Zubařka nemůže ordinovat
S uprchlickou vlnou do Česka přichází i řada lékařů. U nás se ale okamžitě o pacienty starat nemohou. Česká legislativa vyžaduje znalost češtiny, zkoušky i praxi pod dohledem. Pracovat v Česku by chtěla třeba zubařka Oksana Poprocká, která utekla z válečné zóny se svými dětmi.
Poprocká našla azyl v klášteře v Hejnicích, kde teď alespoň pomáhá v kuchyni, s úklidem nebo s šitím povlečení. To, co umí nejlíp, tedy spravovat zuby, zatím nemůže. Vybavená, ale prázdná ordinace je přitom od kláštera coby kamenem dohodil. Starosta města se ji marně snaží obsadit už několik let.
„Zkoušeli jsme to všemožně včetně finančních pobídek, nikomu se k nám nechce,“ říká Jaroslav Demčák, hlava malého městečka přímo pod vrcholky Jizerských hor. „Teď tu zubařku ochotnou pracovat konečně máme, ale chybějí papíry,“ krčí rameny.
Pracovala se stejným vybavením
Oksana si už ordinaci prohlédla a cítí se v ní jako doma. „Na Ukrajině jsem pracovala s naprosto stejným vybavením,“ ukazuje na zubařské křeslo. Ve své zemi pracovala na stomatologické klinice. „Měli jsme tam lékaře různých specializací, stomatochirurgy a podobně. Tady by to byla všeobecná práce, zvládla bych to bez potíží. Bohužel toho papírování je hodně a taky nároky na češtinu jsou dost vysoké. Ale už se učím, věřím, že brzy to bude lepší,“ tvrdí zubařka, která přišla s desetiletým synem, pětadvacetiletou dcerou a dvouletou vnučkou.
„Nikdy bych si nemyslela, že svoji práci, kterou jsem milovala, opustím. Ale když sedíte s vyděšenými dětmi ve sklepě a venku to bouchá, rázem se vám obrátí životní hodnoty vzhůru nohama,“ říká.
Místním neznalost češtiny nevadí
Podle prezidenta České stomatologické komory musejí zubaři ze zemí mimo Evropskou unii zvládnout v češtině test znalostí na úrovni čtvrtého ročníku lékařské fakulty, pak několik měsíců pracovat pod dohledem na určeném pracovišti a teprve poté mohou k tzv. aprobačním zkouškám.
„Reálně se to dá stihnout za rok. To je podle mého velmi vstřícné, ve většině zemí je ten proces mnohem delší. Teď se uvažuje o tom, že by se ty požadavky na ukrajinské zubaře ještě zmírnily, ale proti tomu se staví kolegové ze Západu, protože s českou aprobací mohou jít pracovat třeba do Německa nebo dalších zemí. Zatím není jasné, jak se to vyvine,“ říká Roman Šmucler.
Upozorňuje přitom na to, že řada zubařů z Ukrajiny už údajně v Česku pracuje načerno, ošetřují své krajany, kteří jsou z domova zvyklí za péči platit „na dřevo“.
Obyvatelé Hejnic by v každém případě zubařku z Ukrajiny brali. „Že neumí česky, to by mi zase tolik nevadilo. Důležité je, jestli rozumí tomu, co dělá. Myslím, že by se velmi rychle ukázalo, jestli je dobrá nebo ne. Když musíte jezdit s bolavým zubem třicet kilometrů do Liberce, tak to rozhodně rád vyzkoušíte,“ míní žena s kočárkem, která už o zubařce mezi uprchlíky slyšela. „Rozhodně nemá smysl, aby tu někdo s vysokou školou zametal chodníky, když nám tady takoví lidé chybějí,“ dodává.
