Vrazilas mi kudlu do zad. Jiří D. psal své oběti dopisy, ze kterých mrazí

„Než začneme, o tomhle mailu nebude nikdo nikdy vědět. Já budu mlčet jako hrob. Jestli ty ne, tak se s tím potom budeš muset vyrovnat sama. Chvíli o tom přemýšlej. Buď moudrá. V zájmu své vlastní bezpečnosti tento mail nikomu neposílej dál. Nikomu. Ani tvé nejlepší kámošce,“ napsal Jiří D. v dopise, který má CNN Prima NEWS k dispozici, své oběti odpoledne 5. února v roce 2014.

Tu po sedmi letech, tedy v pátek 25. června 2021, poleptal kyselinou před vchodem firmy Aero Vodochody, která vyrábí leteckou techniku. V úterý 29. června následně zastřelil zaměstnankyni pracovního úřadu na Praze 2. Když ho policie po třech hodinách zadržela, zjistila, že si vedl seznam svých dalších potenciálních obětí, kterým se chtěl pomstít. Mezi nimi byli bývalí kolegové, rodinní příslušníci, ale i lidé ve státní správě či policisté.

Do ženy, na kterou zaútočil kyselinou, byl zřejmě zamilován. „Nechci, aby ti něco někdy ublížilo. Mám tě strašně rád a nevím proč. Celý den na tebe myslím, dokud nezavřu oči. A ráno to začne znovu. A tak to jde den za dnem. V uších mi stále zní jen jedno jméno,“ uvedl a jméno ženy M. v dopise několikrát zopakoval. „To jméno ti tak sluší. Božská… Symbol krásy,“ okomentoval.

Ona je zamilovaná do mě

Podle psychologa Jeronýma Klimeše Jiří D. trpí paranoidní poruchou osobnosti. „Když takový člověk přistupuje k ženě, vrhá se na ní jako batole na matku. Je to přímá nátlaková manipulace, kdy ji chce uchopit, držet, vlastnit a mít celou pro sebe. A když to žena neopětuje, tak jde nátlakovými metodami přímo na věc. Chce ji ovládnout. Jde na svou oběť stalkerským majetnickým stylem a ve vztazích se z něj stává žárlivec,“ vysvětlil CNN Prima NEWS odborník s tím, že je složité odhadnout, jak moc takový člověk může být nebezpečný.

Podle Klimeše je v dopisech vidět, že muž není schopen ženu dostat z hlavy. „Ráno s ní vstává, celý den na ni myslí, pořád si ji přehrává v hlavě, až z toho má dojem, že ne on je zamilovaný do ní, ale ona do něj. Neustále jí podsouvá, že ona jej miluje, že to je fatální láska. Tomu se říká v psychologii projekce, kdy on svou fatální zamilovanost nachází uskladněnou v ní. Je přesvědčený, že ona ho miluje,“ vysvětlil odborník.

Muž zřejmě ženě kromě dvou mailů, které má redakce k dispozici, poslal ještě jeden. A to někdy v létě. Jeho první vyznání žena zřejmě někomu ukázala. To útočníka rozčílilo a v zamilovaném dopise byl i vulgární. „Jaká pitomost. Koho to může zajímat? Ty slepice kolem tebe? Dovedeš si představit, jak si tím sama můžeš ublížit? Do pr*ele, ku*va, vzpamatuj se! Copak nevíš, jak jsou lidé zlí? To jsi tak naivní?“ rozčílil se.

Vyvádíš jak smyslů zbavená

„Vím, že jsi řekla jedné kolegyni, aby mi poslala mail. To byl teda podraz. Odkryla jsi však svoji psyché. Děkuji. Mohu si to vykládat jen tak, že tě sžírá touha se mi pomstít a využiješ každé příležitosti,“ obvinil ženu s tím, že je do něj zamilovaná. Zároveň několikrát popsal situaci, kdy se s ním žena údajně snažila koketovat.

„Říká se, že mezi láskou a nenávistí je velice tenká hranice. Když je to teď taková velká nenávist, co to bylo před tím? Taková velká láska? Když vyhodnotím všechny ty scénky, kterých ty jsi byla režisérkou, tak nikdy nemohu dojít k jinému závěru, než že ke mně něco cítíš. Nenávist to být nemohla. To bys ty scénky nedělala. Nemyslíš, že jsem dost inteligentní na to, abych poznal, že o mě má ženská zájem? Dovedeš si vůbec představit, kolik ženských na mě už v životě najíždělo?“ uvedl.

Žena se s ním ale zřejmě téměř vůbec nebavila, pouze se na něj koukala. „Jak myslíš, že budu reagovat, když první den, kdy vůbec přijdu do jídelny, vidím, jak se nějaká ženská zoufale snaží, abych si jí všimnul? Co si o tom mám myslet? Že jsi laciná dě*ka? Na ten den nikdy nezapomenu. Jak myslíš, že budu reagovat, když druhý den v jídelně se na mě přede všemi otočíš, a to několikrát? To jsem tě tak uchvátil? Vypadal jsem jako filmový herec? To už mi také některé řekly. Chovala ses jako třináctiletá holka ve školní jídelně. (Ale bylo to tak krásné, že bych to chtěl prožívat každý den,)“ pokračoval v dopise.

Střídaly se chvilky, kdy ženě vyznával city a kdy k ní byl ošklivý. „Těch scének bylo víc. Ještě jednu si pamatuji. Když už bylo po všem, vidělas mě u brány, jak jdu domů. A místo toho, abys předstírala, že mě ignoruješ, vysílala jsi pohledy jak šílená. To nezapomenu nikdy,“ uvedl a dodal: „Vyvádíš jak smyslů zbavená.“

Dáme si pusu a půjdeme po svém

Na první dopis, který muž poslal zřejmě v létě, mu žena pravděpodobně odpověděla slovy „To musí být nějaký omyl.“ To útočníka rozčílilo. „Jsem z toho zmatený. Jak jsem se měl cítit já po tvé odpovědi? Přemýšlela jsi vůbec o tom? Čekal jsem, že neodpovíš vůbec. Doslova jsem to chtěl. Chtěl jsem to konečně ukončit, aby už tomu utrpení byl konec. Ale pořád jsem doufal, že mám čtvrt promile šance, že M. odpoví tak, že se celá věc nějak dá do pořádku.“

Jeho oběť byla v tu dobu očividně vdaná. „Myslíš, že se pohrnu do aférky na pracovišti a se ženskou, která každou noc chrápe v jedné posteli se svým manželem? Do aférky, která akorát může vést ke katastrofě? Tak to ses teda šeredně zmýlila. Kdo si myslíš, že jsem?“ psal a vytvořil si iluzi, jak ho žena svou strohou odpovědí vlastně chtěla získat. Prý čekala, že jí odepíše, že to není omyl, ale že to je Jiří D. „Jsi snad nějaká ubohá koketa, která demoluje chlapy jako na běžícím páse? Tak to se ti u mě nepodaří. Musíš si najít nějakou jinou oběť.“

Po chvíli se jí ale zase omlouval a vyznal lásku. „Promiň. Jsem na tebe moc tvrdý. Jestli chceš, můžeme se sejít a všechno si vyříkat. Dáme si pusu a půjdeme každý po svém. Nebo spolu začneme chodit? A jak to chození bude vypadat? Dovedu si to dost dobře představit. Bude to asi vypadat dost podivně, vidˇ. Jsem do tebe šíleně za… (To slovo ti tady nenapíšu. Pošeptám ti ho do ouška, až se uvidíme.) Š - Í - L - E - N - Ě ! ! ! ! ! ! ! ! Přeji ti vše dobré, a aby tě v životě nepotkalo nic zlého. Na rozdíl od tebe, která se snaží na mě dělat jen podrazy. Zatím jsem ti odpustil. Zatím…“ psal muž ženě, kterou za pár let poleptal kyselinou. Skončila s popáleninami v nemocnici.

Na závěr prvního dopisu ji upozornil, aby mu odpověděla přes soukromý email, i když jí své vyznání poslal na pracovní. Také ženě zdůraznil, aby mu neodepisovala, že se zbláznil. „Já to mám v hlavě dost dobře srovnané,“ napsal velkými písmeny.

Když mě vidíš, nedokážeš se ovládnout

Ve druhém dopise, který poslal 18. května 2014 večer, stojí, že je to jeho poslední „omyl“. Uváděl, že žena mu nemůže odolat, proto se na něj podívala v práci. „Když mě vidíš, jsi jako zasažená bleskem. Nedokážeš se ovládnout. Nedokážeš zachovat dekórum. V tom já ti nemohu pomoct. Sorry.“

„Já jsem se na tebe nedíval proto, abych viděl, jestli se budeš dívat, ale prostě proto, že se mi moc líbíš a nemůžu pohledu na tebe odolat,“ vypisoval zmateně. Poslední dopis ženě prý napsal, aby se jí omluvil. „Moc bych si přál, abys mou omluvu přijala. Asi jsem ti předchozím mailem dost ublížil. Kdyby to byl omyl, který sepsal nějaký pomatený chudák, asi by ses na to hodně vysoko povznesla, viď. Ale ty ses nepovznesla. Vypadalas, že tě to roztrhalo na kusy. Cloumaly s tebou emoce.“

Muž si představoval, že si s ním jeho oběť něco začala. „Nedokážeš čelit pravdě, která zní: Něco sis začala, a pak jsi se zachovala hodně ošklivě. A to dvakrát. Jednou, když jsi mi odepsala, že to je omyl, a po druhý, když jsi proti mně poštvala svou kolegyni.“ Podle Jiřího D. se žena cítila odmítnutá. „Ale já jsem tě neodmítl. Zdálo se mi, žes odmítla ty mě. Já se s tím vyrovnal. Ty ne, viď.“

