Okupace, která přinesla smrt: Propaganda lhala. Po srpnové invazi zemřely stovky lidí, i batole
Před 57 lety vtrhla do Československa vojska Varšavské smlouvy, aby tu zadupala domnělou kontrarevoluci. Moskvou řízená okupace z uslzeného léta 1968 nebyla tak „sametová“, jak se dnes někteří snaží naznačit – v jejím důsledku zahynulo v následujících desetiletích kolem čtyř stovek Čechů a Slováků.
Do očí poručíka Morozova a jeho posádky se zničehonic vepsala čirá hrůza. V rozespalé Horní Polici kousek od České Lípy ještě před chvílí se svým tankem triumfálně přejížděli historický kamenný most přes řeku Ploučnici, když se najednou něco stalo.
Hodilo to s nimi. Padali. Dlouho, předlouho. Pět metrů.
Pak přišel děsný náraz.
Čtěte také
Co to bylo? Událost z neblahého jitra 21. srpna 1968 dostala záhy oficiální verzi, bezprostředně po okupaci ji ochotně papouškoval třeba východoněmecký časopis Frei Welt: „Poručík Morozov projíždí tankem T-62 k mostu přes Ploučnici. Stojí tam velké skupiny žen a dětí. Velitel tanku Andrejev křičí: ‚Doprava!‘ Morozov okamžitě reaguje. Jen nevjet do lidí! Nezpůsobit neštěstí! Tank prudce otáčí, jiskry létají od pásů. Vpravo. Tam byl ale sráz, tam byla smrt...“
Češi obyčejným sovětským vojákům marně vysvětlovali, že tady žádná kontrarevoluce neexistuje. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Pro Moskvu, snažící se šířit linku o uměřeném potlačení československé kontrarevoluce, je podobný příběh požehnáním. Svět krmí vyprávěním, jak provokatéři v Horní Polici na poslední chvíli postrčili před ocelový kolos chovance místního internátu, takže Morozovovi a spol. nezbývalo z ohleduplnosti nic jiného než strhnout rozjetý stroj z mostu dolů.
Tři Rusové na to prý doplatili životem.
Čtěte také
Historka to byla sice dojemná, nicméně dočista vylhaná. Tehdy ve čtyři hodiny ráno nestál na krásném klenbovém mostě z roku 1843 vůbec nikdo, natožpak děti. Tank jel prostě jen moc rychle, jeho řidič nezvládl řízení; proto ten pád z velké výšky. A oběti? Nezemřel ani velitel Andrejev, ani mechanik řidič Machotin, ani nabíječ Kazarik.
Nezemřel nikdo.
Šlo jen o typicky ruskou propagandu.
Tank okupantů v Praze, srpen 1968. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Jistě, na jiných místech v srpnu 68 umírali i sovětští vojáci. Dost často po postřelení svými kolegy, nezřídka na následky konzumace alkoholu. Ve skutečnosti však v důsledku okupace přicházeli o život spíš Češi a Slováci, byť o tom Frei Welt a podobná média neinformovala. Do konce roku 1968 doplatilo na invazi podle historiků až 137 tuzemských obětí, během celého pobytu vojsk bychom jich napočítali dokonce až kolem čtyř stovek.
Přežil sibiřskou anabázi, srpen 68 ne
Jedním z nich byl Antonín Abraham. V životě toho stihnul dost: za první světové války patřil k legionářům, kteří opanovali transsibiřskou magistrálu. S brýlemi a typickou chlupatou papachou na hlavě neohroženě bojoval proti ruským bolševikům, náležel dokonce k osádce legendárního obrněného vlaku Orlík. Příbramský učitel definitivně odložil uniformu až po návratu do vlasti v květnu 1920, po čase se usadil v pražských Strašnicích, kde v 60. letech už jako bezdětný vdovec žil se svou švagrovou.
Čtěte také
V srpnu 1968 za okny svého bytu opět zaslechl řeč, kterou tak dobře znal ze sibiřské anabáze. S odstupem mnoha roků mu přece jen přinesla smrt: dva dny po začátku invaze jej na křižovatce nedaleko bydliště srazilo sovětské vojenské vozidlo, 91letý důchodce utrpěl vážná zranění včetně zlomeniny spodiny lebeční, den po nehodě jim podlehl. Stal se nejstarší obětí vpádu vojsk, která se tak ráda prezentovala jako „spřátelená“.
