Světový den svobody, který připadl na tuto středu, se shoduje s datem pádu Berlínské zdi. U této příležitosti zveřejnila automobilka BMW video připomínající málo známou část historie pašování lidí přes vnitroněmeckou hranici za časů studené války. V hlavní roli se objevilo legendární „vajíčko“ BMW Isetta.
Příběhy hrdinství lidí toužících po svobodě v období komunistického panování ve střední a východní Evropě bývají fascinující. Legální cestování přes hranice se Západem bylo jen pro hrstku vyvolených a všechny ostatní cesty byly krajně riskantní, často s ohrožením života. Dobrodružství, jaká lidé podstupovali v touze svobodně žít a pracovat, byla často absurdní, právě proto se ale na odvážlivce čas od času usmálo štěstí. A stejně jako českoslovenští občané, pokoušeli své štěstí také obyvatelé nejzápadnější socialistické výspy – Německé demokratické republiky alias Východního Německa. Zvláště oblíbeným způsobem úniku byly různé mrtvé schránky v automobilech západních občanů, které směli železnou oponu s patřičnými doklady volně překračovat. Tento případ z NDR je ale zvláště pozoruhodný právě kvůli autu, se kterými byla operace úspěšně prováděna.
Isetta v 50. letech doslova zachránila BMW od krachu. Dnes by si o ní majitelé velkých SUV téže značky ani neopřeli kolo. Zdroj: Se svolením společnosti BMW
Malé = nenápadné
Isetta byla značka miniautomobilu, kterou představil v roce 1953 Ital Renzo Rivolta, majitel firmy ISO, původně specializované na výrobu chladniček. Vůz navrhli konstruktéři Ermenegildo Preti a Pierluigi Raggi, měl motocyklový motor o výkonu 9,5 koně a maximální rychlost 75 km v hodině. Na délku měřil pouhých 2,3 metru, vážil 360 kg a z karosérie ve tvaru bubliny se vystupovalo předními dveřmi, v nichž byl také zabudován volant. Automobil se stal pro cenovou dostupnost a nízkou spotřebu pohonných hmot velmi populární, firma prodala licenci do Německa, kde Isetty úspěšně vyrábělo také BMW, jež Isetta zachránila před hrozícím krachem.
Se svojí miniaturní délkou byla Isetta podstatně menší než dnešní Smart (o MINI už ani nemluvě) a i proto byla pro celníky relativně nezajímavá – nikoho nenapadlo, že by se do ní kromě řidiče a spolujezdce vešel ještě někdo další. To pomohlo Klausovi-Günterovi Jacobimu, který se rozhodl tajně převézt svého přítele z Východního do Západního Berlína právě v upravené Isettě. Za tím účelem ale musela být na vozítku provedena řada úprav:
- Změna pozice úložné schránky za sedadlem o čtyři palce směrem nahoru. Tím se uvolní prostor pro úpravy a černého pasažéra.
- Demontáž sedáku a rezervní pneumatiky a vyříznutí vstupního otvoru o rozměrech 20 x 20 palců do kusu plechu, který slouží jako zadní panel.
- Demontáž krytu výfukového potrubí a odstranění vzduchových filtrů a všeho ostatního, což zbytečně zabírá místo.
- Zalomení výfukového potrubí.
- Instalace podlahového panelu z plechu, aby se zabránilo popálení černého pasažéra horkým výfukem.
- Zaleštění a obroušení, aby vše bylo opět hladké.
- Úprava zadního blatníku, aby neodíral zemi váhou černého pasažéra a nevyvolával podezření.
- Poslední úprava se udála v den útěku – přibližně 13litrová nádrž, kterou Jacobi již odpojil od držáku, se odpojila od palivové hadice a vyjmula. Na její místo se vložil malý kanystr, sotva větší než plechovka od oleje – dva litry benzínu byly vše, co muselo dostat jeho přítele přes hranice.
Jacobiho úspěchem se inspirovali další západní Němci, kteří sice obětovali své Isetty, ale přes hranice převezli dohromady devět lidských životů. Celý příběh s malým BMW v hlavní roli si můžete prohlédnout ve videu, které už má pár let, ale stále nám připomíná roli svobody v moderní době.
