Nešťastná náhoda na alpském horském chodníku, nebo spíše sebevražda? Příčinu smrti zakladatele českého tělocvičného hnutí Sokol se nepodařilo osvětlit ani 140 let po tragédii, Miroslav Tyrš zemřel 8. srpna 1884 ve věku 51 let. „Jeho tělo se našlo v dravé alpské řece Ötztaler Ache v Tyrolsku. Podle mě to sebevražda nebyla, i když se o tom někdy spekuluje. Na horské stezce totiž stačí chybný krok, a když spadnete do vody, řeka vás za chvíli umlátí o kameny,“ říká pro CNN Prima NEWS historik Jan B. Uhlíř, člen Výboru České obce sokolské (ČOS). Vypráví i o německém původu Miroslava Tyrše, jeho intelektuálních zálibách i o pití piva, ovšem vrací se také k aktuální kauze zpronevěry v hodnotě 45 milionů korun, kterou zosnovala asistentka bývalé starostky ČOS.
„Profesor dr. Tyrš dosud se pohřešuje,“ informoval pražský deník Národní politika ve čtvrtek 14. srpna 1884. Tajemné zmizení zakladatele české tělocvičné jednoty Sokol sledoval celý národ. Miroslav Tyrš (1832-1884) odjel do tyrolských Alp po náročném prvním semestru v pozici profesora na Univerzitě Karlově. Posluchačům se svěřil, že si od prázdnin v Alpách slibuje zotavení i nabrání nových sil. „Na prázdniny se těšil, rozhodně nejel z Prahy celé dva dny až do tyrolské obce Oetz, aby tam skočil do řeky,“ je přesvědčen historik Jan B. Uhlíř.
„Jako člen ČOS jsem se na místo jeho smrti zajel samozřejmě podívat,“ pokračuje. „Nedá se vlastně říct, že se Tyrš po náhodném pádu do Ötztaler Ache utopil. Podle mě ho dravý proud umlátil k smrti o velké balvany, které z koryta řeky všude vystupují. Odpovídal tomu i stav těla, které bylo později nalezeno. Jsem poměrně zkušený vodák, ale tuhle řeku bych nikdy nepokoušel.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Zemřela dědička šlechtického rodu Diana Sternbergová. Pomohla založit Nadaci Olgy Havlové
Trochu nervózní, přesto šťastný profesor
Národní politika nad případem nezvěstného Tyrše rozvíjela různé teorie. Důvod k odjezdu do Alp byl podle noviny i následující: „Universitní profesor dr. Tyrš trpěl nervozitou v neobyčejně silné míře. Následkem toho stál lékař jeho na tom, aby se profesor odebral bez odkladu na venek a sice pokud možná do hor, aby tam nabyl klidu a zotavení.“
Zakladatel Sokola skutečně trpěl nějakou formou psychického onemocnění, prameny třeba mluví o příznacích maniodepresivní psychózy. „Náhlé vyšinutí mysli nemohu úplně vyloučit, ale reálný důvod k sebevraždě neměl. Půl roku si užíval nejvyšší titul, jaký lze na akademické půdě získat, když se stal univerzitním profesorem,“ uvažuje Uhlíř. „Sokol už byl plně emancipován, takže Tyrše nepotřeboval a ten se mohl v klidu věnovat vědecké práci, po které vždy toužil. Kromě toho měl o 22 let mladší manželku, která ho milovala.“
Lidově řečeno, Tyrš občas „chytil nerva“, ale zároveň prožíval kariérní vrchol i rodinné štěstí.
Otravní turisté už v roce 1884
V alpské obci Oetz se Tyrš ubytoval na sklonku července 1884. V hotelu Kassl, který vlastnil Johann Tobias Haid a chlubil se tradicí zájezdního hostince už do 17. století, přičemž stejné rodině patří i v roce 2024. „Může to být překvapivé, ale v místě Tyršova pobytu v té době kvetl rušný turismus,“ zjistil Uhlíř.