Nejstarší, nikoliv však jedinou.
Mnoho dalších krajanů zemřelo kvůli nesmyslné střelbě okupantů, bezohlednosti armádních řidičů nebo po jiných nešťastných událostech. K největším ztrátám došlo podle Ústavu pro studium totalitních režimů před pražskou budovou Československého rozhlasu, umíralo se ale i v Liberci, Brně, Bratislavě, Košicích, Popradu a leckde jinde.
ABRAHAM Antonín
— vrchní světnicová ✌❤ (@Kralova_cz) August 23, 2023
* 27.07.1877
† 24.08.1968 Praha
Za první světové války bojoval v čs. legiích v Rusku. Sovětské vojenské vozidlo ho srazilo 23. srpna na křižovatce nedaleko bydliště v Praze-Strašnicích.
Utrpěl vážná zranění včetně zlomeniny spodiny lebeční a zemřel v nemocnici… https://t.co/qUBm3TUcjD pic.twitter.com/VWNyh1KMju
Rusové zabili i zakládajícího člena KSČ
Za tragédiemi se skrývají všelijaké příběhy. V Liberci na následky střelby z tanků zahynulo šest lidí, další dva zemřeli pod padající sutí poté, co jeden ze sovětských strojů z neznámých důvodů narazil do podloubí domů. Smutnou bilanci na stejném místě završil 72letý typograf Bohumil Kobr, jehož život ukončila ruská cisterna vyhýbající se popadanému zdivu.
Čtěte také
V Prostějově ruské samopaly zabily na autobusové zastávce čekajícího Ladislava Langa, paradoxně zakládajícího člena KSČ. Sověti zde vůbec stříleli jak zběsilí. Důvod? Jeden z nich usnul na korbě náklaďáku s nezajištěnou zbraní, ve spánku zmáčkl spoušť. Jeho kolegy to vylekalo, a protože usoudili, že se dostali pod palbu kontrarevolucionářů, okamžitě se zapojili do rachotícího inferna.
Smrt kosila životy i jinde.
Zatímco 58letého dělníka Leopolda Verwaltera v Pohořelicích a 81letou penzistku Aloisii Tomšíkovou u Příluk srazil sovětský náklaďák, 59letý Bohumil Bouček zemřel v hořovické sanitce, protože se kvůli silnici přeplněné okupační technikou nedostal včas do nemocnice. V centru Prahy sovětská palba zapálila několik domů. Jan Baborovský uhořel, jeho sousedi zahynuli poté, co ve strachu před plameny vyskočili z oken ve vyšších patrech.
Srpen 68 v pražských ulicích Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
26letý Zdeněk Příhoda ve stejném městě skonal poté, co do něj schválně vrazil sovětský tank. O šest let mladší Jindřich Krahulec tamtéž zahynul, jakmile vojáci začali bezdůvodně pálit do vozu, na jehož korbě se vezl. Miroslavu Beránkovi bylo dokonce pouhých šestnáct, když jej kousek od Václavského náměstí nesmyslně zastřelil opilý sovětský voják.
Zemřel brzo, šíleně brzo. A přece nebyl nejmladší obětí.
To dokonce ani sedmiletá Dagmar Škavová, které spolu s babičkou nebylo v Desné pomoci, jakmile jim při cestě z nákupu explodovala před očima sovětská cisterna. Ještě méně toho totiž osud dopřál dvouletému slovenskému chlapečkovi, jenž skončil pod ruskými koly.
Čtěte také
Sovětský zběh ubil matku i s dětmi
Někteří současní politici se bilanci okupace z roku 1968 snaží bagatelizovat, líčí ji bezmála jak idylku. Tvrdí, že životy stála nanejvýš při několika dopravních nehodách. Nehorázná pitomost. Pátrat po osudech lidí, kteří za 21. srpen zaplatili životem, je totiž ve skutečnosti nesmírně trýznivé.
Jako v případě 44letého nádražního posunovače Františka Klůce. Toho 25. září 1968 bez slitování zastřelil samopalem sovětský dezertér, který po muži z Líčkova původně chtěl, aby jej svým autem odvezl do Žatce. Pachatelem byl Boris A. Karnauščenko, holohlavý soldát z Čeljabinsku, který podle svědků vykřikoval, že se chce přidat k československé kontrarevoluci a zmateně při tom popíjel dámský parfém.
