První obyvatelka azylu, Buttercup, se dožila 27 let. Zemřela loni. Zdroj: Sloth Sanctuary
V roce 1991 nedaleko kostarického města Limón udeřilo smrtící zemětřesení o síle 7,7 stupně. Bylo tak silné a rozsáhlé, že dokonce změnilo tok zdejší řeky a rodina Arroyových se musela namísto pořádání ornitologických výprav začít soustředit na jiný způsob obživy. Na svém pozemku, který zdejší vláda již v roce 1975 prohlásila za soukromou biologickou rezervaci, proto postavili malý hotel. O rok později se z něj shodou náhodou však stalo útočiště pro prvního obyvatele jedinečné záchranné stanice pro lenochody.
Díky šťastné náhodě se malá Buttercup dostala do rukou rodiny Arroyových. Zdroj: Sloth Sanctuary
Lenochodi jsou ovšem mnoha lidmi považováni za škodnou a ani zoo či záchranné stanice pro divoká zvířata jim nedokázaly poradit, jak o osiřelé mládě pečovat. Nakonec se to naučili díky pozorování divokých lenochodů v rezervaci i selskému rozumu. Malá holčička dostala jméno Buttercup a po dalších sedmadvacet let zastávala pozici ambasadorů všech lenochodů.
Cílem lenochodího azylu je záchrana lenochodů v nouzi a vypouštění těch jedinců, kteří se mohou vrátit zpět do přírody. Součástí práce záchranného centra je i osvěta o ochraně deštných pralesů, ve kterých lenochodi žijí. Na Kostarice najdeme dva druhy lenochodů – lenochoda dvouprstého a lenochoda tříprstého. Ve skutečnosti jde o dva zcela odlišné savčí druhy, i když oba žijí na stromech, jsou pomalí a živí se listy. Své podivuhodné pomalosti vděčí za jedinečný metabolismus a adaptaci pro přežití v pralese.
Záchranná stanice se zaměřuje na záchranu lenochodů v nouzi i na osvětu. Zdroj: Sloth Sanctuary
Právě lenochodí azyl je střediskem výzkumu těchto pozoruhodných tvorů. Je zde možné pozorovat lenochody v jejich přirozeném prostředí, i když jen z dálky – lenochodi jsou totiž velice náchylní k chorobám zvenčí. Nejvíce je však ohrožuje ztráta přirozeného habitatu kvůli stále větší těžbě dřeva i rozšiřování zemědělských ploch.
