Těžký život nejobchodovanějšího savce světa. Čím jsou luskouni tak výjimeční?

Luskouni

Luskouni (Pholidota) představují evolučně jedinečný řád pozoruhodných savců příbuzných šelmám. Jsou to převážně noční, skrytě žijící tvorové zaměření na lov mravenců a termitů. Tomuto způsobu získávání potravy jsou skvěle přizpůsobeni – svou kořist vyhrabávají a loví pomocí silných drápů a extrémně dlouhého lepkavého jazyka. Jako jediní savci na světě mají tělo pokryté šupinami. Tohle zvíře proto vypadá trochu jako chodící šiška. Tak je mimo jiné pojmenován i první luskoun, který se narodil Evropě, a to v Zoo Praha.

Přežili dinosaury

Mnoho lidí ani neví, že něco takového existuje, přitom luskouni žijí na Zemi už 65 milionů let a dá se říci, že se setkali s dinosaury (a přežili je). Jsou zajímaví i jinak – dokážou chodit po zadních nohou, matka vozí mláďata na ocase, na ochranu před nepřítelem vystřikují páchnoucí tekutinu ze žlázy u análního otvoru (asi jako náš tchoř), syčí, funí a sekají ocasem. Při větším nebezpečí se stočí do klubíčka a ocasem si zakryjí hlavu i břicho.

Prokletí luskounů

Luskouni jsou dnes nejvíce obchodovanými savci na světě. Každý den putuje v Asii nelegálně přes hranice přes 100 kg šupin či luskouních těl! Populace v přírodě klesají, poptávka po luskounech ale stále stoupá. Pro bližší představu, jak je obchod s nimi rozsáhlý, použijme srovnání s jinými hodně obchodovanými zvířaty – ročně je z přírody upytlačeno: 200 tygrů, 1 000 nosorožců, 100 000 luskounů… To znamená, že každých pět minut z divočiny zmizí jeden luskoun.

V posledních 10 letech se významně zvýšila frekvence zabavovaných zásilek pašovaných luskouních těl či šupin a stejně tak roste i objem těchto zásilek. Bohužel obvyklejší přístup je uložení jen mírných trestů (např. v Malajsii byl pachatel podobného činu odsouzen k jednomu dni vězení a pokutě 30 000 dolarů). Takové tresty pouze utvrzují pachatele v tom, že jim nic zásadního nehrozí, a nelegální obchod proto roste.

Proč se luskouni pytlačí?

Už odnepaměti člověka zajímají zvířata něčím zvláštní a výjimečná. Pokud nějaký druh zvířete má něco, co jiné druhy nemají, lidé této vlastnosti obvykle přisuzují nějaké magické schopnosti. Stejně je to i s luskouny – jejich prokletím je netypický pokryv těla. Luskouní šupiny se drtí na prášek (v tradiční čínské medicíně nazývaný chuan shan jia), který se používá v čínské, korejské i africké tradiční medicíně.

Šperky, magie i delikatesa

Přestože neexistuje žádný výzkum, který by jejich léčebný účinek potvrdil, lidé věří, že šupiny léčí kožní a pohlavní nemoci, podporují krevní oběh a laktaci, léčí otoky, astma, abscesy, revma, artritidu a zmírňují bolesti při menstruaci. V Číně je dodnes povolen legální obchod s luskouními šupinami, od roku 2007 se však šupiny smějí používat jen s certifikátem o jejich původu a ve speciálně určených nemocnicích ve formě patentovaných přípravků.

Známka bohatství

Šupiny se ale využívají i k výrobě šperků, v Tibetu a Nepálu třeba k výrobě vonných tyčinek, africké ženy věří, že při spálení luskouní šupiny si vyčarují lásku, a používají se například i k přivolání deště. V Americe se objevily kovbojské boty z luskouní kůže a v Asii i Africe je luskouní maso považováno za delikatesu. V současnosti jde v Číně o luxusní potravinu, která je považována za symbol vyššího sociálního statusu a bohatství. Hostitel nabízející svým hostům luskouna jako speciální pochoutku tím vyjadřuje svou pohostinnost a zároveň demonstruje své bohatství.

Umírají, i když se je podaří zabavit živé

Celkově bylo v letech 2007–2016 zdokumentováno 209 velkých zabavení: 34 946 kg šupin, 11 419 mrtvých luskounů, 2 405 živých luskounů, 4 000 mražených luskounů zabavených v Indonésii.

