V Česku bude až 400 tisíc nezaměstnaných lidí, říká šéf odborů Josef Středula

Během koronavirové krize jste nešetřil kritikou na účet vlády. Změnil se nějak váš pohled na to, jak se vláda vypořádala nejen s epidemií, ale především s postiženou ekonomikou?
Je třeba rozlišovat program od programu. Program Antivirus považuji za jeden z nejlepších, který se tady dá dlouhodobě jakkoli hodnotit. Problém vidím snad jen v tom, že řada podnikatelů si myslí, že Antivirus je pouze jediný program, který zachraňuje firmy. On je spíše pomocný. Horší je to s naším hodnocením různých Covidů, kde si myslím, že to není dobře nastaveno. Už na začátku jsme avizovali, že jejich vazba na evropské prostředky není šťastná. Kvůli tomu byla Praha úplně vyblokovaná, a i vývoj kolem Covidu Praha je opravdu fatální, jestliže mezi otevřením a vyčerpáním programu uběhne jen pár minut. Za vážné považuji také to, že některé firmy ve státním vlastnictví uvažují o hromadném propouštění, což jen dokazuje, že stát nedostatečně firmy chrání, přestože mohou mít významné postavení na trhu práce. Celkově říkám, že jsme v čase, kdy hrozí ekonomický blackout a už dnes je jasné, že krize bude horší než v roce 2009.

Souhlasíte tedy s prezidentem Hospodářské komory Vladimírem Dlouhým, že vláda příliš mnoho věcí slibuje, ale reálně je nedělá, a tím pádem pomoc není dostupná rychle a v co nejširším měřítku?
Že to měřítko není široké je realita, stejně jako že se některé věci mohly dělat lépe. Ale na druhé straně je třeba být objektivní. Jak už jsem řekl, Antivirus funguje dobře, přestože byl realizován ve velmi krátkém čase. Řada zaměstnavatelů díky němu nepropouští. My bychom ale viděli určité vylepšení. A sice, aby pro další období zaměstnavatelé mohli dostat zálohu. Aby čerpání prostředků nebylo podmíněno tím, že nejprve musí vyplatit mzdy a až poté dostanou její refundaci. Mnoho subjektů bylo zastaveno ze dne na den a trpí nedostatkem hotovosti.

Cíl by měl být ale jednoznačný: zachránit ekonomiku. Proto říkáme, abychom zapomněli na různé pohledy skrze rozpočtovou zodpovědnost, protože opravdu zachraňujeme ekonomiku.

Jaká je role odborů v této krizi? Konzultuje a konzultovala s vámi vláda své kroky?
Vláda si podle mě uvědomila, že když má stabilního partnera, i když kritického, je to vždycky lepší, než čekat útoky od různých skupin, které se definují všelijak. Perfektně se to ukázalo právě během jednání o Antiviru. My jsme vznášeli připomínky, někdy i velmi kritické, ale dnes je Antivirus nejúspěšnějším programem, který Česká republika má.

Říkal jste, že ekonomický propad bude horší než před jedenácti lety. Jak se díváte na prognózu ministerstva financí, které počítá letos s nezaměstnaností jen ve výši 3,3 procenta? Není to příliš optimistické?
V této chvíli odhadovat cokoli je opravdu velká neznámá. Nevíme, kdy se zcela uvolní, což se dotkne především cestovního ruchu. U automobilového průmyslu pak nejde jen o to, kdy se obnoví výroba, ale zda se obnoví poptávka. Lidé dneska budou vážit na lékárnických vahách, co budou kupovat. A kdo se domnívá, že budou kupovat předměty dlouhodobé spotřeby jako automobil, tak to nevypadá jako realistický přístup. Takže jak bude vypadat nezaměstnanost, je spíše hádání z křišťálové koule.

Přesto zde máme ještě predikci Mezinárodního měnového fondu, podle které má být letos bez práce až 7,5 procenta lidí. Ke které variantě se kloníte? K té ministerstva financí, nebo MMF?
Myslím si, že blíže realitě bude Mezinárodní měnový fond. On přece jen vychází z čísel, která mu říká i zkušenost z minula, a ta bohužel nevypovídají nic příliš pozitivního. My jsme už v březnu zveřejnili první odhad propadu HDP někde mezi pěti a osmi, možná až deseti procenty s tím, že nemusí jít o konečné číslo. Pokud jde o trh práce, můžeme se dostat až na 400 tisíc nezaměstnaných. Vše je ale podmíněno tím, jaký bude skutečný vývoj, a my tento účet budeme uzavírat až na konci. Proměnných je obrovské množství. Cíl by měl být ale jednoznačný: zachránit ekonomiku. Proto říkáme, abychom zapomněli na různé pohledy skrze rozpočtovou odpovědnost, protože opravdu zachraňujeme ekonomiku.

