Distanční výuka je velkou zátěží nejen pro žáky a rodiče, ale i pro učitele. Kromě toho, že musí více strávit nad přípravou jednotlivých hodin, se snaží ohlídat, aby děti během testů a písemných prací nepodváděly. A ty to samozřejmě zkouší.
Romana Burianová, která je učitelkou na druhém stupni základní školy, má s hlídáním a opisováním žáků během distanční výuky své zkušenosti. „Současná situace některým k podvádění nahrává. Děti i jejich rodiče jdou dnes hodně po výkonu a známkách. Často říkám, že jsou dneska děti sběrači dobrých známek. Proto se třeba i ve škole nevyhýbají podvodům,“ řekla učitelka.
Podle Burianové se distanční výuka od jara změnila. Pedagogové jsou zkušenější a lépe zvládají informační technologie. „Díky tomu mohu s dětmi psát i písemné práce, diktáty, testy. Jsem domluvena s rodiči, že budeme při výuce používat kamery, mikrofony, což mi umožňuje mít přeci jen více pod kontrolou, zda děti při výuce a především potom při písemkách pracují samy, neradí se s nikým, nebo si nevyhledávají informace na internetu,“ vysvětlila kantorka.
Někdy se stane, že žákovi „vypadne“ kamera. Pak se dá těžko ověřit, jestli se skutečně jedná o technický problém, anebo o pokus podvádět. Burianová uvedla, že jednou, když s dětmi psala diktát, dvěma žákům kamera vypadla. Poté jí oba poslali identický test. Jindy jí omylem dítě poslalo screen testu, který byl určen spolužákovi.
Větší váhu mají známky získané ve škole
„Pokud se mi něco podobného přece jen stane, tak já osobně se snažím potom s dítětem spojit individuálně a opětovně si ověřit jeho znalosti jinak a znovu. A jsem ráda, že jsem v tomto našla podporu i ze strany rodičů,“ řekla Burianová.
Co se týče známek, které během distanční výuky žákům rozdala, mají u ní menší váhu, než známky získané ve škole. „Toho hodnocení je nyní samozřejmě mnohem méně. Navíc se některým najednou zlepšil průměr o jeden i dva stupně. Jakmile se výuka vrátí k normálu, musím stejně děti prozkoušet a látku v rámci možností zopakovat. Bez toho to nepůjde,“ dodala učitelka.