Dosvědčuje to i knížka Miroslav Tyrš – stručný nástin života, která vyšla u příležitosti tragického skonu v roce 1884. Zakladatel Sokola dokonce v dopisech do Prahy naznačoval, že si vybral příliš hlučný hotel s velkou klientelou.
„Žvastavá společnost, z různých koutů světa sběhlá, chováním a řečí svou buď unavující nebo odpuzující,“ uvádí kniha z roku 1884, jako by ale popisovala i dnešní stav naddimenzované světové turistiky. „Haidův hostinec se po celý den plnil kolemjdoucími turisty všech možných druhů a národností. Cestování po Alpách jest pravou mánií. Uzříš zde staré profesory, kněze, úředníky, lékaře, advokáty, studenty i obchodníky všech vyznání.“
Nezvěstný 13 dnů
Miroslav Tyrš patřil do kategorie „starý profesor“ a v pátek 8. srpna se vydal na obvyklou ranní procházku. „Co o té procházce víme, už bylo stokrát popsáno. Že se dopoledne vrátil do hotelu, že byl odpoledne viděn na nádraží a večer na jedné pastvině u řeky nedaleko obce Oetz. Pak ale stopa navždy mizí,“ líčí historik Jan B. Uhlíř.
„Přes nejbedlivější pátrání po zmizelém dosud nebylo ani stopy nalezeno,“ popisovala zoufalé pátrání Národní politika ze 14. srpna. „Řeka Ötztaler Ache nakonec jeho tělo vydala až 21. srpna 1884, tedy 13 dnů po odchodu z hotelu,“ dodává historik.
Poslední svědkyně
Poslední, kdo viděl Tyrše živého, byla místní žena. „Už po setmění na pastvině u řeky, u mostku nedaleko za vesnicí. Pozdravila jej, on prý nepoděkoval a zadumán kráčel dále: Vzdaloval se zvolna a minuv most, zmizel v temnotě lesní,“ uvádí spisek z roku 1884, který vydali přímo Sokolové.
I další líčení v knize má dramatický náboj: „Od místa toho vine se více srázných stezek kol skalnatého břehu až k soutěsce u Habichen, kde jen odvážná noha stoupat! Břeh stává se čím dále tím více sráznějším, jest to spousta s bujným rozmarem přírody rozmetených balvanů, stavících se oproti valícím se přívalům vodním. Tam někde událo se ono hrozné neštěstí, jež zbavilo nás drahého, nezapomenutelného druha a vůdce.“
Bez pitvy
Záhadou opředená smrt později lákala řadu životopisců, aby znova a znova přemítali nad skutečným průběhem tragédie. Meziválečný funkcionář Sokola Ladislav Jandásek vydal v roce 1932 Tyršův životopis, v němž se uvažuje o mozkové mrtvici: „Silnice, či vlastně velmi špatná úvozová cesta vede po strmých stráních, pod nimiž ječí divoce rozpěněná Aacha. Není hluboká, ale je to voda z ledovců tedy velice studená, v níž nešťastnému Tyršovi asi mrtvice překazila pokus záchrany.“
Další podrobnosti už nikdo nezjistí. V době tragické smrti neproběhla ani pitva, pouze se ověřila totožnost vyplavené mrtvoly. „Bylo těžko ji agnoskovati; tak rozklad, zmítání dravými vlnami a nárazy o balvany znetvořily krásné, statné tělo Tyršovo. Vlasy a stavba lebky umožnily zjistiti totožnost mrtvoly; stalo se tak úředně v pátek 22. srpna 1884,“ uvádí Jandáskova kniha z roku 1932.
Němec, který měl rád české pivo
Podrobně vylíčit, jak Miroslav Tyrš stvořil největší tělocvičný spolek v českých dějinách, to je ovšem úkol pro jiný článek. Historik Jan B. Uhlíř připomíná jen několik méně známých detailů z jeho života.
