Novinka slavné italské automobilky je kompromisem mezi zářivým butikovým doplňkem a obyčejnou nákupní taškou. Sofistikovaný systém pohonu by byl geniální nebýt celkové nesladěnosti. Vzhled a funkčnost vnějšku i interiéru jsou naopak vynikající.
Milánská značka je po dlouhá desetiletí považována za krásku se špatnou pověstí. Její auta nemají co do vzhledu obvykle konkurenci, život běžného uživatele Alfy ale často vyžaduje jisté kompromisy – i když zdaleka ne tak velké, jako vyhrožují příznivci německých výrobců. Poslední modely v čele s modely Giulia a Tonale jsou v zásadě mechanicky odolné, je potřeba se sžít s menší praktičností. Absolutní novinkou značky je ale dlouho očekávané kompaktní SUV Tonale, které jsem vyzkoušel se základní pohonnou jednotkou, tedy plug-in hybridem 1,5 litru s výkonem 130 koní.
Tonale si na silnici nespletete. Zdroj: Jan Markovič
Sladká Itálie
Dobrý, lepší, italský. Tato stupnice, pokud jde o automobilový design, stále platí a nové SUV od Alfy to jen potvrzuje. Na poměry dané kategorie působí Tonale osvěžujícím dojmem, který nemohou fotografie nikdy vystihnout. Z žádného pohledu nic nechybí ani nepřetéká a kulaté tvary lstivě kombinované s hezkými detaily činí auto subtilnějším, než ve skutečnosti je. Nápadná je hlavně relativně malá šířka.
Přední části dominuje klasická maska chladiče, kvůli jejíž velikosti je registrační značka u Alfy tradičně přesunuta z umístění uprostřed na levou stranu před řidiče. Zaujmou i přední světlomety, které dodávají autu zamračený výraz a odkazují na slavné modely minulosti, kterými byly typy RZ/SZ nebo i novější 159. Jejich denní svícení tvoří tři obloučky, při aktivaci ukazatele směru se promění na dynamický blikač, který se postupně rozsvěcí od masky směrem k blatníku.
Testovaný kus nabídl z bočního pohledu krásný design dvacetipalcových litých kol, který je pro modely Alfa Romeo také letitě typický. Z boku zaujme i zajímavý profil karoserie s poměrně velkým předním převisem (rozvor je jen 2 626 mm). Při pohledu na záď jsou hlavním designovým prvkem koncové světlomety, které jsou módně propojeny svítící LED lištou.
Takzvaná baroka patří k Alfám jako košile ke kabátu. Zdroj: Jan Markovič
Konečně soudobý vnitřek
Když si člověk před pár lety poprvé sedl do nové Giulie nebo do Stelvia, nemohl se ubránit dojmu, že celý interiér byl navržen ještě o deset let dříve. Haprující konektivita, malinký centrální displej nebo ne úplně prémiové materiály u aut s cenou nad milion korun prostě nejsou úplně OK. Vnitřek Tonale je v tomto směru diametrálně lepší. Do úhledného balíčku zabalený soubor funkcí funguje rychle a intuitivně a množstvím inteligentních detailů i vnímanou kvalitou se malá Alfa řadí k prémiovým vozům svého segmentu.
Přístrojová deska je zcela na výši doby. Zdroj: Jan Markovič
Tonale dostalo digitální přístrojový štít s virtuálními budíky rychlosti a otáček. Ty svou mimořádně povedenou grafikou a rozmístěním hodnot okolo ciferníků odkazují na klasické modely značky. Přístrojový štít má úhlopříčku 12,3 palce a nabízí řadu zobrazení, které mají řidiči usnadnit řízení a orientaci. Uprostřed palubní desky je zabudovaný displej o velikosti 10,25 palce, který zbytečně neční do prostoru, má srozumitelnější menu a zcela nový multimediální systém.
Automobilka ovšem umístila do kabiny řadu esteticky zajímavých detailů, třeba štítek s italskou vlajkou u řadicí páky. Posádku uvnitř zároveň potěší převaha kvalitních materiálů, a to i v místech, kde je u běžných SUV mnohdy nenajdete. Řidič sedí poměrně nízko, takže si sem bez kontaktu hlavy se stropem sednou i osoby měřící přes 190 centimetrů. Vzadu už je to s místem horší, pokud měříte přes 180 cm, bude vám těsno. Větším rodinám doporučuji sáhnout po běžných motorizacích, které nabídnou kufr o objemu 500 litrů, plug-in hybrid kvůli baterii poskytuje jen 385 litrů.
