Bolestné dědictví roku 68: Rusové postřelili spolužačku, nikdy nemohla mít děti, líčí pamětník
Pamětníků na 21. srpen 1968 ubývá a nyní 74letý Tomáš Paleček vzpomíná na nejtěžší střet Pražanů se sovětskou armádou, který se odehrál ve Vinohradské třídě u rozhlasu. „Spolužačka byla při bojích vážně postřelena, naštěstí přežila. A spatřil jsem tam i mrtvé, některé obličeje obětí mám pořád před očima,“ vypráví. U rádia vyrostla barikáda, střílelo se a podle historiků tam vyhaslo celkem 17 československých životů. „Někdo z protestujících také prorazil barel s naftou na tanku a hodil sirku,“ popisuje Paleček první den okupace a varuje před novým návratem ruské armády na Vinohradskou třídu: „Putin je novodobý car a my jsme součástí jeho imperiálního plánu.“
Někdejšího osvětlovače z barrandovských ateliérů potkávám náhodně, když ve Vinohradské třídě pátrám po posledních starousedlících, kteří si pamatují nejtěžší střet naštvaných Pražanů se sovětskými okupanty. „No jo, tady to bylo v srpnu hodně hnusný,“ začíná na 21. srpen 1968 vzpomínat 74letý Tomáš Paleček.
ČTĚTE TAKÉ: Okupace, která přinesla smrt. Propaganda lhala. Po srpnové invazi zemřely stovky lidí, i batole
„Tehdy jsem s rodiči bydlel u Flóry, tak abych byl co nejdříve u rozhlasu, tak jsem vyrazil proti tankům na mopedu.“
S krumpáčem proti tankům
Dodnes se proto diví, že tu šílenou jízdu na mopedu vůbec přežil. „U rádia to bylo hodně ošklivý, a já tam s mopedem. Pamatuji, jak někdo z protestujících prorazil barel s naftou na tanku. Udělal to krumpáčem a pak hodil sirku. Střílelo se tam, lidi umírali, pamatuji si to všechno, ani nevím, co bych vám teď vyprávěl jako první.“
Čtěte také
Na pomoc rádiu spěchali 21. srpna ráno stovky Pražanů. Rozhlasoví hlasatelé totiž v přímém přenosu popisovali, jak se k budově ve Vinohradské třídě přibližuje okupační armáda: „Je 7 hodin a 27 minut. Cizí vozidla se rozjela a snaží se objet blok, který stojí naproti budově rozhlasu. V čele kolony jede vozidlo, které je vybaveno pěchotním dělem.“ Před osmou ráno už lidé zaznamenávají útoky: „Slyšíte střelbu. Před budovou je sovětská pěchota, která již brzy obsadí budovu rozhlasu.“
Pamětníka Tomáše Palečka se ptám na nejhorší zážitek z celého střetu ve Vinohradské. „Tak určitě to bylo po zásahu mé spolužačky ze základní školy. Rusáci ji postřelili, ale napřed jsem nevěděl, co se jí stalo. Později přišla zpráva z nemocnice, že má mimo jiné prostřelenou pánev. Byl jsem rád, že přežila, ale následky okupace jí pak změnily celý život. Vážné zranění způsobilo, že už nikdy nemohla mít děti. Jak říkám, hnusný to bylo.“
Pražané s vlajkou, v pozadí hořící invazní tank, 21. srpen 1968. Zdroj: CIA
Z okupace je mu pořád „na blití“
A slovo hnusný zopakuje ještě mockrát. „Bylo to tak hnusný, že je mi z toho na blití i teď, když se mě na to ptáte, a to už je let,“ vypráví rozrušeně 57 let po okupaci Československa pěti armádami Varšavské smlouvy, které přijely zastavit československý pokus o demokratizaci totality. Sovětská armáda posléze zůstala v republice na stráži socialismu. Až do června 1991.
