Koronavirová pandemie přiměla mnohé kněží ke změně pohledu na moderní komunikační technologie. Díky nim se dostanou k věřícím i přes vládní omezení bohoslužeb.
„Mnozí z mých kolegů se postupně stávají youtubery,“ popsal farář Jiří Polach z Budišova na Třebíčsku způsob komunikace mezi kněžími a věřícími v době přísných vládních nařízení proti šíření koronaviru. Jedním z problematických církevních obřadů jsou v současnosti zpovědi. Třeba na Vysočině ke svátosti smíření chodí tisíce lidí.
„V našem děkanátu jsme měli pro lidi na YouTube Kající bohoslužbu, která sice nemohla nahradit zpověď, ale nabídla alespoň možnost k zamyšlení, sebereflexi. Zpověď je však nenahraditelná,“ poznamenal farář Polach v souvislosti s letošními Velikonocemi. S věřícími je podle svých slov v kontaktu stále. „Několik lidí se ke mně objednalo ke svátosti smíření. Za sebe musím říct, že i když tyto soukromé zpovědi trvají mnohonásobně déle, obvykle půl hodiny, hodinu, jsou mnohdy lepší, než tříminutové sypání hříchů. Tyto rozhovory jdou do hloubky. Pokud je potřeba, na přání navštěvuji potřebné. Moc mě to nabíjí,“ uzavřel budišovský farář.
A jak prožívá koronavirovou dobu on sám? „Co se týče mě, beru to jako možnost čerpání duchovních sil. Každý kněz má totiž absolvovat duchovní cvičení alespoň jednou za rok. Kněží jsou, alespoň by tedy měli být, živi z modlitby a vysluhování svátostí,“ uvedl Polach.
Akční duchovní byl vyhlášen nejlepším brankářem
Společnost obvykle faráře vnímá tak trochu jako podivíny, kteří mají svůj vlastní svět a kromě náboženství je nic jiného nezajímá. Jiří Polach tento mýtus boří. Jeho velkým koníčkem je sport, především futsal, tedy sálová obdoba fotbalu. Dokonce je členem kněžského týmu, jenž reprezentuje Českou republiku na mezinárodním poli. Na posledním Mistrovství Evropy, které se uskutečnilo na konci února v Praze, dopomohl našemu výběru k desátému místu a byl vyhlášen nejlepším brankářem turnaje. „Na hřišti mám ale pořád takovou paranoiu, že to kolegům kazím. I proto mě to ocenění překvapilo. Osobně si myslím, že tam byli lepší gólmani. Celou dobu jsem si v brance říkal: Jen jim to nepo..., kamaráde,“ řekl s úsměvem.
Šampionát se poprvé uskutečnil před sedmnácti lety v Rakousku. Nejdříve se pořádal jednou za dva roky, od roku 2011 se koná každoročně. Tým České republiky se zúčastnil popáté. Letošní ročník byl v počtu účastníků rekordní, o zlato se ucházelo osmnáct národů. „Když se člověk podívá na mapu, zjistí, že to byla záležitost Evropy od středu na východ plus Portugalsko. Takže s umístěním jsme byli opravdu spokojeni, byl to náš sen a cíl. Radoval jsem se s radujícími a plakal s plačícími,“ zavzpomínal na nedávný šampionát. Oblíbený sportovní mančaft, klub, který by byl jeho srdci blízký, nemá. „Televizi nevlastním, tak jsem fanouškem jen tehdy, když zajdu na pivečko s kamarády. Spíše se tedy bavím sledováním emocionálního šílenství mých přátel, co prožívají každý dotyk míče s hráčem. To je někdy k popukání,“ pousmál se farář Jiří, který, jak sám říká, nerad sedí doma, rád se hýbe a chodí do společnosti.
Jeho nejoblíbenějším sportem je však golf. „Velice mě chytl. Pár pohárů už jsem vyhrál. Už se těším, jak vyrazím na trávník. A stejně, jak se bavím sledováním kamarádů při fotbale, tak se bavím při golfových turnajích sledováním spoluhráčů, jak se rozčilují a přitom topí hole v rybnících. Je to moc zábavné. Nejsem škodolibý, ale fascinuje mě jejich zažranost a zapálenost pro hru. Já se snažím být nad věcí, ale také se někdy rozohním. Jen to na mně není moc vidět,“ dodal farář.
