75 let jaderných zbraní
Před 75 lety lidstvo v boji naposledy využilo jadernou zbraň. Ráno 6. srpna 1945 prořízla nebe nad japonským městem Hirošima atomová puma s názvem Little Boy, kterou svrhl letoun americké armády. O tři dny později dopadla druhá atomová bomba na město Nagasaki, čímž Spojené státy uspíšily kapitulaci Japonska i konec druhé světové války.
Právě na 6. srpna proto připadá Světový den boje za zákaz jaderných zbraní. Během atomových náletů na zmiňovaná japonská města zemřely statisíce lidí, převážně civilistů, a to buď bezprostředně po výbuchu, nebo později v důsledku ozáření. Mnozí odpůrci atomových zbraní proto hlásají, že je nemorální takové zbraně vyvíjet, ba dokonce používat.
Kdo může skladovat jaderné hlavice a kdo ne?
Začátkem července roku 1968 podepsaly světové velmoci dosud platnou Smlouvu o nešíření jaderných zbraní. Dokument definoval pět zemí, které jimi disponují, ale budou od jejich vlastnictví postupně upouštět. Mezi tyto státy patří USA, Velká Británie, Francie, Rusko a Čína. Smlouvu ratifikovalo 190 zemí světa. S výjimkou zmíněné pětky se tím ostatní vlády zavázaly, že na vývoji jaderné zbraně nebudou pracovat.
Proti smlouvě se ale postavila Indie spolu s Pákistánem. Oba státy dokument nepodepsaly a později samy provedly jaderné testy a přiznaly se k vlastnictví nukleárních zbraní. Severní Korea smlouvu sice v 60. letech minulého století podepsala, v roce 2003 ji ale vypověděla. Tím, že disponuje jadernými zbraněmi, se nijak netají.
Smlouvu nepodepsal ani Izrael, který se sice k vlastnictví zbraní nikdy nepřiznal, je ale velmi pravděpodobné, že je potají skladuje. Izrael tak uzavírá devítku zemí, které mají jaderné hlavice k dispozici.
Kromě Indie, Pákistánu, Izraele a KLDR neratifikoval smlouvu Jižní Súdán, nejmladší stát světa, který vznikl v roce 2011.
Experimentátoři s uranem
Na světě jsou ale další tři státy, u kterých panuje podezření, že pracují na vlastním jaderném programu. Tím nejvíce aktivním je Írán. A to i přesto, že země v roce 2015 přistoupila na Íránskou jadernou dohodu, kterou podepsaly světové mocnosti v čele s USA.
Írán se v ní zavázal, že bude likvidovat své zásoby uranu a zároveň ho bude v laboratořích obohacovat jen v malé míře. Obohacování uranu je náročný a zdlouhavý proces, při kterém vzniká specifický typ uranu (výrazně obohacený o izotop U-235), který se může později využít při výrobě nukleárních zbraní.
Jenže od Íránské jaderné dohody v roce 2018 odstoupily Spojené státy, údajně kvůli tomu, že Írán dohodu nenaplňoval. USA následně uvalily na Írán sérii sankcí, načež začala země na Blízkém východě smlouvu porušovat a urychleně uran obohacovat. Britský deník The Guardian na sklonku minulého roku napsal, že může mít Írán jadernou bombu do roka, pokud bude obohacovat uran nadále tak vysokým tempem.
Z vývoje jaderných zbraní jsou podezírány také Saúdská Arábie a Sýrie. Žádný oficiální důkaz ale tyto domněnky nepodpírá.
