Zachráněný luskoun ostrovní Zdroj: Archiv Kukang Rescue Program
Příbuzní jsou šelmám, vypadají spíš jako šišky a pochodovali po světě už s dinosaury. Jejich odchov na farmách i v zoologických zahradách je nesmírně náročný. Pytláci a pašeráci vydělávají na jejich šupinách i mase. Reálný přínos pro farmacii ani výrobce drog nemají, stále jsou to ale nejobchodovanější savci na černém trhu. Řeč je o luskounech.
Luskouni
Luskouni (Pholidota) představují evolučně jedinečný řád pozoruhodných savců příbuzných šelmám. Jsou to převážně noční, skrytě žijící tvorové zaměření na lov mravenců a termitů. Tomuto způsobu získávání potravy jsou skvěle přizpůsobeni – svou kořist vyhrabávají a loví pomocí silných drápů a extrémně dlouhého lepkavého jazyka. Jako jediní savci na světě mají tělo pokryté šupinami. Tohle zvíře proto vypadá trochu jako chodící šiška. Tak je mimo jiné pojmenován i první luskoun, který se narodil Evropě, a to v Zoo Praha.
První evropské mládě luskouna skvěle prospíváPokroky luskouní samičky Šišky jsme pro vás natočili i na video. Chovatelka Aneta Loužecká je označuje za „malý zázrak“ a vysvětluje, proč je tak náročné luskouny odchovávat. Video: Matěj Verner
Posted by Zoo Praha on Wednesday, July 5, 2023
Přežili dinosaury
Mnoho lidí ani neví, že něco takového existuje, přitom luskouni žijí na Zemi už 65 milionů let a dá se říci, že se setkali s dinosaury (a přežili je). Jsou zajímaví i jinak – dokážou chodit po zadních nohou, matka vozí mláďata na ocase, na ochranu před nepřítelem vystřikují páchnoucí tekutinu ze žlázy u análního otvoru (asi jako náš tchoř), syčí, funí a sekají ocasem. Při větším nebezpečí se stočí do klubíčka a ocasem si zakryjí hlavu i břicho.
Prokletí luskounů
Luskouni jsou dnes nejvíce obchodovanými savci na světě. Každý den putuje v Asii nelegálně přes hranice přes 100 kg šupin či luskouních těl! Populace v přírodě klesají, poptávka po luskounech ale stále stoupá. Pro bližší představu, jak je obchod s nimi rozsáhlý, použijme srovnání s jinými hodně obchodovanými zvířaty – ročně je z přírody upytlačeno: 200 tygrů, 1 000 nosorožců, 100 000 luskounů… To znamená, že každých pět minut z divočiny zmizí jeden luskoun.
V posledních 10 letech se významně zvýšila frekvence zabavovaných zásilek pašovaných luskouních těl či šupin a stejně tak roste i objem těchto zásilek. Bohužel obvyklejší přístup je uložení jen mírných trestů (např. v Malajsii byl pachatel podobného činu odsouzen k jednomu dni vězení a pokutě 30 000 dolarů). Takové tresty pouze utvrzují pachatele v tom, že jim nic zásadního nehrozí, a nelegální obchod proto roste.
Proč se luskouni pytlačí?
Už odnepaměti člověka zajímají zvířata něčím zvláštní a výjimečná. Pokud nějaký druh zvířete má něco, co jiné druhy nemají, lidé této vlastnosti obvykle přisuzují nějaké magické schopnosti. Stejně je to i s luskouny – jejich prokletím je netypický pokryv těla. Luskouní šupiny se drtí na prášek (v tradiční čínské medicíně nazývaný chuan shan jia), který se používá v čínské, korejské i africké tradiční medicíně.
Šperky, magie i delikatesa
Přestože neexistuje žádný výzkum, který by jejich léčebný účinek potvrdil, lidé věří, že šupiny léčí kožní a pohlavní nemoci, podporují krevní oběh a laktaci, léčí otoky, astma, abscesy, revma, artritidu a zmírňují bolesti při menstruaci. V Číně je dodnes povolen legální obchod s luskouními šupinami, od roku 2007 se však šupiny smějí používat jen s certifikátem o jejich původu a ve speciálně určených nemocnicích ve formě patentovaných přípravků.
Známka bohatství
Šupiny se ale využívají i k výrobě šperků, v Tibetu a Nepálu třeba k výrobě vonných tyčinek, africké ženy věří, že při spálení luskouní šupiny si vyčarují lásku, a používají se například i k přivolání deště. V Americe se objevily kovbojské boty z luskouní kůže a v Asii i Africe je luskouní maso považováno za delikatesu. V současnosti jde v Číně o luxusní potravinu, která je považována za symbol vyššího sociálního statusu a bohatství. Hostitel nabízející svým hostům luskouna jako speciální pochoutku tím vyjadřuje svou pohostinnost a zároveň demonstruje své bohatství.
Umírají, i když se je podaří zabavit živé
Celkově bylo v letech 2007–2016 zdokumentováno 209 velkých zabavení: 34 946 kg šupin, 11 419 mrtvých luskounů, 2 405 živých luskounů, 4 000 mražených luskounů zabavených v Indonésii.
Luskouni jsou převáženi i živí a zabiti jsou až po převozu na místo určení, protože se tak maso nekazí. Zvířata jsou silně napadena parazity, nadopovaná silnými antibiotiky a vitaminy, aby vydržela transport. Překupníci je násilím krmí velkým objemem sádrového prášku nebo prášku z kořene smldince, aby zvýšili jejich prodejní hmotnost. Není proto divu, že naprostá většina zvířat, i pokud jsou kontrolou objevena a zabavena, ve velmi krátké době uhyne. Šance na návrat takovýchto luskounů do přírody je prakticky nulová.
Výroba drog, další nebezpečí pro luskouny
O čem se ale moc nemluví je, že poptávka po luskouních šupinách roste i z důvodu jejich přidávání do metamfetaminu. Přitom potenciálně to může znamenat další extrémní míru ohrožení u již nyní kriticky ohrožené populace luskounů. Pokud se nerozšíří povědomí o tom, že luskouní šupiny neobsahují žádné složky, které by přinášely jakýkoli účinek (stejně tak ho nepřinášejí ani ve farmaceutickém průmyslu), může být luskoun nadále v hledáčku výrobců drog, a ještě rychleji se proto přiblížit svému vyhynutí.
Češi varovali jako první
Zoologové a ochránci přírody František Příbrský s Tomášem Ouhelem byli v Indonésii zapojeni do vyšetřování konkrétního případu vaření pervitinu s přísadou luskouních šupin. Také na základě informací od tamějších výrobců drog i drogově závislých mají potvrzeno, že se luskouní šupiny do metamfetaminu přidávají. Zatím nelze ale jednoznačně říci, zda jde o národní, nebo mezinárodní problém. Tomáš a František byli jedni z prvních na světě a první Češi, kteří na tuto potenciální hrozbu veřejně upozornili a vnímají jako klíčové se této problematice hlouběji věnovat a šířit o ní povědomí.
Luskoun Zdroj: Archiv Kukang Rescue Program
Chov luskounů na farmách je nereálný
Bylo by možné se ptát, proč luskouny neodchovávat a nesnažit se část poptávky saturovat farmářským chovem či luskouny vypouštět zpět do přírody. Luskouni ale potřebují speciální potravu (i v zoo se termiti a mravenci v dostatečném množství shánějí obtížně), jsou vysoce náchylní ke stresu, často trpí zápalem plic a vředovými onemocněními a mají jen velmi nízkou reprodukci (maximálně jedno mládě ročně). Idea rozsáhlejšího chovu na farmách či v chovatelských zařízeních je proto nereálná. Pokud někdo tvrdí, že provozuje farmu odchovávající luskouny, jedná se s téměř 100% pravděpodobností o zařízení „propírající“ zvířata nelegálně odchycená v přírodě. Odchovy luskounů v lidské péči jsou poměrně vzácné. Na celém světě je v zoologických zahradách celkem chováno jen několik desítek luskounů. I to je důvodem, proč většina lidí živého luskouna nikdy nespatřila.
Záchranný program Trenggiling Conservation Program
Záchranný program Trenggiling, jehož ředitelem je František Příbrský, tvoří zoologové a ochránci přírody bojující proti nezákonnému obchodu s divokými zvířaty a usilující zejména o ochranu luskouna ostrovního (Manis javanica). Trenggiling pracuje s místními komunitami, a to na několika úrovních. Vzdělává místní děti, v nichž rozvíjí kladný vztah k přírodě, a zaměstnává bývalé pytláky, kteří jsou nyní jejich terénními asistenty a kteří chrání oblast, kde se luskouni přirozeně vyskytují. Další aktivitou je boj proti pašerákům luskounů. Loňský rok o sobě František Příbrský (Zoo Ostrava) a Tomáš Ouhel (Zoo Liberec) dali vědět úspěšným zátahem na Sumatře, kde pomohli s dopadením a zatčením Greeda, klíčového člena pašeráckého indonéského gangu. Ten obchodoval právě s luskouny, ale i orangutany, gibony, outloni a dalšími ohroženými druhy.
