V srpnu 2021, znovu po 20 letech, začal Afghánistánu vládnout Tálibán. Pro mnoho lidí tím odstartoval boj o holý nebo minimálně „normální“ život. Zejména pro ženy. Do ohromné skupiny uprchlíků se zařadily i reprezentační fotbalistky. Útočiště našly v Austrálii. Zde, na rozdíl od své domoviny po převratu, mohou volně sportovat. Ještě spokojenější by však byly, kdyby vůči nim nebyla organizace FIFA slepá.
Katarský šampionát je minulostí, v tomto roce se fotbaloví fanoušci mohou těšit na ženské mistrovství světa. Proběhlý mundial provázelo mnoho okolností, které někomu hatily zážitek ze hry. Organizace FIFA proto doufá, že nadcházející událost bude mít hladší průběh a „bude to chvíle, kdy se nebude myslet na žádné kontroverze“, jak řekl šéf mezinárodního fotbalového orgánu Gianni Infantino.
Možná právě kvůli touze po klidu zatím afghánský národní tým vzniklý v roce 2007 marně prosí o to, aby ho FIFA uznala. Když v srpnu 2021 po stahování spojeneckých vojsk vrcholila tálibánská ofenziva, bylo mnohým jasné, že je potřeba z Afghánistánu utéct. Ženy se obávaly, že jakž takž normální život tímto končí, nemohly si být ničím jisté, a tak se daly na strastiplný úprk. Výjimkou nebyly sportovkyně, protože ženský sport není něčím, co by radikální hnutí uznávalo.
I fotbalové reprezentantky tedy opustily všechno, usedly na podlahu narvaného letadla a vydaly se na místo, kde nebudou pro svoji vášeň trestány, či dokonce zabity. Krátce po jejich odletu začal Tálibán konat – zakázal ženám a dívkám sportovat, vkročit do tělocvičen i do parků. Objevily se i zprávy o popravě členky juniorského volejbalového týmu.
Situace se nelepší, naopak od prosince 2022 mladé ženy nemohou ani studovat vysoké školy.
Web Guardian podotýká, že v současném Islámském emirátu Afghánistán jsou ženy vymazávány z veřejného prostoru. A že fotbalistky zůstávají pro miliony krajanů a krajanek symbolem odvahy a odporu. Po opuštění Kábulu skončila většina národního týmu v Austrálii, kde se bude konat letošní mistroství světa ve fotbale. K „protinožcům“ emigrovalo celkem 75 afghánských sportovkyň.
Podle Guardianu fotbalistky stále trápí zkušenost z vynuceného útěku projevující se nočními můrami a depresemi. Trauma zahání na hřišti, a to díky partnerství s týmem Melbourne Victory. Ale s mezinárodními a profesionálními zápasy mají nadále utrum. Formálně totiž nadále spadají pod Afghánskou fotbalovou federaci, která sídlí na území okupovaném Tálibánem. A ten nepřekvapivě týmu zelenou nedal.
Samotné fotbalistky jsou názoru, že i v australském exilu by měly mít právo reprezentovat. Afghánistán je totiž součástí FIFA a v jejích ustanoveních se píše o tom, že je povinnost nechat hrát ženský i mužský výběr, pokud je k dispozici. Etický kodex FIFA zakazuje diskriminaci na základě pohlaví.
FIFA nicméně bezprizorní soubor přehlíží, odmítá ho brát jako plnohodnotný. A to i navzdory tomu, že obdržela několik upozornění o tom, že dochází k porušování zmiňovaného kodexu. Žádná pádná odpověď ale nepřišla.
