Ukrajina: Na válku se připravují i ženy v Zakarpatské oblasti
Během tříměsíčního zajetí zhubl o 20 kilogramů, zpřelámali mu žebra a omrzly mu nohy. Vyhrožovali mu zastřelením, ruská tajná služba FSB si ho ale nakonec vybrala jako cennou trofej vhodnou pro výměnu zajatců. A také byl svědkem likvidace jiných zajatců. „Prostě jsem to přežil. Někdo tam nahoře asi rozhodl, že tu mám ještě další úkoly,“ vypráví pro CNN Prima NEWS Oleg Pilipenko, starosta střediskové obce Ševčenkove nedaleko ukrajinského Chersonu. A on ty úkoly „seshora“ opravdu plní. „V regionu Ševčenkove ruští okupanti zničili 2 700 domů, ale 1 300 z nich už se podařilo znovu postavit. „V obnově jsme jedni z nejlepších na Ukrajině,“ říká starosta.
Než vylíčí obnovu „spálené země“ severně od Chersonu, chce odvyprávět válečný příběh své obce Ševčenkove. „Potom lépe pochopíte, proč Ukrajinci s tak velkým úsilím všechno rekonstruují,“ říká starosta Oleg Pilipenko.
Partyzánský oddíl z myslivců a farmářů
„V ruském zajetí jsem byl několikrát přesvědčen, že už prožívám poslední minuty,“ vypráví Pilipenko pro CNN Prima NEWS. Pokaždé přežil. Do České republiky přijel na pozvání brněnské Nadace Partnerství – získat kontakty, finance a naučit se i nové trendy při rekonstrukcích obecních infrastruktur.
„Řekli byste, že se ve 21. století může vytvořit v tuctové zemědělské vesnici partyzánský oddíl z místních myslivců a farmářů, kterému velí starosta?“ ptá se v Brně. Zní to jako dotaz z druhé světové války, ale je to ukrajinská realita.
Když 26. února 2022 odpoledne prolomily ruské tanky ukrajinskou obranu u města Nová Kachovka a zamířily směrem na velkoměsto Mykolajiv, musely napřed projet střediskovou obcí Ševčenkove. Pod ni náleží 21 obcí a osad, v nichž žije asi 11 tisíc obyvatel. „Uvědomil jsem si, že tvoříme jakýsi záchranný štít, protože jednotky z Mykolajiva už tehdy bojovaly u Kyjeva a Mariupolu,“ vzpomíná starosta.
Museli si pomoct sami. „Ukrajinskou armádu jsme tu neměli, tak jsem vyzval dobrovolníky z řad myslivců, farmářů a dalších odvážných mužů a založili jsme partyzánský oddíl. Ten měl hned od počátku asi sto bojovníků,“ říká starosta a vysokoškolský pedagog Oleg Pilipenko, nižší důstojník armády v záloze.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Momenty války. Vzplanuté pozadí ruského vojáka a okupant oloupený vlastními bratry ve zbrani
Pasti na Rusy v zavlažovacím systému
„Především jsme se snažili dělat stejnou práci jako rozvědka a hlásili jsme našim pozice ruské armády. Napřed to Rusové zkoušeli s obrovským množstvím techniky, jejich kolona se táhla možná deset kilometrů. Sledovali jsme třeba cisterny s pohonnými hmotami, které pak jiní likvidovali ze vzduchu a kolona se z nedostatku paliva musela zastavit,“ vypráví.
Podminovávali mosty a využívali hustou síť místních zavlažovacích kanálů. „Těch je v oblasti kvůli zemědělství obrovské množství a nepřekonáte je ani tankem. Naopak, spousta ruské techniky v nich uvízla,“ vypráví a ukazuje na mobilu snímky ruského tanku, ztroskotaného na betonové hrázi zavlažovacího kanálu. „Posádky utekly, my jsme pak techniku odtahovali traktory na naši stranu. Pokud to traktory zvládly, jinak jsme tanky zapalovali. Celkem jsme armádě jen během prvních dnů války předali asi 30 strojů těžké vojenské techniky. A velké množství zbraní i dalšího materiálu.“
Starosta ukrajinské obce Ševčenkove Oleg Pilipenko v ruském zajetí prožil 93 dnů. Na mobilu ukazuje ukořistěnou ruskou techniku, kterou získal, když založil partyzánskou skupinu. Zdroj: Ivan Motýl
Starosta ukrajinské obce Ševčenkove Oleg Pilipenko v ruském zajetí prožil 93 dnů. Na mobilu ukazuje ukořistěnou ruskou techniku, kterou získal, když založil partyzánskou skupinu. Zdroj: Ivan Motýl
Vybombardovaná škola, diverzanti v domě
Ukořistěnou techniku dokumentuje Oleg dalšími fotografiemi z bojiště, stejně jako následky ruského ničení. „Tohle je naše škola po zásahu raketou,“ říká 38letý starosta nad strašidelným snímkem rozvalin. „V době výbuchu bylo ve sklepě pod školou asi 50 lidí včetně dětí, naštěstí všichni přežili.“ Další snímek: „Obrovský kráter po pádu rakety.“ Ptám se, kolik zatím zahynulo v regionu vojáků a civilistů? To jsou ale citlivé údaje, o kterých údajně nemůže mluvit.
„Pátý den války se ruská diverzní skupina přiblížila k mému domu. Zřejmě dostala informace od místních proruských kolaborantů, že s partyzány shromažďujeme informace o pohybu invazních jednotek. Šli jsme s nimi do boje, a podařilo se je zahnat. Dvakrát na nás vystřelili z granátometu. No a vidíte, jsem živý!“ Pilipenko to říká se spokojeným výrazem ve tváři. Přežít, to je ve válce důvod k velké radosti. Zvláště, když je starosta otcem tří malých dětí.
Mučení v ruském zajetí
Bylo však jen otázkou času, kdy Rusové partyzánský oddíl rozbijí. Oblast totiž okupovali celých devět měsíců a ustoupili až po listopadovém osvobození Chersonu. „Náš oddíl každou noc přespával jinde, dělili jsme se do skupin a prováděli i humanitární pomoc. 10. března 2022 jsme autem vezli chléb, v civilu a beze zbraní. Z křoví vyskákali ruští vojáci, ale když viděli, že nejsme ozbrojeni, téměř nás propustili. Bohužel, šacovali nám peněženky, Rusové na hlídkách vám prostě vezmou všechno, od bankovní karty po hodinky. Měl jsem u sebe řidičák, což byla chyba, protože už po mně pátrali. Nevěděli, jak vypadám, hlídka však znala moje jméno,“ vypráví starosta Oleg Pilipenko. Šéf regionální správy obcí spojených ve vesnickou komunitu Ševčenko.
V zajetí prožil tři měsíce. Věděl, že s ním nebudou jednat v rukavičkách, některé starosty nebo jejich zástupce v okupovaných vesnicích už v té době Rusové zastřelili. „Pobyt v zajetí byl šílený, hlavně první týden. Rusové mě neustále bili obušky anebo mučili elektrickým proudem. Zlomili mi tři žebra, byl jsem samá podlitina,“ vzpomíná. Když ho transportovali, přivázali ho zvenku na bojové vozidlo, výsledkem byly omrzliny. Z právního pohledu to jsou zločiny proti lidskosti.
V ruském zajetí prožil 93 dnů. Starosta ukrajinské obce Ševčenkove Oleg Pilipenko Zdroj: Ivan Motýl
V ruském zajetí prožil 93 dnů. Starosta ukrajinské obce Ševčenkove Oleg Pilipenko Zdroj: Ivan Motýl
Cenný úlovek pro výměnu zajatců
S dalšími zajatci ho uvěznili na letišti Čornobajivka u Chersonu, kde ruská armáda vybudovala dočasnou základnu. „I z vymazaných údajů v mobilu se jim podařilo získat určité informace a obvinili mě, že jsem pracoval pro ukrajinskou rozvědku. Vojenské velení základny mě chtělo nechat popravit, ale ruská tajná služba FSB oponovala, že jsem cenný úlovek pro výměnu zajatců.“
FSB měla silnější postavení, to Olegovi zachránilo život. A už poněkolikáté od počátku války utekl ze spárů zubaté. Jenže mohl zahynout vzápětí. „Ruské základny Čornobajivka si všimli i naši a ostřelovali ji. Jedno z těch bombardování trvalo čtyři a půl hodiny a zajatcům Rusové neposkytli žádný kryt. Krčili jsme se v budově přímo na letišti. Všichni jsme byli přesvědčeni, že v několika dalších minutách musíme zahynout,“ říká starosta.
Po mohutném ukrajinském ostřelování Rusové základnu opustili. „Přišli mezi zajatce a vybrali si pouze mě a řidiče, kterého zatkli společně se mnou. Všechny ostatní nechali povraždit, odhadem to bylo asi 30 mužů. Je mi to líto,“ vypráví Pilipenko. Konvoj odjíždějící z letiště u Chersonu do Nové Kachovky byl ovšem opět ostřelován ukrajinskou armádou. Dvakrát. „A zase jsem přežil,“ říká s úlevou někdejší zajatec.
První koridor pro výměnu zajatců
I v Nové Kachovce byl Pilipenko považován za cennou trofej. „Ukrajinci už v té době drželi přes tisíc zajatých ruských vojáků z bojů o Mykolajiv i jinde, a to i vysoké šarže. Obě strany tak měly velký zájem na výměně zajatců. „Myslím, že jsem měl klíčový podíl na tom, že se skutečně podařilo zřídit výměnný koridor. S povolením okupačních vojsk jsem tak mohl kontaktovat ukrajinskou stranu,“ uvádí Pilipenko.
Napomohl ke vzniku jednoho ze dvou koridorů na celé frontě. „Jeden vznikl diplomatickou cestou mezi Kyjevem a Moskvou, na kterém se jednou za měsíc vymění 100 zajatců. V našem koridoru poblíž Chersonu jsme měnili 20 zajatců jednou týdně.“ Pilipenko zůstával dál v zajetí ruské armády v Nové Kachovce, dostalo se mu nicméně alespoň lékařské péče. „Od jednoho medika, zřejmě z Moskvy. Zhubl jsem 20 kilo, zlomili mi žebra a utrpěl jsem i další zranění, nejen ty omrzliny z transportéru,“ vzpomíná, nakonec se ale svobody dočkal: „Vyměnili mě po více než třech měsících.“ Přesně 93. den po zajetí.
Rusové v Česku za 15 let?
Pilipenko varuje, že pokud se nepodaří zastavit ruskou armádu, váleční zajatci by mohli být v budoucnu i v Česku. „Zažil jsem to na vlastní kůži. A pokud teď společně nezastavíme ruskou armádu, tak za 10 nebo 15 let budou váleční zajatci i v České republice,“ varuje ukrajinský starosta Oleg Pilipenko.
Nemyslí jen na válku, ale i na obnovu zničené země, proto je hostem stáže v Nadace Partnerství v Brně. Rusové už se prý do jeho regionu nikdy nevrátí, ač je to k frontové linii jen 40 kilometrů. „Nevrátí se. Kdybych tomu nevěřil, tak přece nebudu organizovat žádné rekonstrukce. A v našem regionu jsme v obnově válkou zničených oblastí jedni z nejlepších na Ukrajině,“ zdůrazňuje. Okupanti tam zničili 2 700 domů, ale 1 300 z nich už se podařilo znovu postavit.
Válečný román na silnici z Vídně
Příběh starosty z obce Ševčenkove by vydal na knihu, teď je prostor pouze na střípky z této dramatické novely. Na varování, jak se může obyčejný vesnický život proměnit v boj o holé přežití. Stačí, když do poklidných domovů vtrhnou nepřátelští vojáci. Na Ukrajině totiž ruskou invazi skoro nikdo nečekal.
Pilipenko přitom svůj román ještě nedopsal a jeho region je pořád ostřelován. A není odtamtud až tak daleko ani do střední Evropy. Přímo obcí Ševčenkove dokonce vede mezinárodní silniční tah s označením E 58 z Vídně do ruského Rostova na Donu. Toho času se ale do války vjíždí už na slovensko-ukrajinské hranici, což je pouhých 599 kilometrů od Vídně...
