Těžký osud rorýsů: Kvůli vedru vyskakují z hnízd. Vyhráno nemají, ani když přežijí pád

V liberecké záchranné stanici Archa jich aktuálně mají patnáct, od počátku sezóny ale čtyřicet osm – mnohem víc než obvykle. A obdobně jsou na tom například v Plzni. „Lidé nám nosili pět až sedm rorýsů denně, to je opravdu hodně,“ říká Karel Makoň, vedoucí plzeňské záchranné stanice živočichů.

Pod střechou je nesnesitelné vedro

Rorýsi původně žili hlavně ve štěrbinách skal, s výstavbou měst ale postupně přesídlili především pod střechy budov. Adaptovali se na život v civilizaci, ale s příliš vysokými teplotami si poradit neumějí. „Často hnízdí pod plechovými střechami, které se v horku rozpálí tak, že je to k nepřežití. Mláďata proto vyskočí z hnízda, přestože ještě nejsou dostatečně vyvinutá, aby mohla létat. Měli jsme tu rorýse, který měl dokonce popálená záda,“ popisuje Ivana Hancvenclová, vedoucí liberecké záchranné stanice.

„Život ve městech má pro ně řadu výhod, ale tohle je nevýhoda. Na skály, kde hnízdili původně, sice také celý den svítilo slunce, ale nikdy se ty štěrbiny neprohřály tolik jako prostory pod střechou,“ doplňuje Makoň.

Ze země nevzletí

Na rozdíl od většiny ptáků se rorýsi neučí létat, ve chvíli, kdy jsou plně vyvinutí, vyskočí z hnízda a už to umějí. Potíž je, když vyskočí předčasně – obvykle sice pád přežijí, ale nejsou schopni vzletět.

„Pokud najdete rorýse na zemi, tak má vždycky problém. Rozhodně ho nezkoušejte vyhazovat do vzduchu. Někdy opravdu může vzletět, jindy mu ale můžete ublížit. Jestli je to ještě mládě, nebo už plně vyvinutý jedinec, pozná jen člověk s náležitými zkušenostmi. Proto vždy kontaktujte záchrannou stanici, jejich seznam najdete na webových stránkách Zvíře v nouzi,“ vysvětluje Ivana Hancvenclová.

Péče o mláďata rorýsů je náročná

Ptáčka můžete ze země zvednout, dát ho třeba do krabičky a do záchranné stanice odvézt, ideální je mít staženou aplikaci Zvíře v nouzi, ta vám poradí a navede do nejbližší stanice. Pokud už se rorýs do záchranné stanice dostane a není zraněný, má šanci, že ještě bude létat. „Musíme ho vykrmit, počkat, až mu dorostou všechna pera v křídlech, a pak ho můžeme vypustit,“ říká Nela Novotná, pracovnice záchranné stanice Archa, která aktuálně krmením rorýsů tráví několik hodin denně.

Malí rorýsi v Záchranné stanici Makov v Písku Zdroj: Záchranná stanice živočichů Makov

Malí rorýsi v Záchranné stanici Makov v Písku Zdroj: Záchranná stanice živočichů Makov

Přispějte záchranným stanicím

„Sami zobák neotevírají, musíme jim ho otevřít, pinzetou do krku nacpat dva cvrčky. Postupně jich každý sní zhruba deset. Když máte patnáct rorýsů, zabere vám to půl hodiny až čtyřicet minut. Přes den se krmí každou hodinu, takže v podstatě skončíte a můžete pomalu začít znovu,“ usmívá se Novotná. Odměnou za námahu je okamžik vypuštění, v Liberci se už takhle letos podařilo vypiplat několik desítek chráněných rorýsů.

Přispět záchranným stanicím na krmení a péči o rorýsy můžete na tomto odkazu.