„Otec i matka byli německé národnosti, v době narození budoucího zakladatele Sokola pracoval otec jako panský lékař na děčínském zámku,“ vypráví badatel. Tyrš se tam narodil s německým jménem, v matrice je zapsán jako Fridericus Emmanuel Tirsch. „Život ale přináší neuvěřitelné náhody. Do svých šesti let přišel Tyrš o oba rodiče, které zahubila tuberkulóza, takže se v útlém věku dostal na vychování ke svému strýci v Kropáčově Vrutici na Mladoboleslavsku, kde začal chodit do české školy. Je to paradox, ale kdyby Tyrš v tak útlém věku nepřišel o své rodiče, nikdy by asi nevznikl Sokol, protože mladého Němce by český národní život zřejmě nezajímal.“
Bolševické rány ještě nejsou zaceleny
Jenže rodiče umřeli už v Tyršově předškolním věku, tak Sokol vznikl. Od počátku šedesátých let 19. století byl sice formován podle vzoru německých tělocvičných jednot, ale zároveň se stal zásadní součástí českého národního obrození. „A vytvořilo se něco tak silného, že to přežívá už třetí století, i když byl Sokol třikrát zakázán. Pořád jsme nejsilnějším dobrovolným hnutím v České republice a máme 160 tisíc členů, zatímco kdysi milionová komunistická strana už má jen 18 tisíc členů,“ usmívá se Uhlíř. Bizarní srovnání použil schválně, protože totalitní režim Sokolu obrovsky ublížil.
„Ze sokolských sletů udělali komunisti bezduché spartakiády,“ tvrdí Uhlíř. Někdy se dokonce říká, že bolševici proměnili členy Sokola v pouhé „kotrmelce“, kteří tužili svaly, ale měli zakázáno myslet. „K základním pilířům Tyršových sokolských myšlenek přitom patřil i kulturní a společenský rozvoj členské základny. Někdejší vzdělavatelskou činnost se ale po roce 1989 nedaří příliš obnovovat,“ posteskne si badatel a funkcionář ČOS.
Historik připomíná, že k Sokolům se za monarchie i za první republiky hlásily přední české osobnosti. „Proto jsou členové organizace úzce spojeni se vznikem samostatného Československa anebo s protinacistickým odbojem,“ vypráví Uhlíř. S Tyršem se navíc cítí být svázán i prostřednictvím jisté magie čísel. „Oba jsme se narodili 17. září. Já v roce 1972, on roku 1832, to je rozdíl 140 let. No a nyní si připomínáme 140 let od Tyršova nešťastného konce.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Skandál v Sokole. Podvodnice měla ukrást 40 milionů korun, po odhalení spáchala sebevraždu
Zpronevěra bolí, ale přežijeme rok 2100
Miroslav Tyrš učil estetiku, dějiny výtvarného umění, archeologii a znal i mnoho jazyků. Ctil ovšem i dobré jídlo a pivo. Když na počátku šedesátých let Tyrš zakládal první tělocvičnou jednotu, tak se cvičilo v tanečním sále hostince U Apolla v Ječné ulici v Praze. Ale po cvičení se hojně pilo a činovníci museli předvádět i kuchařský um. To vše potvrzuje unikátní rukopisná sokolská báseň Trikotiada z let 1862 až 1863, která uvádí, že od Apolla se chodívalo ještě na plzeňské k Pinkasům. A Tyrš je v básni popisován i takto: „Domluviv holbu mohutně, vší namáhaje síly / Pozdvihne a Plzeňské v bezedné leje lůno.“
Po tragické smrti Miroslava Tyrše prožíval Sokol lepší i horší časy, jak už bylo naznačeno. A v jaké kondici je nyní, když většina národa někde zaslechla, že asistentka starostky České obce sokolské zpronevěřila 45 milionů korun? „Pro nás je to pořád šok a trpké zklamání, osobně mě tato událost velmi zahanbuje,“ lituje Uhlíř. „Trapná situace, ale Sokol to určitě nepoloží. A nepochybuji, že když už jsme prošli třemi staletími, budeme existovat i v tom čtvrtém, tedy po roce 2100.“
