Se slepeckou holí i s klapkami na očích: Jak se cvičí vodicí psi?

Než se psi stanou vodicími, čeká je dlouhá cesta. Na té je provází nejdříve předvychovatelé a pak cvičitelé, díky jejichž usilovné práci se z domácích mazlíčků stanou spolehliví a schopní pracovníci. Výraz „pracovníci“ není zvolen náhodně – vodicí psi totiž při doprovázení svých majitelů skutečně pracují.

A jaká je vlastně cesta vodicího psa od štěněte až k plně vycvičenému zvířeti? „Výcvik začíná od malého štěněte, když si přebereme od maminky dvouměsíční štěně, a to pak nastupuje do tzv. předvýchovy. V rodinách dobrovolníků se učí základní poslušnost, jak se chovat v dopravních prostředcích, takovou základní socializaci a v roce nastupují k nám,“ popisuje cvičitelka ze Střediska výcviku vodicích psů Tereza Hostáková. Socializace v rodinách a následný výcvik ve středisku trvá dohromady zhruba dva roky.

I když Středisko výcviku vodicích psů pracuje v drtivé většině se štěňaty od vlastních chovných fen a psů, může se stát, že některá z nich nesplní přísná kritéria. „Psi prochází přísnými zdravotními testy, a pokud ten pes není absolutně zdravý, je tam minimální odchylka, tak se štěňátko vyřadí. Štěňátko se vyřazuje tak, že ho nabídneme předvychovatelům, kteří ho v té době mají, a já bych řekla, že 99 % z nich si ho nechá,“ popisuje vedoucí střediska Lenka Kreidlová. To samé platí v případě, kdy se ukáže, že štěně nemá povahu na práci vodicího psa.

Těžký výběr

Na vodicího psa mají nárok jen lidé s určitým typem zrakového postižení. „Nejmladší klient, který může získat psa, musí být starší 15 let. Žádost se posílá na úřad práce a k ní se vyjadřuje posudkový lékař – ten posoudí, zda zraková vada klienta odpovídá tomu, že má nárok na psa jako kompenzační pomůcku,“ vysvětluje Kreidlová. Nejen žadatel musí splňovat určité podmínky. I v případě vodicího psa je dán zákonem soupis věcí, které musí zvládnout.

Mezi žádostí o vodicího psa a jeho získáním může uběhnout několik měsíců. Důvodem je především hledání „toho pravého“. „Nedá se říct, že každý pes je vhodný pro každého nevidomého člověka. Největší rozdíl je v tom, jak klient a pes rychle chodí. Ten výběr je poměrně složitý, zjišťujeme všechny požadavky i životní rytmus člověka. Někdo chodí hodně, nachodí třeba 10 km denně a někdo má klidnou práci a potřebuje, aby s ním pes seděl třeba většinu dne v kanceláři nebo provozovně,“ vysvětluje Lenka Kreidlová a dodává: „Je to jako kdybyste si vybírali životního partnera.“

Komu se nelení…

I když cvičitelky ze Střediska výcviku vodicích psů klienty několik týdnů učí, jak se starat o jejich nového parťáka a jak s ním zacházet, může se stát, že pes následkem nedostatku práce zleniví. V takovém případě je potřeba pomocné ruky. „Děláme pravidelné rekondice s klienty, a když je to potřeba, přijedeme i jindy, cvičíme s nimi i dovednosti, trasy, poslušnost, popř. pokud myslí, že má ten pes s něčím problém nebo s tím mají problém oni sami, tak se jim snažíme poradit,“ vyjmenovává možnosti cvičitelka Tereza Hostáková.

A jak je to se psem, který už kvůli pokročilému věku na svou práci nestačí? „Většina klientů má psa jako partnera nebo člena rodiny, takže se nám stává jen ve výjimečných případech, že se na nás klient obrátí, že by třeba starého psa potřeboval někam umístit. Většinou si ho nechávají na dožití, mnohdy fungují tak, že mají starého psa a zároveň nového, protože klient se s ním opravdu nerad loučí. Popřípadě si ho nechají členové rodiny nebo přátelé, kteří psa znají,“ popisuje vedoucí Střediska výcviku vodicích psů Kreidlová.

Děláte to pro druhé

Tereza Hostáková cvičí vodicí psi třetím rokem, předtím se několik let věnovala předvýchově. Ta byla podle jejích slov emočně náročnější než samotný výcvik. „Člověk má doma malé štěňátko, které za rok naučí všechno, co potřebuje, a když se z něj začne stávat plnohodnotný parťák, musí pryč – do výcviku. Ale s tím do toho musíte jít, že to děláte pro někoho jiného, že to je pro vyšší účel. To platí i při výcviku – když psy vídáme každý den, vazba mezi námi sice vznikne, ale je to součást práce,“ popisuje Hostáková.

Pokud byste se chtěli přihlásit jako předvychovatelé, je potřeba mít na štěně dostatek času a brát ho téměř všude s sebou – do práce či do školy, na úřad nebo do obchodu. Zkušenosti se psy jsou samozřejmě výhodou, ale nejsou nezbytné. Cvičitelky se totiž s předvychovateli pravidelně vídají a učí je všechno, co je potřeba. Co naopak nezbytné je? „Mít čas a ochotu věnovat rok psovi, aby mohl pomáhat někomu jinému,“ doplňuje Tereza Hostáková.

A jak vypadá práce vodicího psa v praxi? Na to se můžete podívat v reportáži nad článkem.

NEZAPOMEŇTE SOUTĚŽIT S POŘADEM PRIMA MAZLÍČEK A PARTNEREM NAŠÍM SPOLEČNOSTÍ NATIVIA O VOUCHERY NA KRMIVO