Tisíce Čechů trápí postcovidový syndrom. Do práce nemohou, na podporu často nemají nárok

Španělé mají dlouhé, leč nepříliš efektivní pracovní dny

Co je takzvaný dlouhý covid?

Neprodloužená neschopenka, bez nároku na invalidní důchod. To jsou verdikty, se kterými si setkávají lidé s postcovidovým syndromem. Tuto diagnózu si od začátku pandemie vyslechly desetitisíce Čechů. Tisíce z nich i dlouho po prodělání covidu trápí dušnost, nepřekonatelná únava, nespavost nebo porucha paměti. Do práce se vrátit nemohou a dostat nějakou podporu od státu je náročné nebo zcela nemožné.

Před pandemií pracovala paní Olga v marketingu. Na podzim roku 2020 se od člena rodiny nakazila koronavirem. „Objevila se u mě únava hraničící s kómatem, nedá se z toho vyspat ani to přepít kávou. Přišly horečky, teploty, bolest hlavy a kašel,“ líčí paní Olga. Do práce se nevrátila. Problémy trvaly několik měsíců a navíc se přidaly další.

„Začala jsem mít potíže s mluvením, velmi těžko se mi dávají dohromady věty. Mám pocit, že mám mozek jako bláto, že inteligence někam odešla. Hledám odpovědi na banální otázky a mám silný třes rukou,“ popisuje Olga své problémy.

Po řadě vyšetření jí byl diagnostikovaný postcovidový syndrom. Kvůli nekonečným zdravotním problémům nemůže pracovat a byla opakovaně na neschopence. „Člověk musí požádat buď o invalidní důchod, nebo o prodloužení podpůrčí doby,“ vysvětluje Olga. Prodloužení podpůrčí doby jí ale bylo zamítnuto, protože podle posudkového lékaře jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.

„Na invalidní důchod nejsem schopna dosáhnout, protože long covid není tabulková diagnóza. Systém nepočítá s tím, že existuje někdo, kdo není práceschopný a nebyl mu přiznán invalidní důchod,“ uvádí paní Olga a dodává, že v tu chvíli člověk vypadne ze systému.

Na pomoc nemá nárok. Takových lidí jsou tisíce

Podle pacientů nemají lékaři k postcovidovému syndromu jednotný přístup. Ti to sami potvrzují. „Například praktičtí lékaři nebo pneumologové mají doporučené postupy. Ale je pravda, že to neznamená, že to všichni lékaři vědí a že se tím řídí, sdělil Vladimír Koblížek,“ primář plicní kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové.

„Z lékařského hlediska v resortu zdravotnictví existují postupy, jak uvedenou problematiku řešit. V resortu práce a sociálních věcí mohou pacienti požádat o různé dávky sociálního zabezpečení podle projevů syndromu a jejich tíže tak, jako mají nárok osoby s jiným typem postižení,“ řekl Jakub Augusta, vedoucí oddělení mediální komunikace ministerstva práce a sociálních věcí. Dodal, že v případě dlouhodobého trvání a poklesu pracovní schopnosti by mohl vzniknout nárok na invalidní důchod a při omezení schopnosti zvládat základní životní potřeby by mohl vzniknout nárok na příspěvek na péči.

Paní Olze v žádosti o invalidní důchod trochu „škodí“ i to, že žije s rodinou, bez které by to ale nezvládala. „Nemám nárok na žádnou pomoc odnikud. Byla jsem před tím živnostník a mezi tím proběhla takhle dlouhá nemoc. Trvalo sedm měsíců než mi zamítli žádost, to se všechno promítlo do výše podpory na úřadu práce, která činí 900 korun,“ říká Olga.

Podle lékařů je v České republice minimálně 50 tisíc lidí s postcovidovým syndromem. U většiny z nich příznaky odezní zhruba do roka. Bohužel ale u několika tisícovek z nich problémy a pracovní neschopnost přetrvávají dále.

Tagy: