Podepsáno, termín potvrzen. Attila Végh se s Karlosem Vémolou střetne v dlouho očekávané odvetě 8. června 2024 na pražském fotbalovém stadionu Eden. A právě definitivní stvrzení tohoto velkého souboje jako by v slovenském bojovníkovi zažehlo úplně novou energii. Bojovnou. „Karlos ukázal své slabé stránky dost otevřeně, na čemž dokáže čipernější a rozumnější bojovník velmi pěkně zapracovat,“ říká Végh rázně v rozhovoru pro Fight Cast One. Dokonce předpovídá, že by český Terminátor mohl prohrát už na konci roku v souboji se Samuelem Krištofičem na turnaji Oktagon 51.
Byl jste na turnaji Oktagon 50. Nakolik už jste přitom myslel na to, že se příští rok sám vrátíte do klece?
Myslím na to stále. Právě díky tomu jsem se namotivoval. Když jsem chodil na zápasy především do O2 areny, viděl ty vyprodané haly a fanoušky, tak právě to mě hlavně přesvědčilo, že to chci ještě jednou zažít.
ČTĚTE TAKÉ: Tygřice zabavená u Vémoly měla odstraněné drápy. Zápasník odmítá podezření z týrání zvířat
Ale bude to hodně atypické. Vaše odveta s Vémolou se odehraje přece jen na fotbalovém stadionu Eden. Co to pro vás znamená?
Pro mě je to velká čest, že můžu být jako první, kdo na takovém stadionu bude zápasit. Je to podle mě pro Oktagon a Česko-Slovensko historický moment. Takže pro mě je to opravdu obrovská čest, výzva a všechno. Je taky opravdu velké plus, že tam bude asi 27 tisíc lidí. To je obrovská věc.
Působíte teď s Karlosem skoro jako přátelé. Kdy se to zlomí a začnete ho vnímat jako soupeře?
Já to tak mám v hlavě pořád. To je pro mě základ, že to mám nastavené tak, že je to soupeř. Neměl jsem ale nikdy nikoho, s kým jsem zápasil, za nepřítele. S Karlosem mám normální vztah. Když se s ním střetnu, podám mu ruku, popovídáme si, jak se má, ale beru to tak, že půjdu do klece, a to je moje robota. Takže kamarádství půjde bokem a nechť tam vyhraje ten lepší. Po zápase si zase podáme ruce a půjdeme dále. To je naše práce. Nemůžu do toho dát nějaké emoce typu ‚Jaj, teď půjdu s Karlosem, přitom jsem si s ním minule povídal…‘ Já to mám v hlavě srovnané a jdu za svými cíli. Proto jsem tam, kde jsem.
Podívejte se na celý rozhovor s Attilou Véghem
Vémola vás vždy popichuje slovy, že zatímco on zápasí, vy odpočíváte. Jak jste si tedy užil „prázdniny“ od vašeho prvního souboje?
On může stále vyprávět, jak makal, jak zápasí… Stále říkám, ať zápasí, když je na tom závislý. Já jsem už odzápasil dost. Za svou éru jsem dokázal mít i třináct duelů za rok. Je jedno kdy. Ale opravdu, on může ještě chvíli bojovat, aby mě doběhl. Pořád mám za sebou víc soubojů než on. Tvrdí, že zatímco já ležel, on zápasil. Ale když já jsem začal bojovat, on dělal kulturistiku. Do toho já ale nerýpu, vím, co mám za sebou, vím, jaké mám cíle. Dokážu to odhadnout. Měl jsem čtyři roky pauzu, ale to nic neznamená. Když to člověk v sobě má, je to, jako když se naučil jezdit na kole, už to nezapomene. Musí se rozjezdit a jde dál. Stejně tak je to i v bojových sportech. Základem je, abychom se nezranili, šli do zápasu zdraví a tam se ukáže, kdo je jak vypapaný, jak trénoval a nezápasil. On samozřejmě zápasil, ale nemůžeme říct, že by za ty čtyři roky udělal nějaký brutální krok dopředu. Stále říkám, že udělal kroky dozadu. Takže couvl kvalitou. Tím pádem není o nic víc napřed oproti mně.
Vidím veliké šance na Pirátově straně, protože Karlosova hlavní loď už odplula.
Když říkáte, že klesl kvalitou… Na jakých zápasech je to podle vás znát? Třeba i v souboji s Patrikem Kinclem?
To vidí asi i každý lajk. Patrik Kincl v souboji s Karlosem ukázal, že nestačí jen fyzická síla. Patrik ho porazil vlastní zbraní. Karlos ho nedokázal dostat dolů, což je přitom jeho silná stránka. Viděli jsme i jeho zápas s tím cizincem, byl to souboj s thajboxerem, který ho otočil a on se nedokázal postavit. Takže chyby a slabé stránky ukazuje Karlos během zápasů stále. Jen neinteligentní zápasník nevidí, že je tam cesta. Karlos ukázal své slabé stránky dost otevřeně, na čemž dokáže čipernější a rozumnější bojovník velmi pěkně zapracovat.