Klasický design budíků je nejen pohledný, ale také přehledný. Zdroj: Se svolením společnosti Alfa Romeo
Úspory ano, jízda slabší
Tonale je první elektrifikovanou Alfou a bohužel si v tomto směru neodpouští dětské nemoci. V nabídce jsou zatím jen tři motorizace: benzinový čtyřválcový mild-hybrid s 96 kW/130 koňmi nebo s 118 kW/160 koňmi a naftový čtyřválec s 96 kW/130 koňmi. Standardně jsou spojeny s automatickou převodovkou a pohonem předních kol. Později ale přijde ještě plug-in hybrid o výkonu 275 koní, který bude roztáčet všechna čtyři kola. Mimochodem, technický základ Tonale vychází z Jeepu Compass.
Jezdil jsem s prvně jmenovaným pohonem, což v praxi obnáší přeplňovanou benzinovou patnáctistovku, kterou doplňuje v sedmistupňové dvouspojkové převodovce integrovaný 48V elektromotor s 15 kW a 55 Nm. Ačkoliv jde o hybrid, podobně jako u Subaru e-Boxer dokáže auto čistě na elektřinu kousek jezdit bez aktivovaného spalovacího motoru, což je pro spotřebu zázračná záležitost zejména ve městě, kde se člověk stále dokola potřebuje rozjíždět.
Ve výsledku je proto toto Tonale nejúspornější benzinovou Alfou, kterou jem kdy jezdil. V průměru to ani při svižném stylu nikdy nebylo více než 6,6 litru, továrnou udávaných 5,7 v průměru lze dosáhnout levou zadní, dá se dostat i pod tuto hodnotu. To je velmi významné, ale také skoro poslední pozitivum tohoto motoru.
Charakteru pohonných jednotek, na který jsme u Alfy běžně zvyklí, se totiž ani zdaleka neblíží. Bezpohlavní syntetický zvuk nemůže potěšit ani vlastníka tříválcové škodovky, naštěstí se můžete těšit aspoň z velmi dobrého odhlučnění. Především ale vůbec nefunguje souhra převodovky, hybridního ústrojí a motoru. Ve výsledku to znamená, že je řidič vystaven dlouhým zlomkům vteřiny bezradnosti celého konglomerátu, kterému často trvá věčnost, než zareaguje na povel daný plynovým pedálem. O trochu lepší je to v režimu Dynamic, ale v něm zase běžně jezdit nechcete. Změny jízdních režimů navíc místy provází znatelné škubnutí. Nakonec tedy celé vyznění paradoxně zachraňuje ona mnohými proklínaná elektřina.
Řazení si mild-hybrid za rámeček nedá. Zdroj: Jan Markovič
Jízda bez šťávy
Pokud jde o jízdní vlastnosti, tj. schopnosti podvozku, řízení apod., lze konstatovat, že Tonale je příjemným autem, ale nic víc. Přidanou hodnotu, na kterou jsou majitelé Alf zvyklí, nečekejte. V první řadě je ve voze naprosto tupé řízení bez jakékoliv zpětné vazby, které je navíc extrémně přeposilované. Převod je přitom poměrně ostrý, takže zatáčku sice vystřihnete velmi svižně, ale že by člověk aspoň tušil, co se děje pod předními poháněnými koly, to tedy ne.
Na silnici sedí auto bezpečně a i s 20" koly obstojně tlumí nerovnosti, do města není příliš praktický malý rejd. Dobrý standard tedy ano, ale že byste zpoza volantu při zakrytých očích odlišili, zda řídíte Alfu, nebo Škodu Karoq, to nikoliv.
Tonale je krásným stylovým doplňkem, jízdní slasti ale neposkytuje, alespoň ne se základním motorem. Zdroj: Jan Markovič
Závěr
Alfě Romeo se konečně povedlo auto, které má velký prodejní potenciál. Bez legrace. Velmi povedený vzhled v kombinaci s nabídkou pestrých barev si zejména ženy snadno zamilují. Na jezdění po nákupech nebo s dětmi na kroužky jim bude vyhovovat i přívětivé ovládání a nízká spotřeba. Prostě výborné auto svojí kategorie, které se v praktických disciplínách minimálně vyrovná konkurenci a navíc je krásné. Fandy značky ale základní verze moc nepotěší, jízdním vlastnostem zůstává toto Tonale hodně dlužno. Třeba se dočkáme u dražších verzí. Ceník motorizací a výbav naleznete zde. Alfu Romeo Tonale se základním benzinovým motorem a automatickou převodovkou jsme také porovnali s konkurencí. Výsledek najdete v našem porovnávači.
