Dana Drábová o požárech v Černobylu
Není žádnou novinkou, že jaderná energie patří mezi čisté zdroje. Zároveň jsou druhým nejbezpečnějším způsobem, jak získávat elektřinu. Předčí ji pouze elektrárny fotovoltaické. Pokud bychom ale zkombinovali objem emisí skleníkových plynů s bezpečností provozu, atomové elektrárny jsou pro lidstvo nejlepší volbou, vyplývá to z analýzy časopisu The Economist.
Země Evropské unie hledají alternativy k dodávkám energetických komodit z Ruska a nechtějí přitom upustit od svých klimatických cílů. Jako kvalitní možnost se nabízí posílit energetický mix o jádro, nebo alespoň – v případě Německa – ponechat atomové elektrárny v provozu déle než do konce letošního roku.
Nezavírejte jaderné elektrárny, budeme mít problémy, vyzývají němečtí profesoři
Změna klimatu a energetická krize přiměly mnoho zemí k úvahám o větším využívání jaderné energie. Německo je ale zvláštním případem. Přestože nedisponuje významným množstvím stálých a stabilních zdrojů energie, s výjimkou uhlí a plynu, které však poškozují klima, chce na konci roku odstavit poslední jaderné elektrárny a vsadit na kolísavou větrnou a solární energii. Skupina dvaceti profesorů německých univerzit nyní prosazuje návrat k jádru.
Odpůrci jaderné energetiky často argumentují, že atomové reaktory představují bezpečnostní riziko a jako příklad dávají katastrofy, ke kterým došlo v roce 1986 v ukrajinském Černobylu nebo o čtvrtstoletí později v japonské Fukušimě.
Je pochopitelné, že obě události budí hrůzu – vždyť zejména v okolí Černobylu jsou následky patrné dodnes, a to jak na tamním životním prostředí, tak na zdraví zasažené populace.
Dojmy vs. tvrdá data
Jenže když položíme na stůl data, zjistíme, že jaderné elektrárny jsou druhým nejbezpečnějším energetickým zdrojem. Předčí je pouze elektrárny fotovoltaické, navíc velice těsně. Vyplývá to z analýzy prestižního časopisu The Economist.
Výroba elektřiny a lidské životy
| Zdroj | Počet obětí na 1 TWh elektřiny |
|---|---|
| Uhlí | 24,6 |
| Ropa a ropné produkty | 18,2 |
| Biomasa | 4,7 |
| Zemní plyn | 2,8 |
| Vodní zdroje | 1,7 |
| Vítr | 0,04 |
| Jádro | 0,03 |
| Fotovoltaika | 0,02 |
Zdroj: The Economist
Autoři analýzy u jednotlivých typů elektráren spočítali, kolik lidských životů mají na svědomí v přepočtu na vyrobenou terawatthodinu elektřiny. A pro svůj výpočet zvolili období 1990 až 2014, přičemž do výsledku jaderných elektráren zařadili i dopady černobylské havárie. A závěr? V důsledku produkce elektřiny z jádra zahyne 0,03 člověka na každou terawatthodinu.
ČNB: Cena plynu výrazně vzroste, to nejhorší nás čeká na přelomu roku. Kdy přijde úleva?
Přestože se za poslední měsíc cena zemního plynu na evropském trhu více než zdvojnásobila, stále můžeme ještě hovořit o klidu před bouří. Ta by měla podle aktuálního Globálního ekonomického výhledu České národní banky nastat na přelomu letošního a příštího roku. Ale ani po nadcházející zimě se na ceny obvyklé ještě před rokem příliš těšit nemůžeme.
Jen pro představu, Česká republika ročně spotřebuje bezmála 85 terawatthodin. Pokud by byla všechna vyrobena pouze v atomových reaktorech, znamenalo by to ztrátu 2,5 lidského života. Fotovoltaické elektrárny vedle toho „zabijí“ 0,02 člověka na každou terawatthodinu elektřiny. Kdyby tedy Česko svou spotřebu elektrické energie krylo výlučně ze solárních panelů, zahynulo by v souvislosti s tím 1,7 člověka.
Jádro má nejnižší emise
Český energetický mix je ale většinově postaven na fosilních zdrojích, kdy téměř 44 procent elektřiny pochází z hnědého uhlí, necelá desetina ze zemního plynu a pár desetin zabírá ropa a druhotné zdroje. Jádro vyprodukuje přes 40 procent tuzemské elektřiny, obnovitelné zdroje asi 5,5 procenta.
Právě uhlí přitom představuje pro lidský život nejnebezpečnější zdroj. Na jednu terawatthodinu připadá 24,6 úmrtí. V porovnání s jadernými elektrárnami jsou ty uhelné 820krát smrtelnější. Hned za nimi následují elektrárny spalující ropu či ropné produkty (asi 18 úmrtí na TWh), biomasu (necelých pět). Více než jeden lidský život si „vezme“ terawatthodina elektřiny vyrobená ve vodních elektrárnách.
Podobné pořadí získáme také v případě emisí skleníkových plynů. Nejvíce jich připadá na uhelné zdroje, a to přes 800 tun ekvivalentu CO₂ na jednu vyrobenou gigawatthodinu. Něco přes 700 tun mají na svědomí elektrárny spalující ropu a ropné produkty, téměř 500 tun připadá na zdroje plynové, nižší desítky na elektrárny vodní a střední až nižší jednotky na fotovoltaické, jaderné a větrné zdroje.
