo o poměrně rozumnou volbu.
Od kasáren po ebolu
V 60. a 70. letech minulého století zde vyrostl Vojenský ústav hygieny, epidemiologie a mikrobiologie, a to v prostoru bývalých mírových kasáren z roku 1938. Ta byla určena pro vojáky, kteří měli tvořit posádku blízkého pohraničního opevnění – nedaleko stojí například tvrze Bouda, Hanička nebo Adam. Po podepsání mnichovské dohody objekt převzal wehrmacht, který ho využíval střídavě rovněž jako kasárna, dále pak jako vězení pro válečné zajatce nebo lazaret.
Od roku 1971 zařízení fungovalo jako utajované speciální pracoviště s výzkumnými mikrobiologickými laboratořemi pro potřeby bývalé Československé lidové armády a armád zemí Varšavské smlouvy. V roce 1990 byly práce v hlavní části zařízení zastaveny a proběhla likvidace infekčních a testovacích materiálů. Význam areálu vzrostl až v souvislosti s teroristickými útoky v USA v září 2001. V letech 2003 až 2007 byl objekt za 1,2 miliardy korun přebudován na Centrum biologické ochrany, tedy do současné podoby.
Stěžejní součástí Centra je specializovaná infekční nemocnice s kapacitou 128 lůžek. K jejím úkolům patří zajištění izolace pacientů „se zvláště nebezpečnými a exotickými infekcemi“ jako například SARS, krvácivé horečky jako ebola, Marburg, Lassa, nebo pravé neštovice. Zařízení je využíváno také při karanténních vyšetřeních jednotek české armády po jejich návratu z epidemiologicky rizikových oblastí. Centrum biologické ochrany Těchonín je jediné svého druhu ve střední a východní Evropě.
