Za Husáka stál litr benzinu 136 korun, při srovnání s dnešní mzdou. I tehdy šlo o Írán
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Po zdražení v roce 1981 stál litr benzinu stejně jako pět čepovaných piv.
Při porovnání hrubých mezd je nyní benzin výrazně levnější než před sametovou revolucí.
Cesta autem z Prahy do Ostravy a zpět stála za normalizace polovinu oficiálního důchodu.
Proč za ropnou krizi mohl Írán už na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let?
Za průměrnou hrubou mzdu se v roce 1981 dalo koupit 359 litrů benzinu značky Normal, současník ale pořídí za měsíční příjem hned 1 174 litrů Naturalu 95. Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) průměrná hrubá mzda v roce 1981 činila 2 692 korun, zatímco v roce 2025 to bylo 49 215 korun. Z porovnání obou položek tak vyplývá, že dnes by litr socialistického Normalu přišel na 136 korun za litr, aktuálně však Natural 95 stojí jen kolem 42 korun. Ceny paliv v Československu v roce 1981 prudce vyskočily kvůli islámské revoluci v Íránu a invazi Iránu do Iráku. Nyní se dějiny opakují a nová ropná krize je opět spojena s boji o Írán.
Zatímco v roce 1971 platil našinec za litr nejlevnějšího benzínu značky Normal 2,10 koruny, státem přísně regulovaná cena se po dalších deseti letech v říjnu 1981 vyhoupla na 7,50 koruny. Nejdražší Super byl 15. října 1981 zdražen na 9 korun a Speciál na 8 korun.
Z Ostravy do Prahy a zpět. Půl důchodu fuč
Tehdy populární Škoda 120 měla spotřebu zhruba 8 litrů na 100 kilometrů, takže tuto vzdálenost s Normalem v nádrži zdolala za 60 korun. Jízda z Prahy do Ostravy a zpět (750 km) tak přišla na 450 korun, což byla podstatná část měsíční výplaty.
Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) průměrná hrubá mzda v roce 1981 činila 2 692 korun. Prodavačka v té době brala 1 300 až 1 600 korun čistého a průměrný starobní důchod činil jen 1 100 korun, nicméně mnozí penzisté pobírali jen 600 korun. A pokud senior vlastnil vůz, který musel napájet benzinem Super, stála cesta z Prahy do Ostravy a zpět 540 korun, tedy polovinu oficiálního měsíčního průměrného důchodu.
Zatímco v roce 1961 jsme platili za litr nejlevnějšího benzínu značky Normal 4 koruny, po dalších deseti letech (1971) cena klesla na 2,10 koruny, ale v roce 1981 se vyhoupla na 7,50 koruny. Nejdražší Super byl 15. října 1981 zdražen na 9 korun a Speciál na 8 korun. Ceny pak vydržely až do sametové revoluce. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Muži přitom pobírali starobní penzi již od 60 let, ženy podle množství dětí dokonce od 53 let (při pěti a více dětech), ovšem jak dokazují čísla, na nějakou velkou autoturistiku nebyly v penzi prostředky. Na nájmy či energie tehdy sice padla jen desetina nebo dvacetina důchodů, potraviny ale byly dražší než v roce 2026 (při přepočtu na hrubou mzdu). A stejně tak elektronika či spotřební zboží.
Litr benzinu za cenu pěti čepovaných
Když v roce 1979 padl v Íránu šáh Muhammad Rezá Pahlaví a vznikla Íránská islámská republika, otřásla světem takzvaná Druhá ropná krize. Ta se o rok později prohloubila vojenskou invazí iráckých vojsk do Íránu a 15. října 1981 donutila ke zdražení pohonných hmot i vládu komunistického Československa.
Za litr benzínu značky Super tak zákazník od půlky října 1981 cáloval jako za pět čepovaných půllitrů desetistupňového piva v obyčejné hospodě IV. cenové skupiny (1,70 koruny za půllitr). Litr Superu za 9 korun, to byla zhruba cena čtvrtky másla (10 Kčs), devíti vajec (kus za 1 Kčs) nebo 45 cigaret značky Partyzánka (1 ks za 0,20 Kčs).
Aktuální válka o Írán sice cenu pohonné hmoty (PHM) v České republice také prudce zvyšuje, ale při porovnání hrubých mezd je dnešní benzin pořád výrazně levnější než před sametovou revolucí.
