Ceny potravin rapidně rostou. Částečně i kvůli tomu, že Česká republika není soběstačná a musí se spolehnout na dovoz. Ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD) v rozhovoru pro CNN Prima NEWS řekl, že by se to v budoucnu mělo změnit.
Pane ministře, kilo paprik stojí 120 korun, ceny ovoce jsou o čtvrtinu vyšší než vloni, o vepřovém mase nemluvě. Budou dražší potraviny realitou, na kterou si budou muset Češi zvyknout?
Výkyvy cen jsou způsobeny několika faktory. Jsme závislí na dovozu ovoce a zeleniny ze zahraničí. Druhý faktor je, že ceny ovoce a zeleniny šly nahoru, protože kvůli koronaviru je nedostatek pracovníků a jsou komplikace při dovozu. Pokud se nám povede investovat do ovocnářství a zelinářství, aby byla závislost na dovozu nižší, tak by ceny mohly být stabilnější.
Chceme snižovat uhlíkovou stopu, ale vozíme sem jablka z Chile
V rádiu běží reklama, ať Češi kupují regionální potraviny, že tím podpoří naše zemědělce a hospodářství. Španělská rajčata ale pořád stojí mnohem míň než ta česká, stejně tak jablka z Chile.
Otázka konečné ceny je na řetězcích. Neumím říct, za kolik se nakupují česká rajčata, ale lidé by kromě ceny měli vzít v potaz i to, že ta naše jsou čerstvější, kvalitnější a nejezdí přes půl Evropy. Spotřebitel by se měl zaměřit i na uhlíkovou stopu a na životní prostředí. Chceme snižovat uhlíkovou stopu, ale vozíme sem zboží jako jablka z Chile.
Spousta lidí by si možná ráda české potraviny koupila, ale zkrátka na to nemají, když stojí dvakrát tolik než potraviny z dovozu. Co s tím hodláte dělat?
Snažíme se komunikovat s obchodními řetězci, aby podporovaly lokální produkci. Někdy se obchodníci ale chovají tak, že u potravin, o které je velký zájem, ceny zvyšují. Když někdo vycítí, že je zájem o české potraviny, tak může hnát ceny nahoru. Podporujeme propagaci regionálních potravin, na to jde ročně 30 až 40 milionů korun. Podporujeme Klasu, tam jde kolem 150 milionů. Podporujeme i prodej od farmářů, z toho důvodu jsme tlačili, aby se otevřely farmářské trhy. Snažíme se větší podporou pro zemědělce zlevnit výrobu, aby se závislost na dovozech snížila. Mělo by se to projevit během roku až tří let.
Jak zemědělce podporujete?
Snažíme se vytvořit podmínky, aby zemědělci mohli investovat do pěstování ovoce a zeleniny. Vybrali jsme také chmel a brambory, což jsou naše tradiční plodiny. Například jablek se u nás vypěstuje řádově 70 až 80 procent, ale u konzumních jablek jsme pod 50 procenty. Potřebujeme zvýšit produkci, abychom je vysázeli, a zároveň musíme mít zpracovatelské kapacity a sklady, abychom je měli kde nechat. Na rostlinnou výrobu jsme dali miliardu šest set milionů korun. Podporujeme investice do chovu prasat a drůbeže, zároveň podporujeme zpracovatelský průmysl, ať to jsou jatka, nebo zpracovny mléka.
Často zaznívá, že stát podporuje velké zemědělce místo těch malých.
Není to pravda. Pro malé a střední podniky jsme z celého balíku vyčlenili 600 milionů korun, velcí podnikatelé na tyhle peníze nedosáhnou. Zároveň se ale ti menší mohou hlásit i do programů na větší projekty.
Budou se v Česku kvůli suchu pěstovat jiné plodiny než doposud?
Tomu počasí se budeme muset přizpůsobit. Ale musíme především přizpůsobit krajinu a chování zemědělců. Převážná část si to uvědomuje, protože půda je pro ně výrobní prostředek. Udělali jsme spoustu opatření, to největší je změna výměry plochy jedné plodiny. Maximální výměra jednoho pole bude 30 hektarů místo nynějších 100 hektarů. Snížili jsme zdanění remízků, udělali jsme zjednodušenou výstavbu rybníků do dvou hektarů a do výšky hráze dva metry. Spustili jsme také pilotní projekt, kdy zemědělci v okolí Želivky dostávají náhrady, aby používali lepší technologie a míň pesticidů.
Takže když člověk poletí letadlem, neuvidí obrovské lány řepky, ale menší pole?
Přesně tak. Místo stohektarového pole jedné plodiny pšenice tam budou tři různé druhy plodin, které se v různou dobu zasejí a sklidí, nebo mezi nimi budou pásy široké minimálně 22 metrů.
Jak to pomůže proti suchu?
Toto samotné opatření nepomůže, musí to být celá škála opatření. Musíme zadržovat vodu v rybnících. Za rok jsme udělali v průměru každý den jeden rybník. Podporujeme odbahnění, nové rybníky, dáváme na to peníze. V krajině se sází stromy, vznikají nové remízky.
Podcenili stát a politici sucho? Nemělo se s opatřeními začít dřív?
Nechci komentovat své předchůdce. Mohla se dřív podpořit stavba rybníků a výstavba vodárenských nádrží, kdokoliv také mohl omezit maximální výměru polí. Ten směr je dobrý, ale musíme zrychlit.
Sám říkáte, že výstavba nádrží, které chystáte, bude trvat 15 až 20 let. Jak to tedy zrychlíte?
Snažíme se dělat legislativní kroky, ve Sněmovně je zákon o liniových stavbách. Chceme, aby tam byla zařazena i vodní díla, kromě vodárenských přehrad a nádrží potřebujeme také převaděče vody na propojování vodárenských soustav. Letos jsme zahájili sedm pilotních projektů v hodnotě 700 milionů korun, abychom byli schopni převádět vodu z oblastí, ve kterých je vody dost, tam, kde je jí méně.
A to stačí?
Musíme hlavně tlačit na zadržování vody v půdě a zabezpečovat pitnou vodu pro obyvatelstvo. Navrhujeme ústavní ochranu pitné vody. Nadřazujeme zájem pitné vody nad všechno ostatní.
Co ten zákon fakticky změní? Jak lidé pocítí, že bude voda chráněná v ústavě?
Částečně to bude deklaratorní, že nám na vodě záleží. Když se bude rozhodovat, jestli někde bude těžba štěrkopísku, nebo jestli tam budou vodní zdroje, tak pitná voda bude mít jednoznačně přednost. Teď tam ta nadřazenost není. Bude na to navazovat vodní zákon, který je ve Sněmovně. Budou se moct přijímat opatření, jako když se přijímají v období povodní. Stejně tak se budou moct přijímat, když bude sucho.
