Africký prasečí mor
Veterináři a myslivci bijí na poplach – ohnisko afrického moru prasat se opět přiblížilo k českým hranicím. Na sever od Česka v Německu se vyskytuje už několik let a do této chvíle se nakažená zvířata držela za oplocenou dálnicí A4, která spojuje německé Drážďany s polskou Vratislaví. Tahle bariéra ale nyní padla.
„Nové ohnisko se objevilo u německého Zhořelce už na Česku bližší straně dálnice a koridor k nám je v podstatě volný,“ uvedl Roman Šebesta, ředitel krajské veterinární správy v Liberci. Na situaci už reagovalo i ministerstvo zemědělství. „Na 4. října jsme svolali nákazovou komisi, v níž zasedají experti z různých oborů – a ti přijmou opatření,“ sdělil štábu CNN Prima NEWS ministr zemědělství Miroslav Toman.
Africký mor prasat se na člověka nepřenáší. Představuje ale velké riziko pro domácí i komerční chovy prasat. Je pravděpodobné, že v případě zavlečení nákazy do Česka budou podél severních hranic zavedena podobná opatření jako před čtyřmi lety na Zlínsku. Ve vymezené oblasti se nebude smět vůbec lovit, aby divočáky nic neplašilo a neměli důvod přesouvat se jinam.
Čekalo by se přitom, než v dané lokaci populace černé zvěře vlivem nemoci vyhyne. Za hranicí takové oblasti by se naopak lovilo intenzivně. „Pouze důsledný odlov a snížení stavu prasat v honitbách v České republice může zamezit rozšiřování této nemoci,“ tvrdí Jiří Janota, předseda Českomoravské myslivecké jednoty.
Situaci komplikuje covid
Už nyní stát vyplácí myslivcům ve vybraných honitbách podél hranice za každé mrtvé prase dva tisíce korun jako zástřelné. Podle myslivců je ale komplikované lovit zvěř ve velkém tak, aby se přemnožená populace černé zvěře efektivně redukovala. „Lesy jsou i díky covidu plné lidí od rána do večera. Prasata tak z úkrytů vylézají prakticky jen v noci,“ upozorňuje předseda myslivecké jednoty.
Myslivci ale mají svá zaměstnání a nemohou si dovolit každou noc nespat. Efektivní noční lov navíc vyžaduje speciální vybavení, především přístroje pro noční vidění, které všichni nemají. V pásmu podél hranic se navíc počty ulovených divočáků navzdory odměnám snižují.
„Situaci komplikují vlci, kteří se tu usadili. Černá zvěř se drží ve větších tlupách a častěji se pohybuje z místa na místo. Obvykle se zdrží v jedné lokalitě dva tři dny a zase jdou dál,“ přiblížil hospodář jedné z příhraničních honiteb ve Frýdlantském výběžku Radim Seifert.
To, že jsou prasata neustále v pohybu, podle něj zvyšuje pravděpodobnost zavlečení nákazy dál na území republiky. Uzavření oblasti si příliš představit nedokáže. „My jsme ve výběžku ze tří stran obklopení Polskem a zvěř hranice nezná. Navíc v Polsku kousek od nás pěstují ve velkém kukuřici, která divočáky hodně láká. Nevěřím tomu, že by jim něco zabránilo migrovat,“ krčí rameny zkušený myslivec.
