Ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz
Koronavirus a vládní nařízení státu fatálně zasáhly do osudů mnoha Čechů a řada malých podnikatelů řeší, co dál. Volí mezi cestou hledání jakékoliv práce nebo zapsáním se na pracovní úřad. „Celý život jsem se snažila systém nezatěžovat, ale teď zvažuji, že zruším živnost a půjdu na pracovní úřad,“ popisuje redakci CNN Prima NEWS svůj příběh filmová produkční Vilma.
Finanční rezervu, kterou měla, investovala během první vlny pandemie, v oboru nyní uplatnění nesežene. A bonus pro OSVČ, pokud na něj vůbec dosáhne, jí pokryje pouze platby sociálního a zdravotního pojištění. Na pracovním trhu jsou dnes již vybrané i takové pozice jako pokladní v obchodě. „Ať mi Schillerová poradí, co mám dělat, abych nezatěžovala systém a našla si práci,“ vyzývá ministryni podnikatelka.
„Celý život jsem se snažila systém nezatěžovat a na pracáku jsem byla asi dva měsíce po střední škole, ale nyní reálně zvažuji, jestli pro mě nebude pracovní úřad lepší,“ popisuje svou situaci jednatřicetiletá podnikatelka, která dosud pracovala jako filmová produkční.
Už během první vlny jí byl zrušen projekt, kvůli zákazu cestování a během té druhé přišla o práci úplně, natáčení se stoplo a jeho pokračování je vzhledem k situaci ve hvězdách.
Úspory padly během prvního lockdownu
„Veškeré svoje úspory jsem investovala do prvního lockdownu, už žádné peníze nemám. Díky bohu si můj partner v době, kdy se pracovat dalo, vydělal nějakou rezervu. Ještě nepadáme na hubu, ale co teď? Jakou práci si mám najít?“ ptá se živnostnice Vilma.
Jako filmová produkční, které provoz neuzavřela státem nařízená opatření, s největší pravděpodobností nedosáhne na bonus pro OSVČ (ve výši 500 korun na den), ačkoliv to ještě zkouší zjistit. Zatím se jí netýká ani program COVID-kultura, který se zatím nevztahuje na filmovou branži a soustředí se primárně na divadla a živou kulturu.
„Pokud se stane zázrak a já dostanu bonus pro OSVČ, tak to stejně všechno nechám na sociálním a zdravotním – a mám z toho nulu,“ pokračuje drobná podnikatelka.
Šla bych i uklízet záchody, ale vše je zavřené
Velmi brzy pochopila, že práci v oboru bude v tuto chvíli shánět jen těžko, protože byla zrušena většina podobných projektů, proto se začala poohlížet po pozicích v jiných oborech.
„Kasy už jsou taky vyprodané, šla bych klidně uklízet záchody, ale kam, když je všechno zavřený? Většina mých známých už šla pracovat do skladu,“ popisuje zoufale živnostnice.
„Nabízela jsem se i jako dobrovolník do zařízení do nemocnic nebo sociálních zařízení, ale pochopitelně chtějí primárně zdravotníky a zatím mi bylo řečeno, že dobrovolníky nepotřebují. To by tady musel mít člověk agenta i na dobrovolnickou práci,“ glosuje situaci Vilma.
Kde mám brát na sociální a zdravotní?
Po státu toho mnoho nechce. Velmi by lidem jako ona podle ní pomohlo, kdyby jim na čas odpustil platby záloh na sociální a zdravotní pojištění a kdyby jí dal radu, jak nezatěžovat systém, ale pracovat.
„Přijde mi od vlády primárně sprosté, že nás nutí platit sociální a zdravotní. Kde na to máme jako brát? Hodila by se nějaká nápověda nebo rada ze strany státu a ministryně Aleny Schillerové, jak máme fungovat, abychom nezatěžovali systém a zároveň nechcípli hlady. To tady vůbec není a nevím, co mám dělat,“ zlobí se dosud úspěšná filmová produkční.
Šanci zjistit, jestli na kompenzační bonus dosáhne, má ještě déle než dva měsíce, peníze jí ale případně budou vyplaceny pouze za období od 5. října do 21. listopadu. Jednalo by se tedy o 24 tisíc korun. V případě, že by mohla žádat v programu COVID-kultura, mohla by Vilma dostat až 60 tisíc korun.
