Zdroj: Pixabay
Utrpení, jakým musí korýši kvůli nám procházet, je nepředstavitelné.
Zdroj: Pixabay
Dokážete si představit, že byste vešli do restaurace, ukázali na jedno určité prase nebo kuře, a počkali si, až ho před vámi hodí do vroucí vody? Zřejmě ne. Zřejmě by vám to bylo nepříjemné. Zřejmě by vás rychle přešla chuť. Přesto se přesně tohle děje humrům a krabům.
Dokážete si představit, že byste vešli do restaurace, ukázali na jedno určité prase nebo kuře, a počkali si, až ho před vámi hodí do vroucí vody? Zřejmě ne. Zřejmě by vám to bylo nepříjemné. Zřejmě by vás rychle přešla chuť. Přesto se přesně tohle děje humrům a krabům.
Mnoho vědců se stále zkostnatěle drží myšlenky, že korýši necítí bolest, a tvrdí, že disponují jen primitivním nervovým systémem, který bolest jednoduše nedokáže zpracovat. Moderní věda však konečně začíná tento myšlenkový přežitek vyvracet. Studie z roku 2013 odhalila, že rak poustevníček (blízký příbuzný humrů) opouští svůj úkryt v reakci na elektrický šok. Znamená to, že se vědomě snaží dostat pryč od bolestivého podnětu i za cenu toho, že přijde o cenný zdroj. „Pamatují si místa, kde byli vystaveni bolestivým podnětům, a vyhýbají se jim,“ dodává výzkumník Robert Elwood.
Není proto divu, že pokud vložíte humra do vroucí vody, začne sebou divoce mlít a zoufale se snažit vyškrábat ven z hrnce. Ti nejodolnější jedinci takto trpí i celé tři minuty. U obratlovců by takové utrpení nepřicházelo v úvahu. I proto byla tato praktika na začátku loňského roku zakázána ve Švýcarsku. Podle nového nařízení musí být korýši před vložením do vody omráčeni – elektrickým šokem nebo „mechanickou destrukcí mozku“. Zákon také vyžaduje, aby korýši již nebyli převáženi na ledu či v ledové vodě. „Vodní druhy musí být vždy drženy ve svém přirozeném prostředí,“ stojí v novém nařízení.
Zdroj: Pixabay
Korýšům je před vařením zaživa často utržen i ocas či klepeta. Jejich utrpení se tak násobí.
Zdroj: Pixabay
Podobný zákaz platí například také v Norsku, Rakousku, na Novém Zélandě, v některých částech Austrálie, ale i v některých německých či italských městech.
Kromě toho se ochránci zvířat zasazují i o vylepšení nádrží, ve kterých jsou korýši drženi. Mnoho druhů v nich totiž nemá řádný přístup ke kyslíku a ve společnosti ostatních jsou jakožto samotáři ve stresu. Mnohdy je jim i znemožněn pohyb zabalením do folie či se dusí na ledu. Kvůli starobylým předsudkům je toto nevýslovné utrpení však v mnoha zemích stále zcela legální.
I když je s podivem, proč by někdo kromě takového utrpení ještě toužil po pořádné dávce mikroplastů a škodlivých látek, které tkáně korýšů obsahují…
Zdroj: Pixabay
Na ledu se korýši dusí a postupně otupují. Bolest však cítí dál.
Zdroj: Pixabay