Jak Husák prodával levněji, než nakoupil
Československý režim v roce 1981 své občany na zvýšené ceny paliv předem nijak neupozornil, aby se vyhnul panice a vykupování pohonných hmot na čerpacích stanicích. Vláda Československé socialistické republiky (ČSSR) oznámila zdražení paliva v denním tisku až v den, kdy už platily nové ceny, tedy ve čtvrtek 15. října 1981.
O příčinách ropné krize strana a vláda především mlčely, anebo jen mlžily a předkládaly veřejnosti obecné fráze. „Prodávat na vnitřním trhu laciněji, než v zahraničí nakupujeme a doma vyrábíme, to si nemůže dlouho nikdo dovolit,“ citoval deník ústředního výboru KSČ Rudé právo prezidenta republiky a generálního tajemníka strany Gustáva Husáka, a to rovněž až 15. října 1981.
Zatímco v roce 1961 jsme platili za litr nejlevnějšího benzínu značky Normal 4 koruny, po dalších deseti letech (1971) cena klesla na 2,10 koruny, ale v roce 1981 se vyhoupla na 7,50 koruny. Nejdražší Super byl zdražen dokonce na 9 korun a Speciál na 8 korun. Ceny pak vydržely až do sametové revoluce. Zdroj: Profimedia.cz
Ale ani slovo o vinících, tedy íránském islámském povstání či válce Iráku s Íránem.
Litr benzinu Super za 164 korun
Při porovnání průměrné hrubé mzdy v roce 1981 (2 692 korun) a té za rok 2025 (49 215 korun) dojdeme k dalším překvapivým číslům. Vyděláváme totiž osmnáctkrát více než v roce 1981. Litr tehdy nejdražšího benzínu značky Super (dnes by odpovídal Naturalu 100) by se tedy měl při dnešní průměrné hrubé mzdě prodávat za obrovskou částku 164 korun. A litr nejlevnějšího Normálu (Naturalu 95) za 136 korun.
Čtěte také
Dlužno také dodat, že ceny benzinu se po prudkém navýšení z roku 1981 již nezměnily až do listopadu 1989. A i když světová ekonomika od druhé půle osmdesátých let hlásila, že ropy je na trzích dokonce přebytek, do sametové revoluce už českoslovenští komunisté cenu Superu, Speciálu, Normálu či motorových olejů nezlevnili ani o haléř.
Dnes 1 174 litrů, za komunistů jen 359
Kdo v těchto dnech načepuje Natural 95 za 41,90 koruny, může si za měsíční průměrnou mzdu (49 215 Kč) koupit 1 174 litrů Naturelu 95. V roce 1981 by průměrná výplata (2 692 Kč) stačila jen na 359 litrů Normálu nebo na 299 litrů Superu.
Připomínáme, že před listopadem 1989 byly ceny přísně centralizované a také paliva se musela prodávat za jednotnou cenu u všech čerpacích stanic v Československu, a to od Aše přes Brno až po Košice. Na průměrnou hrubou měsíční mzdu 2 692 korun v roce 1981 sice miliony československých zaměstnanců samozřejmě nedosáhly, ale to je úděl každé statistiky, která pracuje s imaginárním „Panem průměrným“. Historická statistická ročenka ČSSR uvádí, že třeba v kultuře činila hrubá mzda v roce 1981 jen 1 646 korun měsíčně, a například jevištní technik v divadle bral zhruba tisícovku čistého.
Statistika neodpovídá ani všem současným reálným platům. ČSÚ odkazuje na průměrnou hrubou měsíční mzdu (49 215 Kč za rok 2025), jenže miliony zaměstnanců i osob OSVČ si vydělají jen podprůměrně. Mnozí zaměstnanci v kultuře či službách, na nejnižších dělnických pozicích, kuchařky ve školách nebo některé prodavačky se musejí spokojit i s čistou mzdou pod 30 tisíc korun.
Nevypnul motor, hlásili občané Rudému právu
Společně s oznámením o zdražení paliv, motorových olejů i taxislužeb z 15. října 1981 vyhlásila vláda (tedy i strana) tvrdý boj vůči plýtvání pohonných hmot.
