Závod, kde rozhoduje nejen rychlost: Na Road Classics vás kvalifikuje hlavně chuť jet
Vzájemná podpora by měla být součástí každého fair-play. Zdroj: Se souhlasem Road Classics
Historie závodu Road Classics sice sahá pouhé dva roky zpátky, ovšem cyklisté, kteří se ho za tu dobu zúčastnili, už se počítají na tisíce. Jsou mezi nimi profesionální jezdci i amatéři, kteří se při šlapání do pedálů zapotí z čiré radosti. A soutěž pravidelně láká také davy diváků, kteří podél trati vytvářejí tu pravou atmosféru, v níž se jede jedna radost.
Pálava, Klínovec, Ještěd. Trasy jsou tři, ovšem dvě věci mají společné — první jsou úchvatná panoramata. Ta si ovšem účastníci závodů užijí jen minimálně. Druhým pojícím prvkem je totiž dřina, kterou tahle soutěž obnáší. Pro někoho větší, pro jiného ještě větší. „Tady se propojují lidi, kteří umí jet trochu svižně, a zároveň lidi, které to prostě jen baví,“ uvádí Marcela Joglová, olympionička a ambasadorka závodu Road Classics.
A doplňuje ji Tomáš Macák, člen organizačního týmu závodu: „Primárně je náš seriál založený na uzavřených silnicích, které si běžný amatérský cyklista nemůže vyzkoušet.“
ČTĚTE TAKÉ: Věstonická Venuše: Zcela nahá a přesto tajemná. Symbol ženské krásy objevili před 100 lety.
Závod pro všechny
V pořadu Prima Česko jste mohli vidět mnohé z dvanácti set účastníků, kteří letos v září šlápli do pedálů třeba cestou na nejvyšší vrchol Ještědsko-kozákovského hřbetu. „Bude to epické, hodně výšek, ale počasí nemohlo být lepší,“ pochvaloval si jeden z účastníků ještě před startem, zatímco další s humorem prozradil, jak k závodu přišel. „Dostal jsem poukaz od syna k Vánocům. On to bral jako dárek, já to beru jako pomstu.“
Říká se, že nic nepotěší tak jako dřina druhých. A pravdou je, že potící se cyklisty si ani v červenci cestou na vrchol Klínovce nenechaly ujít stovky přihlížejících. Nadšené povzbuzování jezdců se ozývalo podél celé trati. A cyklisté ho i přes všechnu námahu zvládali ocenit. „Jede to krásně, Krušné hory, kopce, krásná atmosféra, takže je to paráda.“
Menší parádou už je plánování závodních tras. „Musíte si najít nějakou trasu v mapě, rozhodnout množství kilometrů. Děláme to všechno dohromady s ostatními. Vymyslíme okruh, raději několik variant, pak se to musí všechno projet. Něco autem, něco pěšky, něco na kole...“ vykládá o organizaci závodu jeho ředitel Lubor Tesař. Kromě samotné trasy je třeba zajistit také občerstvení, které závodníkům dodá potřebné síly.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Hra na schovávanou s kulíškem nejmenším aneb výprava za sovami v brdských lesích
Zážitek, na který se lze těšit několikrát do roka
Jak se říká, bez bolesti není úspěchu. To Češi nejspíš dobře vědí, protože jak jinak si vysvětlit, že i při červnovém závodě na Pálavě se na startovní čáru postavilo tisíc cyklistů. Tomáš Macák vysvětluje, proč tomu tak je: „Není to jenom o tom závodu a snažíme se cyklisty během roku edukovat, aby byli na samotné závody připravení, aby věděli například, jak se ukazují gesta v balíku, aby jezdili bezpečně.“
„Mě ten seriál baví. Už jsem jela všechny závody, užívám si to,“ sdílí své nadšení Marcela Joglová.
A stejně jako ona i další si ho užívají natolik, že nejedou jeden závod, ale rovnou celý seriál. A s dalšími se jistě potkáme na startovní čáře zase příští rok.
Čtěte také
