Upíre, umírám. Václav Krejčí o smrti a pohřbu Michala Peška. Jak vzpomíná na Sováka a Menšíka?
Jak vzpomíná na Jiřího Sováka, Michala Peška či Ivo Pešáka, s nimiž během své kariéry spolupracoval? A jak mu to klape v manželství s o šestnáct let mladší Lucií, kterou si vzal letos v červnu? Nejen o tom promluvil herec, bavič, mim a hudebník Václav Upír Krejčí, který v říjnu oslavil 70. narozeniny.
Jak jste oslavil životní jubileum?
Nejdříve jsem chtěl velkou oslavu, takovou, jakou jsem měl na 60. narozeniny. Ale pak přišlo rozhodnutí, že místo toho pojedeme na pozvání Vaška a Terezky z Kutné Hory do Egypta k moři. A tam ta oslava byla... veliká.
Váš umělecký životopis je poměrně pestrý. Asi nejznámějším projektem byl pantomimický soubor Mimtrio s Michalem Nesvadbou a Světlanou Nálepkovou. Na jakou životní etapu vzpomínáte nejraději?
Když ještě všechno fungovalo, slovo mělo váhu a místo smluv stačilo podání ruky. Tolik se nelhalo... A lidi se měli rádi. Nebylo tolik nenávisti kvůli pitomejm politikům. A ve světě bylo mnoho festivalů, po kterých jsme s Mimtriem jezdili, a lidi se chtěli bavit, smát se. V televizích byly bezva zábavné pořady a dramaturgové měli z čeho vybírat, protože se rodili kvalitní komici. Dnes už se rodí jen aktivisté, co nám říkají, jak máme žít, co říkat – a chtějí jen válčit. Jednou jsem si postěžoval, že mám pocit, že o mně rozhodují netalentovaní a hloupí. Velmi zajímavě to pojmenoval kamarád a elitní veledramaturg Československé televize Gustav Oplustil, který mimo jiné vymyslel a zrealizoval slavné televizní Silvestry s Vladimírem Menšíkem. Řekl mi: Musíš si uvědomit, že sametová revoluce byla revoluce neschopných, kteří jsou teď na vedoucích místech!
Čtěte také: Údajný utajovaný syn zpěváka Karla Gotta poprvé promluvil. Jméno jsem dostal po slavném českém herci.
Vy jste se proslavil už za minulého režimu. Pamatujete si, kolik tehdy činily vaše honoráře?
300 korun za představení. A to vše pod heslem: Moc nevyděláme, ale zase je tu sranda!
Kteří kolegové ve vašem srdci zanechali největší stopu?
Je jich moc. Z těch starších, legendárních to byl třeba Vladimír Menšík, se kterým jsem točil hodně, ale už byl bohužel nemocný. Byl jsem i u jeho posledního televizního vystoupení, dva dny nato zemřel. Jezdil jsem po besedách s Jiřím Sovákem, dalším skvělým umělcem, na kterého nemůžu zapomenout. Mám s ním nespočet historek.
Čtěte také
Povídejte...
Jednou v zimě jsme spolu měli představení ve Zlíně. Vždycky jsem ho vyzvedával na chalupě, kde žil se svou obětavou a starostlivou manželkou Andulkou. Ta u nich doma obstarávala všechno. Když jsem tam přijel, zrovna zametala sníh. Sovák mi celou cestu vyprávěl různé historky a najednou zvolal: „Venoušku, zastav, potřebuju se vymočit.“ Já na to: „Pane Sovák, milerád, za kilometr je parkoviště, tady na dálnici zastavit nemůžu.“ Navíc byla hrozná chumelenice. „Zastav, to bude hned, já už to z auta umím,“ vedl si stále svou. Tak dlouho naléhal, že jsem to risknul a zastavil. Sovák otevřel dveře a krkolomně vykroucený začal vykonávat potřebu. Jenže jak byl silný vítr, všechno, co mělo jít ven, šlo vlastně dovnitř, do mého auta. Když Sovák dosedl a zavřel dveře, udiveně to komentoval: „To jsem netušil, že za takovou chvíli sem toho tolik nasněží.“ Já se pod vousy smál a Sovák se už nikdy nedozví, že to sníh nebyl.
Čtěte také
Mezi vaše blízké přátele patřil také herec Michal Pešek, který zemřel ve věku pouhých 53 let. Jak na něj vzpomínáte?
Zažili jsme toho spolu strašně moc. Byl to skvělý člověk, bezvadný kamarád. Byli jsme spolu v kontaktu do poslední chvíle. Když mi psal naposledy k narozeninám, poděkoval jsem mu a ptal se na jeho narozeniny. Odpověděl mi, že dřív bude pohřeb. Netušil jsem, že to bude pravda. V jednom z posledních hovorů mi sdělil, že je na vozíku a oslepl. Naposledy jsme spolu mluvili 25. dubna a 7. května (roku 2012, pozn. red.) zemřel. Sdělil mi: ‚Upíre, umírám. Mé poslední přání je – chci, aby to byl velký pohřeb, a chci, abys tam nad mojí rakví mluvil. I když si teď píšu scénář pohřbu, tobě to psát nebudu, stejně by ses to nenaučil. Mám podmínku, třikrát se lidi musí zasmát, jinak tam nepřijdu.‘
Pokaždé jsem se rozplakal
Splnil jste mu přání?
Smuteční řeč jsem si psal týden. A když jsem si ji zkoušel na kamarádech, nikdy jsem to nedočetl, pokaždé jsem se rozplakal. A pak přišel ten den. Řekl jsem: „Michale, jsi tady, tak mi pomoz.“ Mluvil jsem a cítil velkou oporu. A opravdu, řekl jsem tři příhody a smuteční hosté se za každou zasmáli. Když jsem to dočetl, rozplakal jsem se a přes ty slzy jsem si všiml, že vstala Michalova dcera Terezka a šla ke mně. Podala mi papírek s tím, že táta si přál, abych přečetl ještě tohle. „Děkuji ti, Upíre, byl jsi výtečný. A přes tebe děkuji všem, co jste přišli, a těm, co jsem řekl, tak pod mojí fotkou máte dárky. Jedině tobě jsem neřekl. Máš tam také dárek, ten náš oblíbený alkohol Chivas Whisky. Nelekni se, že láhev už je otevřená, napil jsem se jako první...“ S Michalem odešlo moje druhé já.
Spolupracoval jste také s hudebníkem Ivo Pešákem, se kterým jste vystupovali jako pěvecké duo Dýza Boys. Jaký to byl parťák?
Byl to bezvadný člověk. Užíval si život plnými doušky. Hodně kouřil a měl rád pivo. Říkával: „Denně 20 piv, a to nejdu do hospody.“ Vždycky to byl totální profík, vždy perfektně připravený. Totální sluchař, hrával ve filharmonii. Na sklonku jeho života jsme na pozvání odcestovali koncertovat do amerického Chicaga. Když jsme tam přiletěli, Ivo povídá, že musí zavolat manželce, aby neměla starost. „To není možný, Upíre! Já do mobilu třikrát naťukám PIN a ono mi to napíše, že to chce PUK,“ říkal. Takže si zablokoval telefon. Asi za pět dní mě požádal, jestli mu půjčím mobil, aby zavolal své ženě Miládce. Vytočil jsem její číslo a předal mu můj telefon. „Nazdar Miládko, prosím tě, ty dva litry vodky, co jsi zabalila do těch ručníků, tak vydržely. Jednu už mám vypitou. Ahoj,“ sdělil jí Ivo a zavěsil.
Čtěte také
Je pravda, že nedlouho poté zemřel?
Po návratu domů ho odvezli do nemocnice. Asi za měsíc mi volá a říká: „Upíre, manželka a primář mě chtějí udělat bypass, co ty na to?“ Odpověděl jsem mu, že si ho nevezmu na svědomí a že se musí rozhodnout sám. „Tak to udělám,“ oznámil mi. A bohužel na tom operačním stole zemřel. Chybí mi strašně moc. Pořád je to silný... Mám ho stále uloženého v mobilu, mám pocit, že tady stále je.
Pojďme k současnosti. Před čtyřmi měsíci jste se podruhé oženil. Jak vám to s o 16 let mladší Lucií v manželství klape?
Lucinka je poklad, co mi spadl do klína z Venuše. Ta mi zachránila život a dodává mi úžasnou energii. Je mi s ní strašně moc dobře. Jsme spolu šťastní.
Chata je naše hnízdečko lásky
Po rozvodu s bývalou ženou, architektkou Zuzanou, jste přišel o dům a přebýval v kanceláři. Kde s Lucií nyní bydlíte? Už jste otázku bydlení vyřešili?
Ještě ne, takže kvůli dlouhým tahanicím žijeme každý zvlášť. Jediné, co máme, je chata, kam často jezdíme, a to je naše rodinné hnízdečko lásky. Věříme, že se to vyřeší a my si pořídíme byteček.
Nemohu se nezeptat na vaše zdraví. Nedávno jste přiznal, že bojujete s rakovinou.
Myslím, že zatím dobrý. To víte... V hlavě mám, že mi je osmnáct let, ale ta tělesná schránka to nějak nechápe. Takže přiměřeně k věku.
Jak jste spokojen s výsledky letošních parlamentních voleb?
Víte, jak to je. Kdyby volby něco změnily, tak už by byly dávno zakázané.
Co vás v nejbližší době čeká?
Premiéra mého nového představení, které jsem napsal s několika herci a které režíruji. Bude se jmenovat Šenkýřka v latexu, Žižka v kontextu.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: První rozhovor po mrtvici. Bavič Petr Novotný promluvil o svém zdraví i synovi Pavlovi, který byl propuštěn z vězení
David v rámci CNN Prima NEWS píše především o dění na domácí scéně. (david.lastovka@iprima.cz)
