Překročit hranice do Ruska není v současné situaci nic snadného, na vlastní kůži se o tom přesvědčili Jaroslav D. se svou ženou původem z Ruska, kteří museli zemi navštívit z osobních důvodů. Na hranici strávili 33 hodin, kdy bylo komplikované si například vůbec odskočit na toaletu. Naopak život v samotném Rusku nenapovídá, že je země zapojena do krvavého válečného konfliktu. Jaroslav se svěřil redakci CNN Prima NEWS se svými postřehy.
Překročení hranice do Ruska bylo vyloženě noční můrou. „Přejížděli jsme pozemní hranici z Lotyšska do Ruska po hlavní silnici z Rigy do Moskvy a jednalo se o jeden z větších hraničních přechodů. Když jsme na hranici přijeli, stálo před námi asi 12 aut, takže jsme si mysleli, že budeme čekat třeba hodinu, nakonec nám však překonání hranice trvalo asi 33 hodin,“ svěřil se Jaroslav.
Hlavní problém byl pochopitelně u ruských celníků. „Šest hodin nám trvalo, než jsme přišli na řadu na lotyšské pasové kontrole, kterou jsme pak zvládli přibližně za 20 minut. Poté jsme však nekonečně dlouho čekali v neutrálním teritoriu, než budeme moci přejet ruské hranice. Od pohraničníků jsme se dozvěděli, že projedou pouze asi dvě auta za hodinu,“ přiblížil Jaroslav.
Čekat dlouhé hodiny na hranicích přinášelo nepříjemné komplikace. „Přespávali jsme v autě. Střídali jsme se, jeden vždy hlídal, jestli se fronta náhodou nepohne, aby nás ostatní nepředjížděli. Nebylo tam žádné zázemí, kde bychom si mohli třeba nakoupit. Co se týče toalety, nejdříve nás lotyšský pohraničník pouštěl, ale když už jsme byli v neutrálním teritoriu, tak to nešlo. Ráno nás pustili na záchod Rusové, když jsme jim nechali svůj pas. Měli jsme dostatek vody, ale ne příliš jídla, protože jsme nečekali, že tam budeme tak dlouho. Měli jsme sice hlad, ale byli jsme tak frustrovaní, že jsme na to ani tolik nemysleli,“ vysvětlil Jaroslav.
Pasová kontrola proběhla v poklidu, horší to však bylo s tou celní. „Museli jsme vyndat vše z vozidla, kromě auta jsme museli otevřít také všechny kufry, v nich se ale příliš nehrabali. Navíc kontrolu na všechna osobní auta a autobusy v obou směrech prováděl jediný inspektor. Svoji práci taky trochu flákal, proto to trvalo tak dlouho. Nakonec ještě muselo naše auto projít rentgenem,“ popsal.
Že je válka? Nešlo to poznat
Po více než dni čekání tedy překročili Jaroslav se ženou hranice. Že země válčí na Ukrajině, nebylo takřka poznat. „V Moskvě nebylo nic patrné. Kdybych nevěděl, co se děje, ničeho bych si nevšiml. Při bližším pohledu tam možná bylo více vlasteneckých billboardů a hesel, ale celá země fungovala až překvapivě normálně. Většina značek, které známe, tam byla také k dispozici,“ popsal.
Regály jsou všude plné. „Podle vyprávění tchyně byly v březnu regály skutečně prázdné, v létě to začaly zaplňovat čínské značky, ale dnes již jsou dostání i ty západní. McDonaldy tam samozřejmě nebyly, ale nebylo problém si zajít třeba do Burger Kingu,“ sdělil.
Zkusili ochutnat jídlo také v řetězci Chutné a tečka, který nahradil právě McDonald's. „Byl jsem na to zvědavý. Ti lidé byli zvyklí hamburgery nějak dělat a úplně stejným stylem pokračují dál. Chutná to podobně a design interiéru je úplně stejný. Zůstaly tam stejné figuríny a dokonce když byla v McDonalds zrovna sýrová sezona, měli ji také,“ řekl.
„Žije se tam normálně, základní potraviny jsou možná trochu dražší, ale vše je k dostání, fungují tam sportovní kluby. Co se týče podpory války, tak lidé, kteří k tomu mají kritický názor, se o tom spíše bojí mluvit,“ doplnil Jaroslav.