Tečou mi slzy, bojím se

„Vím, že jsem ti moc ublížil. Zašel jsem moc daleko. Sorry. Ale nesmíš se divit po tom tvém podrazu. Trochu mě to vytočilo. Byl jsem na tebe hodně naštvaný. Mohu se smířit s tím, že mě někdo nenávidí, ale nemohu se smířit s tím, že jsem někomu ublížil a on trpí jako zvíře. Vůbec bych se neodvážil tě prosit, abys mi odpustila. Jsem připravený s tím žít. Ale bude mě to moc trápit, to mi věř,“ psal muž emocionálně.

„Jak tohle teď píšu, tak mi tečou slzy. Že jsem tě zranil. Opravdu! Trhá mi to srdce. Všechno jsem to zvoral, já pitomec. Myslím, že tady dochází k velice intenzivnímu jiskření. Abych řekl pravdu, moc se mi to nelíbí. Bojím se,“ vyléval si srdce.

I v druhém dopise připomněl, že žena je vdaná a že pokud s ním chce něco mít, musí na rande pozvat ona jeho. „A v jídelně tě pozdravím, neboj. Můžeme se zdravit furt, až do války. Budeme si říkat ahoj nebo dobrý den?“ ptal se.

Ženě dokonce dovezl dárek ze Španělska. „Mám ti ho nechat u S. (kolegyně)? Nebo chceš, abych ti ho předal osobně?“ zněla další otázka, po které začal opět vyžadovat omluvu. „Kdybys chtěla odepsat, tak doufám, že začneš omluvou. Jestli tě nenapadá za co, tak si vzpomeň, kdo mi vrazil kudlu do zad a proč. O mě lidé říkají, že jsem rovný a hrdý člověk a nikomu bych neublížil. Vím jako ty a všichni ostatní, co dovede zhrzená láska,“ končil mužův poslední dopis.

Neúspěch v něm generuje fantazii o odplatě

„Zaujalo mě, jak popisuje, že na ni celý den myslí, pak se ráno probudí a začne to nanovo. On v hlavě nemá žádný jiný koníček než jen toto chování. A když se mu v hlavě rozjede takový proud, tak se nedá zastavit. To je to, na co on si stěžuje. On by třeba rád myslel na něco jiného nebo dělal nějaký jiný koníček, ale jemu to hlava nedovolí, protože když začne číst noviny, tak najednou mu tam naskočí jeho milá. Když si pustí televizi, zase tam vidí ji,“ popsal psycholog Klimeš, jak si vysvětluje mužovo chování.

Zároveň uvedl, že muž v 66 letech bilancuje svůj život a vidí, že se mu všechno nepovedlo. „A teď si přehrává scény, které se netýkají jen této ženy, ale všech lidí, se kterými byl v kontaktu.

Jeho den začíná tak, že si vzpomene na nějakého člověka a uvědomí si, že to dopadlo totálně špatně. Pak si představí druhého člověka, u kterého to dopadlo také špatně. A celý den tráví tím, že si představuje jeden neúspěšný akt za druhým. To je chronický neúspěch, který v něm generuje bezmocný vztek a fantazii o odplatě,“ pokračoval odborník s tím, že pro poruchu paranoidní psychopatii je typické, že se člověk cítí být v ohroženém světě, kde jsou všichni lidé zlí a všichni na ně útočí.

„Nejsou tam bludy, vědí, co je realita, nevymýšlí si ji. Ale interpretují ji tak, že všechny činy druhých lidí jsou udělané tak, aby jim ublížili. Cítí se být chronicky ohrožení, čemuž odpovídá výroba výbušnin, brokovnic a podobných nástražných zařízení. On o tom sní 24 hodin denně, je to nekončící proces,“ řekl psycholog CNN Prima NEWS.

Změnil by se v sériového vraha

Kdyby muže policisté nechytli, podle Klimeše by se změnil v sériového vraha. „Pro tyto lidi vražda znamená citovou úlevu od špatné nálady,“ podotkl. To dokazuje i fakt, že Jiří D. přiznal policistům, že měl seznam dalších potenciálních obětí, kterým se chtěl mstít.

Lidí s podobnou poruchou je podle psychologa v Česku pět až deset na tisíc obyvatel. „Tito lidé zůstávají většinou jen mírně obtěžující, dá se to nějak zvládnout, a dost často pomáhá jen to, že je žena ignoruje,“ vysvětlil. Lidé si podle něj nemají představovat činy, které v realitě nechtějí vykonat. Když tedy nechtějí být nevěrní, nemají o tom fantazírovat. Stejné pravidlo platí s vraždou.