A co jste tedy říkal na Vémolův souboj s Pavolem Langerem, jehož porazil knockoutem za sedm vteřin?
Vyšel mu zkrátka ten úder. To zase nevyprávějme, že se z něho stal nějaký Muhammad Ali. Říkal, že na knockout třicet let čekal. Vyšlo mu to, ale sám nevěděl jak. On vypráví, že jsem ho v Zápase století náhodně trefil. Ať se na ten souboj podívá ještě pětkrát za sebou a spočítá, kolik bomb dostal do hlavy. Myslím, že šest a na sedmý úder padl. Anebo pět a padl na šestý. V souboji s Langerem Karlos jen zavřel oči a šel do útoku. Jednou švihl a trefil ho. Vyšlo mu to, to je MMA. Byl to originální šťastný úder, sám si to neuvědomil. Může vyprávět, že byl na to připravený, ale na co byl nachystaný? Že bude házet plaváky a stoprocentně ho trefí? Ne. Že bude házet plaváky, a přitom ho hodí na zem. Ale podařilo se mu ho trefit. Vyšlo mu to, klobouk dolů, má teď nejrychlejší K. O. v Oktagonu. Nikdo mu to nebere, ale nevyprávějme, že se stal nějakým boxerem.
No, je znát, že už jste na souboj nastavený. Jedna věc pro vás ale bude teď jiná, oproti tomu, kdy jste v roce 2019 vstupoval s Vémolou poprvé do klece. Tehdy jste totiž ještě nebyl otcem, teď máte dvě děti. V čem vám to změní třeba přípravu a předzápasové období?
Mám velmi rozumnou manželku, to znamená, že mě podporuje v každém směru. Ano, teď už máme rodinu, takže to bude jiné, trochu těžší. Ale od toho mám manželku, aby se mnou držela. A spolu to celé zvládneme. I kemp před prvním zápasem s Karlosem byl těžký, protože ona byla tehdy těhotná a já jsem byl bezemoční, byl jsem v hlavě nastaven jen na jedno. Ona to tehdy vytrpěla a po zápase přišlo ovoce. Samozřejmě, že mi teď mnoho lidí říká: „Attilko, na co jdeš do zápasu? Když prohraješ, už nebudeš mít tolik obchodních partnerů, tolik fanoušků…“ A na to mám jednoduchou odpověď: Ať mě lidi nemají rádi jen, když vyhrávám. Mnohokrát jsem padl na zem a vždy jsem se dokázal postavit. Stále říkám, že když člověk vyhrává, je pro všechny největší král, když prohrává, tak největší klaun. A tak to je. Ale ať mě lidi nemají rádi jen proto, že jsem vyhrál, ale proto, jaký jsem. Kdyby nějaký obchodní partner odešel, protože jsem prohrál, tak to je pro mě absolutně nepodstatná věc. A fanoušci ať jsou se svými oblíbenci v dobrém i zlém.
Vémola teď dost často říká, že vás psychicky nabourá, až porazí na konci roku vašeho kamaráda a svěřence Samuela Krištofiče. Co si o tom myslíte?
Vůbec mě to nijak nerozptýlí. Když vyhraje Karlos, tak mu pogratuluju. Ale bude mít těžkou robotu. A když vyhraje Pirát, tak pogratuluju jamu a budu z toho mít radost. Nic to ale nezmění na tom, že ten náš zápas bude. Každopádně ať už Karlos vyhraje, či prohraje, nijak se mi do hlavy nedostane. Znám ho už dlouhé roky. Navíc vidím veliké šance na Pirátově straně, protože Karlosova hlavní loď už odplula. Takže i Karlos by měl… Ale nechci za něj mluvit, ať si zápasí třeba do sta let. To je jeho věc.
Chápu.
Každopádně člověk musí mít sebereflexi, aby se netlačil do toho, co nemá. Můžu říct, že Pirát má teď životní šanci. Protože i jemu už bude ta loď pomalu odplouvat. Už taky zažil svou hlavní éru a tohle pro něj může být taková velká tečka za kariérou. Takže v tomhle může děkovate Karlosovi, že mu to umožnil a dal mu šanci. Mít s ním zápas je čest. Takže je od Karlose dobrosrdečné, když dává ostatním možnost s ním zápasit. Protože já bych do takového rizika nešel. Je to sport, kde jeden úder všechno změní. Ale na druhou stranu, nevím, jak je Karlos opravdu nastavený. On tvrdí, že kdyby nezápasil, byl by tlustý. Já když nezápasím, tak jsem sice tlustý, ale taky jsem šťastný. Takže základ je to, aby byl člověk sám se sebou spokojený. Jsem jinak nastavený, on taky. Každý jsme jiný. Já to respektuju. Půjdu udělat svou práci, na které jsem dohodnutý a uvidíme, co přinese budoucnost.