Takže jste kvitovali novelu zákona o České národní bance, která jí umožní nákup širšího spektra cenných papírů včetně dlouhodobých vládních dluhopisů?
Spíše jsme přivítali to, že ministerstvo financí přišlo se změnou návrhu státního rozpočtu, protože jsme už před několika týdny odhadovali, že schodek nebude menší než 300 miliard. Myslíme si ale, že to ještě poroste, že bude opravdu záležet na tom, kdy karanténní opatření skončí a ekonomika se vrátí do nějakého kvazipůvodního stavu.

Další velké téma je pomoc vlády pro OSVČ. Pomáhá podle vás vláda OSVČ dostatečně, nebo by měla víc?
Já si myslím, že dostatečně rozhodně ne. Není to jen OSVČ, ale i různě kombinované úvazky. Tam ta pomoc nepřišla, a je to značný problém. Když jsem viděl některé programy a slyšel nářky, jak fungují, tak říkám, že by se to mělo napravit. Jestliže připustíme, že by některé OSVČ mohly skončit, je to špatně. Musíme se postarat, aby mohly pokračovat v práci i po krizi.

Tradiční agendou odborů jsou vyšší platy a vyšší minimální mzda. Podniky i stát ale letos musí počítat se sekerou ve svých rozpočtech. Opustíte na čas tato svá témata?
Rozhodně se nebudeme nijak bránit diskuzi na téma růst platů nebo růst minimální mzdy. Ne každý podnik se musel kvůli koronaviru zastavit. Kdybychom generálně přistoupili k tomu, že by se nepřidávalo, nedávalo by to logiku. Jsou obory, kde se intenzivně pracovalo, a lidé v nich by měli být ocenění. Příkladem je státní správa, hasiči, policisté, učitelé, lidé v nemocnicích. Vždyť to jsou lidé, kteří jsou neskutečně potřební, a řada věcí by bez nich kolabovala. Proč bychom neměli požadovat vyšší platy? My jednoznačně budeme zvažovat konkrétní situaci každé ze společností, ale při níži českých mezd není principiálně důvod, abychom požadavek na růst mezd včetně té minimální mzdy nevyslovili.

Nezpochybňuji, že by učitelé nebo hasiči měli takový hodnotový nárok na zvýšení platů. Spíš je otázka, jestli na to stát a jednotlivé firmy budou mít. Pojďme ale dále. Zájmy zaměstnanců, které reprezentujete vy, a zaměstnavatelů se z logiky věci často liší. Změnilo se to koronavirovou krizí?
My máme se zaměstnavateli z 95 procent společné zájmy. Chceme dobrou ekonomiku. Chceme ocenění pro dobře podnikající a pracující a důsledky pro ty, kteří porušují zákonné předpisy. Na tom panuje letitá shoda. Jestliže se někdy nedohodneme nad požadavkem na růst mezd nebo ve výši minimální mzdy, vyplývá z našeho základního postavení. Teď panuje velký soulad v podpoře jednotlivých subjektů.

Otázku, zda budete někdy chtít do politiky, dostáváte často. Zatím jste si svou vizi budoucnosti nechával pro sebe. Není po sedmi letech v čele odborů načase říct, co plánujete dál?
V roce 2022 má ČMKOS sjezd, rád bych s kolegy funkce obhájil. Máme toho před sebou ještě hodně a jsme schopni to zvládnout. Co se týče politiky, já a politika se potkáváme už léta. Nejsem ale členem žádné politické strany a měnit tento status nehodlám, míra nezávislosti je pro mě důležitá. Nicméně odbory v politice jsou, i když ne v té stranické. Co se týče ještě vzdálenější budoucnosti, to teď opravdu není věcí, kterou bych se potřeboval zabývat. Teď tu máme nejvážnější krizi za dobu, co mám možnost zaměstnance zastupovat.

Josef Středula (52): Rodák z Opavy vystudoval tamní střední průmyslovou školu. Poté pracoval ve Vítkovických železárnách na údržbě válcovací trati. Od roku 1990 působil v odborovém svazu KOVO, jemuž od roku 2005 předsedal. V roce 2014 byl zvolen do čela Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), kde vystřídal Jaroslava Zavadila, a v dubnu 2018 svůj post obhájil. Je ženatý a má tři děti.