„Je nezbytné odstranit zbytečné, neefektivní jízdy. Přísně postihovat černé jízdy a všemi prostředky usilovat o to, aby zvýšení nákladů vyplývající z nových cen bylo maximálně vyrovnáno snížením cen,“ oznámilo Rudé právo 15. října 1981. A státním či družstevním podnikům (soukromé neexistovaly) bylo nařízeno: „Ve všech organizacích je nutno omezit počet automobilů, nepřekračovat limit spotřeby a každé jeho porušení finančně postihovat.“
Režim také pohrozil, že na spotřebu paliv přísně dohlédne: „Vzniklé podmínky nelze nerespektovat.“ A záhy se našli i první občané, kteří v rámci palivové krize začali úřadům i stranickému Rudému právu ohlašovat prohřešky spoluobčanů. Redaktorka Rudého práva Drahomíra Vojtíškova pak tato udání posbírala například do článku Oprávněné rozhořčení.
Jistý občan třeba sledoval tři cisternová auta, která stála na Rohanském ostrově v Praze celou hodinu a půl se zapnutými motory. „Soudruh I. U. z Pohořelic zase upozorňuje, že u nich před hotelem Morava často parkují autobusy se spuštěnými motory a nikomu jako by nevadilo, že tím plýtvají cennými surovinami,“ uvedl deník ústředního výboru KSČ.
Mlčení o příčinách zdražení paliv
Jak už bylo řečeno, o mezinárodních příčinách Druhé ropné krize československý režim v říjnu 1981 mlčel. Komunisté v Rudém právu nijak nepřipomínali ani První ropnou krizi z roku 1973, kdy po útoku Egypta a Sýrie na Izrael vyhlásily arabské ropné země (OAPEC) embargo na vývoz ropy pro všechny státy podporující židovský stát. A i když tehdy Československo společně se Sovětským svazem podporovalo arabské země, v roce 1974 benzin Normal zdražil z pevné ceny 2,10 koruny na 4 koruny.
Zvýšení cen benzinu 15. října 1981 vysvětlili komunisté v Rudém právu jen velmi obecně: „Československá ekonomika se nerozvíjí v izolaci od okolního světa. Vzhledem k tomu, že její charakter je výrazně zpracovatelský a její surovinová a energetická základna poměrně omezená, je do značné míry ovlivňována situací na zahraničních trzích.“
Čtěte také
Že Československu nestačí jen sovětská ropa a sovětské suroviny, o tom strana a vláda nedávaly veřejnosti žádné informace. Husákova totalita pouze plnila kremelské instrukce o mlčení, takže politickou situaci na Blízkém východě nijak nespojovala s novými cenami paliv. Zároveň vláda ČSSR nikterak nepřipomínala své nedávné přátelství s padlým iránským šáhem Muhammadem R. Pahlavím, který dokonce československým komunistům daroval symbolický klíč od bran Teheránu. Šáh zase od roku 1977 nosil československý Řád Bílého lva.
Přátelství ČSSR s Irákem i Íránem
Ústřední výbor KSČ také neprozradil nic o snaze Moskvy být zadobře s íránskými islamisty a zároveň i s iráckými útočníky na Írán. Československá socialistická republika pak téměř celá osmdesátá léta podporovala Irák i vojenskými dodávkami, i když podrobných informací o množství zbraní není mnoho. Z diplomové práce „Vztahy Československa a Iráku v letech 1980-1989 v kontextu studené války a irácko-íránské války“ ale vyplývá, že na vysoké vojenské škole v Bagdádu během války působilo 15 československých odborníků a iráčtí studenti se vojenským odbornostem učili i na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně. V menší míře Československo dodávalo do Iráku i těžké zbraně, včetně tanků a transportérů.
Režim se však snažil vyjednávat byznys i s protivníkem Bagdádu, tedy s Íránem. V lednu 1989 pak do islámského Íránu přiletěl přímo československý premiér Ladislav Adamec. „L. Adamec si prohlédl jednu z největších automobilek v Íránu, státní podnik Iran Khodro. Vyrábějí se zde autobusy, mikrobusy a sanitní vozidla v licenci firmy Mercedes Benz,“ uvedlo Rudé právo. Premiér měl s íránskou vládou dojednat dodávku sanitních vozidel pro Československo, ale zda k ní skutečně došlo, není známo. Jisté je, že po sametové revoluci Praha rychle ukončila jakoukoli spolupráci s Teheránem i Bagdádem a zastavila i vojenskou a další podporu Palestincům.
Obrazně řečeno, pověstné kolo dějin se točí pořád dokola. A nejnovější válka o Írán nyní cenu za litr Naturalu 95 pomalu žene někam k padesátikoruně.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Kubáček: Vláda kvůli válce v Íránu nedodrží spoustu slibů. Nemáme bohatého strýčka s pouští
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
