Ještě před rokem, když slavila devadesátiny, vypadala spokojeně, překypovala dobrou náladou a energií. „Věk je pouze číslo, neohlížím se na něj,“ tvrdila. Život přitom neměla jednoduchý. Minulý režim jí zničil kariéru, dlouho to vypadalo, že se nedočká ani vytoužených dětí. Co nakonec bylo příčinou jejího rychlého konce?
Herečce Blance Bohdanové kuráž a odvaha nikdy nechyběla. Když byla její kariéra na vrcholu, veřejně se v roce 1968 postavila proti invazi sovětských vojsk na našem území.
„Dost lidí bylo v srpnu na prázdninách. Já zůstala v Praze. Tak jsem dělala to, co bylo nutné. V té době jsem třeba poznala zblízka Václava Havla. Měl obrovské charisma i dar obyčejnosti. Dokázal s lidmi mluvit. Psali jsme – ještě s Jaroslavem Seifertem – rezoluce proti vstupu států Varšavské smlouvy do Československa. Později nám to prostě sečetli,“ zavzpomínala herečka před šesti lety v rozhovoru pro Novinky.cz. Trest přišel vzápětí.
Její filmařská činnost v době normalizace byla výrazně omezena. Před kamerou se mohla objevit maximálně jednou za dva roky, a to ještě pouze v menších, vedlejších rolích.
Když jí bylo 80, provedla, jak tomu sama říkala, vlastní životní audit. „Od počátku byl můj život dramatický. Narodila jsem se do krize, jež moji rodinu velmi poškodila. Rodiče v ní ztratili vysněný dům, dlouho dluhy za něj spláceli. Po válce jsem šla do světa, zažila jsem dvě manželství, ale s partnery se rozešla přátelsky. To ostatní byl neustálý zápas jak v kumštu, tak i velká zodpovědnost za život, a nejen můj. Dnes zpětně lituji, že jsem nemohla sama rozhodovat o své práci. Doháním, co dohnat nelze,“ povzdechla si tehdy.
Dítěte se dočkala až po čtyřicítce
Co ji na srdci hřálo až do smrti, byl krásný vztah, který měla se svými rodiči. Když onemocněli, nastěhovala si je k sobě domů a obětavě se o ně starala. „Myslím, že jsem byla příkladná dcera. Oba rodiče jsem dochovala ve své domácnosti, a to až do konce jejich života. Udělala jsem maximum,“ uvedla herečka.
Poté, co zblízka sledovala tatínkovo umírání na rakovinu, byla zastánkyní eutanazie. „Medicína je obor, který se vyvíjí přímo závratně, ale lékaři, jak sami říkají, rozhodují jen o životě. Pomocí lidem, kteří už žít nechtějí, by se ocitli mezi zločinci. Podle mě je to pokrytectví politiků. Ke zvířátkům jsou citlivější. Stále se mluví o fyzické bolesti, jenže existuje i bolest psychická. Věřící člověk přece o eutanazii nepožádá. Sebevrazi naopak někdy ohrozí i ty, kteří zemřít nechtějí,“ prohlašovala Bohdanová.
Jejím prvním manželem byl herec Miloslav Liška, druhým o 18 let mladší režisér Vladimír Kavčiak. I přes věkový rozdíl vydrželo toto manželství mnohem déle než to první a herečka se v něm dočkala vytouženého miminka. Ve dvaačtyřiceti letech porodila syna Vlada, který v současné době pracuje jako fotograf v Akademii věd v oddělení dějin umění.
„Mít dítě bylo to nejlepší, co jsem v životě udělala. Teď už se těším z vnoučat,“ říkávala pyšně Bohdanová, která skonala 3. října v jedné z pražských nemocnic ve věku 91 let. Jak informoval Blesk.cz, za jejím rychlým odchodem údajně nebyla nemoc, ale zlomený krček, postrach všech lidí ve vysokém věku.
