Michael Žantovský byl hostem pořadu Silný hlas Markéty Fialové, kde se mimo jiné bavili o kauze odstraněné sochy maršála Koněva z Prahy 6. Podle bývalého diplomata nás prázdné místo nic nenaučí.
Tématem pátečního pořadu Silný hlas Markéty Fialové bylo Pražské povstání, kterým vyvrcholil odboj proti německým okupantům na konci druhé světové války, a kauzy sochy maršála Koněva, která byla odvezena z Prahy 6, a pomníku vlasovců, který byl naopak postaven v Řeporyjích. Hosty ve studiu byli historik a pedagog Univerzity Karlovy Jan Koura a bývalý diplomat, dnes ředitel Knihovny Václava Havla, Michael Žantovský.
Žantovský: Spory mezi státy se nemají řešit spory o historii
Měly by se podle Žantovského pomníky nechávat stát jako součást historie? „Mně se dost zamlouval postup radnice Prahy 6 v loňském roce, kdy Koněvovu sochu opatřili doplňujícími informacemi o roli, kterou Koněv sehrál během maďarského povstání v roce 1956 a při přípravě invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Nevím, jestli se něco dozvíme z prázdného místa. Jako diplomat vím, že spory mezi státy se nemají řešit spory o historii, protože ty jsou neřešitelné,“ řekl Žantovský.
„Rusko, jako každá země, má neuralgické body ve svých dějinách, je to pro něj celá historie tzv. Velké vlastenecké války (ruský název pro sovětsko-německou válku probíhající v letech 1941–1945, pozn. red.) a vítězství nad nacismem je jeden ze zakladatelských mýtů dnešního Ruska. Současně je to politická zbraň. Putin ji neustále používá jednak k tomu, aby zdůraznil velikost ruských dějin, jednak k tomu, aby poukázal na údajné nepřátelství Západu včetně České republiky vůči Rusku. Naznačuje takové věci jako renesanci fašismu nebo fašistické sklony u evropských politiků. To je rétorika, kterou pochopitelně žádná země nemůže akceptovat a musí se proti ní bránit. Jsem rád, že se proti ní ohradila i česká diplomacie,“ pokračoval.
„Současně si ale myslím, že na této rovině bychom se neměli snažit do budoucna dál prodlužovat tuto kontroverzi, protože to je to, co si přejí Rusové, to je jejich terén, jejich pole, na kterém chtějí bojovat, ne naše,“ doplnil.
„Máme dvoustranný mezinárodní závazek vůči Rusku z roku 1993, kde se vzájemně zavazujeme k péči o válečné hroby a vojenské pomníky. Neříká se tam nic o pomnících, které byly postaveny v osmdesátých letech. Ten závazek je ale jen věc diplomatické dohody,“ dodal Žantovský.
Koura: O pomnících na našem území si můžeme rozhodovat sami
Jan Koura poukázal na to, že jsme se ještě nepřenesli přes historii: „To, co můžeme sledovat v posledních týdnech, jasně ukazuje na to, že ještě nejsme schopni se oprostit od ideologických postulátů a ideologických výkladů historie, které dost často používáme jako nástroje politiky. A to – myslím, ať už se to týká období před rokem 1989, nebo i nyní – myslím, že i teď někteří současní politici využívají historii jako politický nástroj.“
„Velká vlastenecká válka je něco, co je základem sovětské i současné ruské společnosti. Odvíjí od toho svou moderní historii. A pokud to někdo začne narušovat, reakce je taková, jaké jsme se dočkali. Z určitého úhlu pohledu je to provokace Ruska a ta reakce je pochopitelná, na druhou stranu my jsme suverénní stát a můžeme si rozhodovat o tom, jaké pomníky na našem území budou stát a koho si budeme připomínat,“ zdůraznil Koura.