„Spatřil jsem tam i mrtvé. A některé obličeje obětí mám pořád před očima,“ pokračuje Tomáš Paleček. „Ve Fošovce u rádia to bylo opravdu hnusný,“ líčí. Ve Fošovce? Nikoli ve Vinohradské? „Já téhle ulici pořád říkám Fošovka. Když jsem se v roce 1951 narodil, byla to Stalinova třída, a to byl pro mé rodiče nepřijatelný název. Proto jsme doma používali meziválečné pojmenování ulice, kdy to byla Fochova ulice. Po slavném francouzském maršálovi z první světové války Ferdinandu Fochovi.“
Stalinova třída dostala nové jméno až v roce 1962, když byla přejmenována na Vinohradskou. Už osm let poté tu zaparkovali Rusové a spustili palbu ostrýma. Napřed se ale spletli a rozstříleli budovu Národního muzea, kterou považovali za rádio. A pak popojeli nahoru přes most nad železničním tunelem.
Čtěte také
Mladí na barikádě, staří doma
Vzdor hrdinných občanů i barikádu u Československého rozhlasu ruská armáda poměrně rychle zdolala a obsadila ho ještě dopoledne 21. srpna. Vojáci prý byli do rádia vpuštěni bočním vchodem, po zradě redaktora zahraničního vysílání Luboše Šimka. Tvrdí to další tehdejší rozhlasový redaktor Ondřej Neff, který se s prvními sovětskými kulometčíky potkal v budově rádia asi v deset dopoledne.
Tomáš Paleček si vybavuje, že u rozhlasu protestovali spíše mladší lidé: „Starší raději zůstali zalezlí doma, a stejně tak moji rodiče. Už toho v Praze dost zažili, německou okupaci v březnu 1939 nebo Pražské povstání v květnu 1945, kdy se tady na Fošovce také bojovalo o rozhlas. A už asi nechtěli nic riskovat.“
Ze seznamu padlých
Dopoledne 21. srpna 1968 u budovy rádia padli pod ruskými výstřely například Vladimír Hnulík, Milan Lamper, Bedřich Řepa a Josef Hanus. Výbuch munice mimo jiné zabil Ivana Laita, Jaroslava Švece, Miroslava Málka nebo Jaroslava Nováka. Při požáru domů, které způsobili okupanti, uhořel Jan Baborovský, po skoku z okna zahynuli Jiří Klapka a Pavel Albert.
Hnulík podlehl střelbě po zakrvácení dutiny hrudní, pohmoždění plic, zlomenině hrudní páteře, žeber a pažní kosti. Bylo mu pouhých 18 let. Lamper zrovna oslavil devatenáctiny, zemřel na následky průstřelu hrudníku a zakrvácení dutiny hrudní... Seznam obětí, který sestavil Ústav pro studium totalitních režimů, to je i po 57 letech hodně tklivé čtení. A také varující.
Budova Národního muzea v srpnu 1968, Rusové si napřed mysleli, že jde o sídlo rozhlasu. Zdroj: ČTK
Vrátí se Rusové znova do Fošovky?
A nemohou se Rusové do Fošovky čili na Vinohradskou třídu ještě někdy vrátit? Paleček se napřed zeptá: „Četl jste Masarykovu Světovou revoluci?“ Přiznávám, že jen zběžně. Ale vím, že první československý prezident v díle sovětský bolševismus odsuzoval. „Některé věty v té knížce mám podtrženy a umím je nazpaměť,“ dodá pamětník. Ale přesnou citaci si spolu raději najdeme v digitální knihovně Národní knihovny: „Rusové a také bolševici jsou děti svého carismu; ten je staletími vychovával a vytvářel. Dovedli cara odstranit, ale neodstranili carismu. Mají carskou uniformu, třebaže ji nosí naruby, a Rus dovede nosit naruby, jak známo, také boty.“
Někdejší mistr světla u československého filmu dodává, že Putin jen dále navazuje na imperiální politiku carů a generálních tajemníků sovětské komunistické strany. „Za carů Rusové dokázali ovládnout i hluboké polské vnitrozemí ve středu Evropy,“ připomíná Paleček. To je pravda, Ruské impérium do roku 1914 sahalo až téměř k dnešním českým hranicím a carská říše začínala pouhých 94 kilometrů za Ostravou v dnešním polském městě Sosnowiec. „Rusko bude chtít vždycky intervenovat co nejvíce na Západ, to nikdo nezmění, mají to v krvi,“ myslí si pamětník sovětské okupace z pražské Fošovky.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Invaze do Gazy. Palestinský stát je vymazán ze stolu, zní z ministerstva. Jaké má Izrael plány?
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