Luskouni jsou převáženi i živí a zabiti jsou až po převozu na místo určení, protože se tak maso nekazí. Zvířata jsou silně napadena parazity, nadopovaná silnými antibiotiky a vitaminy, aby vydržela transport. Překupníci je násilím krmí velkým objemem sádrového prášku nebo prášku z kořene smldince, aby zvýšili jejich prodejní hmotnost. Není proto divu, že naprostá většina zvířat, i pokud jsou kontrolou objevena a zabavena, ve velmi krátké době uhyne. Šance na návrat takovýchto luskounů do přírody je prakticky nulová.

Na lovu pašeráků: Jak Češi zachraňují indonéskou divočinu

Pořad Prima Mazlíček

Zjišťování informací, líčení pastí, stopování, plížení džunglí, odhalování pytláků i pašeráků – možná se budete divit, když zjistíte, že se nejedná o popis práce akčních hrdinů z filmů, ale dvou Čechů, kteří se rozhodli bojovat za životy ohrožených zvířat.

Výroba drog, další nebezpečí pro luskouny

O čem se ale moc nemluví je, že poptávka po luskouních šupinách roste i z důvodu jejich přidávání do metamfetaminu. Přitom potenciálně to může znamenat další extrémní míru ohrožení u již nyní kriticky ohrožené populace luskounů. Pokud se nerozšíří povědomí o tom, že luskouní šupiny neobsahují žádné složky, které by přinášely jakýkoli účinek (stejně tak ho nepřinášejí ani ve farmaceutickém průmyslu), může být luskoun nadále v hledáčku výrobců drog, a ještě rychleji se proto přiblížit svému vyhynutí.

Češi varovali jako první

Zoologové a ochránci přírody František Příbrský s Tomášem Ouhelem byli v Indonésii zapojeni do vyšetřování konkrétního případu vaření pervitinu s přísadou luskouních šupin. Také na základě informací od tamějších výrobců drog i drogově závislých mají potvrzeno, že se luskouní šupiny do metamfetaminu přidávají. Zatím nelze ale jednoznačně říci, zda jde o národní, nebo mezinárodní problém. Tomáš a František byli jedni z prvních na světě a první Češi, kteří na tuto potenciální hrozbu veřejně upozornili a vnímají jako klíčové se této problematice hlouběji věnovat a šířit o ní povědomí.

Chov luskounů na farmách je nereálný

Bylo by možné se ptát, proč luskouny neodchovávat a nesnažit se část poptávky saturovat farmářským chovem či luskouny vypouštět zpět do přírody. Luskouni ale potřebují speciální potravu (i v zoo se termiti a mravenci v dostatečném množství shánějí obtížně), jsou vysoce náchylní ke stresu, často trpí zápalem plic a vředovými onemocněními a mají jen velmi nízkou reprodukci (maximálně jedno mládě ročně). Idea rozsáhlejšího chovu na farmách či v chovatelských zařízeních je proto nereálná. Pokud někdo tvrdí, že provozuje farmu odchovávající luskouny, jedná se s téměř 100% pravděpodobností o zařízení „propírající“ zvířata nelegálně odchycená v přírodě. Odchovy luskounů v lidské péči jsou poměrně vzácné. Na celém světě je v zoologických zahradách celkem chováno jen několik desítek luskounů. I to je důvodem, proč většina lidí živého luskouna nikdy nespatřila.

Záchranný program Trenggiling Conservation Program

Záchranný program Trenggiling, jehož ředitelem je František Příbrský, tvoří zoologové a ochránci přírody bojující proti nezákonnému obchodu s divokými zvířaty a usilující zejména o ochranu luskouna ostrovního (Manis javanica). Trenggiling pracuje s místními komunitami, a to na několika úrovních. Vzdělává místní děti, v nichž rozvíjí kladný vztah k přírodě, a zaměstnává bývalé pytláky, kteří jsou nyní jejich terénními asistenty a kteří chrání oblast, kde se luskouni přirozeně vyskytují. Další aktivitou je boj proti pašerákům luskounů. Loňský rok o sobě František Příbrský (Zoo Ostrava) a Tomáš Ouhel (Zoo Liberec) dali vědět úspěšným zátahem na Sumatře, kde pomohli s dopadením a zatčením Greeda, klíčového člena pašeráckého indonéského gangu. Ten obchodoval právě s luskouny, ale i orangutany, gibony, outloni a dalšími ohroženými druhy.