Celých 23 let se Felix Gretarsson učil fungovat bez rukou, které mu lékaři po tragické nehodě amputovali. Poté podstoupil unikátní transplantaci obou paží. Nyní, 16 měsíců po zákroku, nepřestává doktory překvapovat. Zázračně se zotavuje, postupně začíná hýbat končetinami, dokonce už může objímat vnoučata a dcery.
Nyní 49letý elektrikář byl v roce 1998 poslán k rutinní opravě elektrického vedení na svém rodném Islandu. Při komunikaci s kolegy však došlo k nedorozumění a začal pracoval na špatném stožáru. Na něm uchopil živý drát, kterým protékalo napětí o síle 11 tisíc voltů, přiblížil osudný den web Positive News.
Po ráně se muž zřítil z desetimetrové výšky a dopadl na zamrzlou zem. Došlo k poškození vazu – na třech místech si zlomil páteř, navíc mu hořely rukávy. Jeho stav byl vážný, skončil v kómatu. Během tří měsíců v bezvědomí lékaři provedli celkem 54 operací včetně amputace obou paží od ramen dolů. Když se elektrikář probral z umělého spánku, byl i přes handicap a mnohačetná zranění vděčný, že neskončil ochrnutý.
Po sedmi měsících rehabilitace nastal další problém. Gretarsson začal být závislý na lécích, drogách a alkoholu. Přišel o kariéru, dlouholetou partnerku a nemohl se vídat s dcerami – nyní 27letou Rebekkou a 23letou Diljou, které v době nehody byly pouhé tři měsíce.
Změna přišla na výročí
Gretarsson se však nevzdal a naučil se žít bez rukou. A tak mohlo dojít k zásadnímu zlomu v roce 2021. Islanďan navštívil světoznámého chirurga Jeana-Michela Dubernarda a požádal ho, aby provedl transplantaci, o kterou se nikdo předtím nepokusil – tedy celých paží včetně ramen. Dokonce se přestěhoval do Francie, aby byl blíže k lékařům, kteří si vzali jeho případ na starost.
Symbolicky v den 23. výročí nehody doktoři 15hodinovou transplantaci uskutečnili. Nyní muž nepřestává chirurgy překvapovat. Po šesti měsících se mu podařilo ohýbat lokty ve vodě. O další tři měsíce později začal hýbat prsty – přitom se takový pokrok očekával až dva roky po operaci. 16 měsíců od zákroku si zvládá sám čistit zuby, posilovat, házet míček psovi a především objímat své blízké.
„Být schopen se poškrábat, aniž byste se odřeli o nějaký nábytek... Když přijdete o ruce, ani si neuvědomíte, jak často za den si potřebujete sáhnout na nos nebo do očí nebo se podrbat na hlavě, teď to dělám pořád,“ svěřil se v rozhovoru pro web Daily Mail. Postupně se mu daří získávat cit do celé paže. „Nedávno jsem vystrčil ruku z okna a cítil na ní vánek. Byl to velmi zvláštní okamžik,“ pokračoval.
I přes frustraci pokračuje
Užívá si naprostých maličkostí, jako je objímání manželky, dětí či vnoučat. Před operací řídil auto nohama, nyní se odváží používat i ruce. „Když jsem poprvé pustil volant na podlaze, bylo to úžasné,“ vzpomínal. Za jeho pokroky však stojí tvrdá práce.
„Nijak vážně nepřibírám, v posilovně se však snažím nabrat svaly, zároveň mi ale ‚rostou‘ nervy,“ uvedl. Teplotu v pažích začal cítit před několika měsíci. „V jednu chvíli jsem byl trochu zmatený, jestli je mi horko, nebo zima, ale teď, když dám ruce pod vodu, okamžitě cítím teplotu,“ vysvětlil. Rehabilitace je pro něj nejen náročná, ale i frustrující. „Zejména, když se snažím něco udělat a svaly se nehýbou. Odměna je však neuvěřitelná,“ svěřil se.
Ruce mají podle něj nesmírně složitý nervový systém. „Když se něčeho dotknete loktem, tak je to úplně jiný pocit, než když to samé uděláte prstem. Stále dělám pokroky a mám naději, že z toho vytěžím mnohem víc,“ uzavřel šťastný muž, který znovu objevuje svoji nezávislost.