KLŮC František
— vrchní světnicová ✌❤ (@Kralova_cz) August 24, 2023
* 24.03.1924
† 25.09.1968 Nečemice
Večer toho dne přišel do jeho domu sovětský vojín ozbrojený samopalem a vyžadoval odvezení osobním automobilem do Chomutova. Tam však nedojeli.
Podle pozdějšího vyšetřování projeli Nečemicemi, pak voják řidiče přiměl otočit… https://t.co/HrctW90N7V pic.twitter.com/ZyQWRpnJxj
Hrozná věc potkala i matku od dvou dětí v Břuchotíně na Olomoucku. Dávno po příjezdu armád, na jaře 1981, přistihla sovětského zběha při snaze vloupat se jí do domu. Ubil jak ji, tak její potomky. Smůlu měl i 31letý Slovák Ondrej Oprendek z Velemína na Litoměřicku, kterého opilí sovětští vojáci křivě obvinili z krádeže alkoholu a za vsí jej nejdříve zbili, pak smrtelně postřelili. Než se po dvou dnech dostal do nemocnice, okupanti Ondrejovým známým bránili, aby mu nemohli pomoci.
Zvrhlou povahu mnohých sovětských soldátů vystihuje i srpnová tragédie 38letého Slováka Jozefa Leváka, který si ve Zvolenu na protest lehl před tanky okupantů. Bezbranné tělo je nezastavilo, těžké stroje jej prostě přejely a rozdrtily. Zbyly po něm žena a čtyři děti.
Vraždili i Maďaři a Poláci
Sluší se zdůraznit, že zločiny nepáchali jen jinoši ze země azbuky. Už hodinu po půlnoci na osudného jednadvacátého byl maďarskými invazními silami v Ipeľském Predmostí zastřelen policejní strážmistr, který odmítl vydat svou zbraň. Mnozí další Maďaři na jižním Slovensku kradli a rabovali obchody. 24letého zemědělce Jaroslava Veselého zase v Jičíně zabil opilý polský voják Stefan Dorna.
R.I.P. Václav Toužimský (1935-2025)
— Česko ve fotografii (@cesko365) June 15, 2025
Jeho nejslavnější snímek: Liberec, srpen 1968 pic.twitter.com/Qk6ikWGRWO
Jeho příběh vůbec stojí za zmínku.
Jaroslav byl 7. září střelbou nejdříve zasažen do nohy. Když kvůli tomu hlasitě naříkal, polský okupant jej bez milosti několika dávkami zblízka „dorazil“. Veselý se přitom neprovinil ničím jiným, než že se večer vracel s přáteli z kina. Spolu s ním byla zastřelena i maminka jeho kamarádky Zdena Klimešová, její manžel vyváznul s těžkým zraněním.
Mnoho z pachatelů pookupačního bezpráví nebylo nikdy potrestáno, hlavně sovětští velitelé své vojáky bezostyšně kryli. Dorna byl v tomto ohledu výjimkou: doma v Polsku dostal od soudu nejprve trest smrti, posléze doživotí. Jenže v roce 1983 byl nakonec z vězení stejně propuštěn.
Čtěte také
Na nějaké pokání ho navíc moc neužilo.
„Měli jsme upito. Najednou se dostavila odvaha a šlo se. Střílel jsem, pak mám okno. Ve vězení jsem často přemýšlel, jak se to seběhlo. Ale nevím, nevím, nepamatuji se,“ uvedl v dokumentárním filmu Cesta ke křižovatce.
Kam se poděla spravedlnost?
Jak se to celé mohlo stát?
A proč podobnému zapomínání podléhá čím dál více z nás?
Ježíš Kristus na kříži nad mostem v Horní Polici Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Kdo hledá odpovědi na podobné otázky, měl by pohledět do tváře Krista, který na kolemjdoucí shlíží z kříže nad mostem v Horní Polici; jen pár metrů od místa, kde se zrodila velká lež poručíka Morozova. Ježíšovy rty se ani nepohnou. A přece jako kdyby říkaly: „A co se divíš, člověče? Takoví lidé přece byli, jsou a budou.“
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Uspořádáme fotbalové Euro a napravíme chyby Pirátů. Nejde o populismus, ujistil Fiala
Lukáš Hron je aktuálně redaktorem zpravodajského webu CNN Prima NEWS.
