Mzdová nerovnost neboli gender pay gap se projevuje zejména na pozicích s vysokými příjmy, vysvětlila pro CNN Prima NEWS ekonomka Barbara Pertold-Gebická z Univerzity Karlovy. Rozdíly v platech mužů a žen prohlubuje i robotizace. Koronavirová pandemie by se naopak mohla v dlouhodobém měřítku projevit na situaci pozitivně, míní expertka.
Sílící robotizace prohlubuje mzdovou nerovnost, uvádí nedávno publikovaná studie Robots and the Gender Pay Gap in Europe (Roboti a mzdová nerovnost v Evropě). Ženy jsou podle ní zranitelnější, co se týče negativních důsledků automatizace, protože nezastávají vedoucí pozice v takové míře jako muži. Zvýšení automatizace ve firmě o deset procent vede podle studie v průměru k 1,8 procentnímu rozšíření mzdové propasti. Zjistilo se také, že oběma pohlavím se díky automatizaci odměna zvyšuje, jenže nepoměrně.
Pertold-Gebická vysvětlila, že jde zejména o rozdíl ve mzdách mezi muži a ženami ve vedoucích pozicích. Zatímco ženám, které mají nižší příjmy, robotizace pomáhá, u manažerských postů je tomu jinak. „Technologie trh práce polarizují. U nízkopříjmových povolání nahrazují technologie dělnické profese, které častěji vykonávají muži. Roste naopak poptávka po službách, a zde jsou zvýhodněny ženy,“ řekla pro CNN Prima NEWS.
„Na druhé straně spektra mzdové distribuce však získávají více muži,“ podotkla ekonomka. Pracovní pozice se středními příjmy pak podle ní mizí. Pertold-Gebická tvrdí, že zatímco na nižších pozicích se hodinová sazba liší méně často, u manažerských pozic rozhoduje právě to, kolik času je člověk ochoten v práci trávit.
„Za pay gap jsou zodpovědná hlavně vysoce výdělečná povolání, protože jsou závislá na čase stráveném v práci. Zkrácení úvazku ženy nelineárně trestá,“ vysvětluje Pertold-Gebická s tím, že vrcholný manažer bude mít jinou hodinovou sazbu, pokud pracuje šest nebo deset hodin denně. Ženy podle ní často požadují flexibilitu, protože v porovnání s muži nepoměrně více pečují o domácnost a děti.
Žena pečovatelka: Biologická či sociální norma?
Studie, která se zabývala vlivem technologií na mzdovou propast, zkoumala vývoj ve dvaceti evropských zemích včetně České republiky, a to mezi lety 2006 a 2014. V západoevropských státech byla situace lepší a robotizace propast nijak zvlášť neprohlubovala. Horší výsledky vědci vypozorovali v bývalém východním bloku, kde automatizace v průběhu let ještě zvýraznila existující rozdíly.
Česká republika se přitom mezi zkoumanými zeměmi umísťuje nízko, jako pátá nejhorší země co se týče mzdové nerovnosti. Nejlépe jsou na tom Rumunsko, Bulharsko či Švédsko, seznam naopak uzavírají Spojené království, Německo a Estonsko. Podle údajů Evropské komise se v současnosti rozdíl mezi příjmy mužů a žen pohybuje v Česku okolo 20 procent.
Jako jeden z hlavních důvodů uvádí Evropská komise to, že ženy tráví méně času výkonem placené práce. Důležité je, že jde o práci placenou, v celkovém součtu ženy stráví týdně prací více času než muži. Zatímco pouze 8,7 procent mužů v Evropské unii pracuje na částečné úvazky, u žen je to více než třetina.
Pertold-Gebická hledá příčiny nerovnosti ještě hlouběji než jen u menší ochoty či možnosti žen trávit více času v zaměstnání. „Ženy a muži volí různá povolání. Otázka je proč. Může to být preferencemi či podmínkami. Příčinou mohou být ale také společenské normy, jenže je těžké to zdůvodnit,“ říká ekonomka.
„Nedávno jsem se zúčastnila on-line konference, na níž výborná ekonomka Jessice Tan ukázala jednoduchý model rozhodování na úrovni rodiny. Mnohdy stačí jen to, že ženy mají malinko jiné preference, třeba že dávají přednost kvalitnímu času strávenému s dětmi,“ přibližuje Pertold-Gebická. „Určit, zda jsou zatím sociální či biologické normy, je těžké,“ dodala.
Pandemie: Okamžité důsledky byly negativní, dlouhodobě může prospět
V souvislosti s pandemií koronaviru se hovoří převážně o negativních dopadech na rovnost pohlaví. Vyučující ekonomiky z Harvardské univerzity Claudia Goldinová podotýká, že pandemie přidělala mnoha rodičům práci s dětmi i v domácnosti. Ženy však tato zátěž postihla více. „Pro matky vzrostla pracovní zátěž do té míry, že bylo velice těžké během dne najít nepřerušovaný čas, ve kterém by se mohly věnovat práci, pokud pracovaly z domova,“ řekla.
Ekonomka Pertold-Gebická však vnímá i pozitivní rysy. „Může to zlepšit přístup k organizaci práce. To, že všichni zaměstnanci byli posláni domů, může změnit pracovní normy,“ myslí si. „Trh práce se hodně mění hlavně ve vysokopříjmových povoláních, která jsou flexibilnější. Jsem zde mírně optimistická, že může dojít k nějaké konvergenci, ne však k úplné,“ řekla.
Dodala, že krátkodobé vlivy pandemie měly na gender pay gap jednoznačně negativní vliv. „Zavřela se všechna školská zařízení a někdo se o děti starat musel. Většinou to byly ženy, které třeba pracovaly z domova, avšak s nižší intenzitou, nebo rovnou braly ošetřovné. Pokud budou firmy šetřit, dovedeme si představit, koho se zbaví jako prvních,“ předpověděla.
Nespravedlivé algoritmy
Organizace Women’s Budget Group také upozornila na fenomén takzvaného algoritmického zkreslení. Tato teorie předpokládá, že algoritmy jsou diskriminující na základě genderu i rasy. Ukázala to například práce z Cornell University, která připomíná, že Facebook generuje reklamy na základě demografických informací, a to včetně nabídek pracovních míst.
Analýza dokládá, že inzeráty na sekretářky či učitelky se ukazují ve větší míře ženám, zatímco nabídky práce taxikáře či školníka vidí větší procento minorit. Stejně tak reklamy týkající se prodeje nemovitostí vidí převážně bílí uživatelé, kdežto inzeráty na pronájem spíše lidé tmavé pleti.
MIT Technology Review uvádí, že k hlavnímu problému s algoritmy dochází při sbírání dat. Pokud se v minulosti zajímalo více příslušníků minorit o pronájem, nabídnou je i dalším členům menšinových komunit.
„Studie ukazuje, že big data nemohou udělat tento svět lepším. Ve skutečnosti jej tyto systémy dělají ještě horším tím, že zesilují nerovnosti,“ řekl pro The Economist Christian Sandvig, vedoucí Centra pro etiku, společnost a IT na univerzitě v Michiganu.
