Riziko ústavní krize je opravdu velké, varuje Klausův bývalý poradce

Hasenkopf vidí velké riziko ústavní krize a nelíbí se mu podtón nálezu Ústavního soudu, že se obě komory českého Parlamentu musejí v časovém tlaku dohodnout a je to jejich povinnost. V rozhovoru rozebírá i další detaily.

Prosazuje podle vás Pavel Rychetský vlastní politickou agendu?
Pavla Rychetského mohu kritizovat za legislativní smršť, v rámci které například prosadil jako místopředseda vlády zákon o soukromých exekutorech. Můžu ho kritizovat, že den před rozhodnutím Ústavního soudu o Lisabonské smlouvě se sešel s německým velvyslancem. U tohoto ale já nemám informace, abych mohl říci, co je za tím.

Co říkáte na slova ministryně spravedlnosti Marie Benešové o slibech pro ústavní soudce?
Vím, že ministryně Benešová má určité náznaky, že by za tím mohly být nějaké... Nevím, nechám to vyznít. Osobně čistě pocitově bych si spíše vsadil na akademickou liknavost, akademickou odtrženost od reality či nadřazenost. Vůbec bych se nedivil, kdyby většině soudců Ústavního soudu teprve dnes došlo, do čeho šlápli. A určitě tomu nepomohl dopis prezidenta Zemana, který byť byl asi dobře myšlený, působil spíš kontraproduktivně, protože soudce zahnal do kouta a ti už neměli kam ustoupit.

Určitě je to zásah do právní jistoty, která je základním komponentem právního státu. Právní stát je o tom, že předem víte, jak se máte chovat, že pravidla hry jsou předem dána a nezasahujete v podstatě do jejich průběhu v průběhu hry.

Prezident Zeman vyhlásil termín voleb, tím fakticky spustil předvolební kampaň. Není to ve středu zveřejněné rozhodnutí zásahem do již probíhající kampaně? Je to v souladu s Ústavou? 
Já nejsem Ústavní soud, abych vám natvrdo řekl, zda to je, nebo není v souladu s Ústavou. Určitě je to zásah do právní jistoty, která je základním komponentem právního státu. Právní stát je o tom, že předem víte, jak se máte chovat, že pravidla hry jsou předem dána a nezasahujete v podstatě do jejich průběhu v průběhu hry.

V co může současná situace vyústit?
Další věc je, že strany už mají připravenou nějakou taktiku, která se může změnit v závislosti na tom, jak se změní volební systém. Ale hlavně tady vidím velké riziko ústavní krize, protože my nyní máme pravidla, která nám umožňují dojít až do bodu, kdy budou spočítány hlasy pro jednotlivé strany. Chybí nám pravidlo, jak tyto hlasy přetavit na mandáty. To znamená, že pokud se politické strany nedohodnout, stane se toto: 21. října skončí současná Poslanecká sněmovna, nová nebude ustavena, nebude tu instituce, která by mohla pravidla do volebního zákona doplnit, protože k tomu potřebujete obě komory a nepomůže ani zákonné opatření Senátu. Protože je výslovně, tuším v článku 33 nebo 35 Ústavy ustanoveno, že zákonná opatření Senátu nesmí zasahovat do volebního zákona.

Co by bylo s vládou?
A jako bonus vláda nebude povinna podat demisi, protože ji nebude komu podat. A někde se snad objevilo, že by to mohl rozhodnout Nejvyšší správní soud. Nemohl, protože k Nejvyššímu správnímu soudu se to může dostat jedině tak, že někdo, kdo nebyl zvolen a myslí si, že měl být zvolen, podá žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu. A jestliže nebudeme mít žádné výsledky voleb, tak nebude ani jak tam tu žalobu dostat.

Nastalo už někdy něco podobného?
Připomínalo by to v podstatě tři okamžiky naší moderní historie. Rok 1918, kdy skupina občanů se prohlásila prozatímním Národním shromážděním. Rok 1940, kdy Státní rada v Londýně vznikla jako dočasný Parlament na základě prezidentského dekretu anebo rok 1989, kdy velká část Parlamentu vznikla kooptací.

V zásadě vidím dvě schůdná řešení. Nevím, jak politicky schůdná, ale řekněme technicky. To první je méně schůdné. Česká republika by byla v podstatě jeden volební obvod, podobně jako pro volby do Evropského parlamentu.

Jak moc pravděpodobné se vám zdá, že se politici nedohodnou? Vždyť oni toto vědí a vnímají to jako zásadní věc. Je tedy ve hře ještě nějaká jiná cesta?
Doufám, že se dohodnou, ale nelíbí se mi ten podtón nálezu Ústavního soudu, že se nějak dohodnout musejí, že je to jejich povinnost. Uvědomme si, že stejně jako Ústavní soud, který je kolektivní orgán a hledal konsensus tři roky na tom, aby udělal nějaký nález, i Poslanecká sněmovna a Senát jsou kolektivními orgány. A jestliže se nedohodnou, nemůžete z toho vinit jednoho konkrétního poslance ani těleso jako celek. Nikdo z nich není povinen spáchat politickou sebevraždu.

Bude v Česku proporčně spravedlivý a předvídatelnější volební systém než doposud?
To si netroufám odhadnout. Předesílám, že v tom jsem velmi zaujatý. Jsem velký zastánce většinového volebního systému. Ten však v této situaci možný není, protože ústava předepisuje poměrný systém a nález Ústavního soudu v podstatě tvrdí, že zákon je protiústavní, protože je málo poměrný.

Jaká se nabízejí řešení?
V zásadě vidím dvě schůdná řešení. Nevím, jak politicky schůdná, ale řekněme technicky. To první je méně schůdné. Česká republika by byla v podstatě jeden volební obvod, podobně jako pro volby do Evropského parlamentu. Ale neumím si představit, že bychom to udělali tak krátce před volbami, protože to zasahuje do spousty osobních a politických zájmů jednotlivých kandidátů. Anebo existuje minimalistické řešení. Dát namísto zrušeného čl. 48 zákona o volbách větu, která nařídí Českému statistickému úřadu, aby zjistil poměr hlasů pro jednotlivé strany a ve stejném poměru jim předělil mandáty. A současně nějak vymyslet, co by se zbytkem, protože tam nikdy nevyjde celé číslo a nemůžete dát straně 6,64 poslance. Vždycky se musíte rozmyslet mezi šestkou a sedmičkou.