Rozhovor: Tanečník a choreograf Yemi si kvůli barvě pleti a sexuální orientaci vytrpěl své

„V paměti mi dodnes utkvěl jeden moment, kdy mi byly asi čtyři roky. Holčička, s kterou jsme si hráli, mně řekla, že si se mnou už nemůže hrát, protože jsem černý a její maminka si to nepřeje. Běžel jsem do koupelny a díval se na sebe do zrcadla strašně dlouhou dobu. V tu chvíli jsem si uvědomil, že je něco jinak. Byl jsem z toho smutný a trochu se pak izoloval ostatním,“ svěřil se Yemi A.D. v pořadu KB Interview Martina Moravce na CNN Prima NEWS.

Právě v tomto období přišla další rána. Otec, který působil v diplomatických službách, odcestoval zpátky do Nigérie, kde zrovna probíhal vnitropolitický konflikt. Byl tam uvězněn a zpátky do Česka se vrátil až za dalších osmnáct let. „Sesazovala se vláda, prezident byl zabit, spousta umělců, která bojovala proti režimu, byla popravena. Naše rodina stála na špatné straně revoluce a on byl zajat. Tehdy jsem byl malý a nechápal jsem, proč se mnou není, proč odjel a už se nevrátil. Dával jsem si to za vinu. Bylo mi líto, když jsem jako dítě viděl, že ostatní mají tátu a já ne,“ vzpomínal Yemi.

Nepoznal vlastního otce na letišti

Vyrůstání bez otce ho do budoucna posílilo. „Ze všeho nejdůležitější pro mě bylo najít svoji identitu. Pochopit, proč je člověk jaký je, a přijmout to,“ prozradil Yemi. Když si vše srovnal v hlavě, měl velkou touhu ukázat světu, že na barvě pleti nezáleží a že i člověk jako on může dosáhnout velkých věcí. Našel se v tanci, kterému se začal věnovat naplno, a brzy přišly první výsledky. Začal cestovat po celém světě, kde sbíral jeden úspěch za druhým. I za hranicemi se ale mnohdy setkával s rasismem. „Třeba i v Americe vás automaticky berou jako pomocníka, sluhu. Mockrát se mi stalo, že mi cizí lidé podávali tašky, abych jim je nosil nebo někam donesl. Nikdo vám neotevře dveře... Vnímají vás jako podřadného člověka. Naopak strašně rád vzpomínám na Holandsko. Tam to bylo úžasné. Společnost je tam velmi vstřícná a ochotná. Dokonce mě několik osob, které jsem viděl poprvé v životě, vzalo do auta a odvezlo, kam jsem potřeboval. To se mi nikde jinde nestalo,“ popsal Yemi.

Když se s otcem po dlouhých letech znovu uviděl, nepoznali se. „Přijel jsem na letiště, kde jsem na něj čekal. Z toho letu tam zbyli tři černoši a já furt nevěděl, který to je. Pak už tam zbyli jen dva a nakonec už jen jeden. Byl to můj táta,“ vylíčil s úsměvem. I přes odloučení si k sobě zase našli cestu a od té doby mají mezi sebou hezký vztah. „Otec je křesťanský pastor, moudrý člověk. Jeho názorů si vážím, a když si nevím v životě rady, chodím k němu. Jsem také šťastný, že byť je hodně konzervativní, přijal mě takového, jaký jsem,“ narážel na svou sexuální orientaci.

Společně se posléze vydali i do Nigérie, kde se konečně poznal se svým příbuzenstvem. „Poprvé jsem viděl svoji babičku a další členy rodiny. To setkání bylo plné emocí,“ vylíčil Yemi. Několik věcí ho však během pobytu zaskočilo. „Třeba to, že na letišti může vypadnout proud. Afrika, to je jako když se ocitnete na úplně jiné planetě,“ dodal.

Návštěvu využil i k prospěšným činnostem. Přednášel na vysokých školách, kde představil program na studium v Evropě. „Korupce je všude na světě, samozřejmě i v Nigérii. Chtěl jsem jim ale dodat sebevědomí, že v tomto případě nemusí mít žádné konexe, ale záleží jen a pouze na jejich talentu,“ prozradil.

Stihl i rozhovor pro státní televizi, kde zažil trapas. „Moderátorka byla starší paní. Když jsem jí řekl své jméno, zarazila se a prohlásila, že dnešní mladí neumí už vyslovovat ani své vlastní jméno. Prostě jsem zjistil, že po sedmatřiceti letech života špatně říkám své jméno. Je to prostě hodně specifický jazyk. Důležitá je intonace, jakou dáváte slovu důraz,“ uvedl Yemi.

Přestože se najdou lidé, kteří mají z tance hrůzu, on je přesvědčen, že se ho může naučit úplně každý. „Řada z nich si myslí, že neslyší rytmus. To ale není pravda. Náš základní rytmus je tlukot srdce. Když třeba jdeme někam na party, kde je hudba rychlejší, tlukot srdce se díky tomu zrychluje. Takže ho má každý, jen ho zapomíná poslouchat. Tanec je nejlepší způsob terapie. Když si dobře zatančíte, cítíte se pak dobře. Energii přitom můžete přijímat i od toho, kdo s vámi tančí,“ uzavřel umělec.

Yemi A.D. (38)

Tanečník, choreograf, umělecký režisér, výtvarný umělec, herec. V šestnácti letech se osamostatnil a z Liberce přestěhoval do Prahy, kde začal studovat a pracovat. Prvním podnikatelským záměrem byl provoz cestovní kanceláře a vedení tanečních kurzů. Jeho cílem je ukázat světu moderní taneční choreografie provázané různými kulturami. Jeho představení sklidila úspěch po celém světě. Veřejně se hlásí k homosexuální orientaci. V červenci 2010 s přítelem uzavřeli registrované partnerství.