Vyhledávání v sutinách
Výbuch v domě, zemětřesení nebo třeba pátrání po ztracených lidech. Právě v těchto mimořádných situacích často nastupují do akce kynologové se svými speciálně vycvičenými psy. Vyhledávání zavalených lidí v sutinách v sobotu nacvičovali na Litoměřicku. Podpořit své kolegy přijel také hasič, který pomáhal se svým psem ve výbuchem zničeném Bejrútu.
Kynologická záchranářka Dagmar svoji sedmiletou fenku holandského ovčáka Beatrix intenzivně cvičí na vyhledávání lidí v sutinách. „Už to má načichané, už ví, co má hledat, ale každá sutina, každá plocha je jiná a všude je něco, co se ten pes musí naučit,“ prohlásila Dagmar Kopencová.
Několik tun zdiva a cihel v areálu bývalé Olejny v severočeských Lovosicích museli psi prohledávat kousek po kousku. Na průběh dohlíželi profesionální komisaři. „Dalo se to proběhat za deset minut. Ten pes věděl o všech nálezech, co tam jsou,“ uvedla Kopencová.
Půda v Bejrútu pálila tak, že psi museli nosit botičky, popsal záchranář USAR teamu
Čeští záchranáři z takzvaného USAR (Urban Search And Rescue) teamu , kteří pomáhali po ničivém výbuchu v Bejrútu, po návratu popsali, s čím museli bojovat. V libanonské metropoli týden hledali lidi v troskách i dva kynologové a jeden statik z Libereckého kraje. Pro všechny tři to byla první mise. V rozhovoru pro web Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje zmínili i těžké podmínky svých parťáků – záchranářských psů.
Speciálně vycvičení psi pro vyhledávání lidí v sutinách reagují na lidskou pachovou stopu. Velkou roli při jejich pátrání hraje hlavně počasí. „Terén je pro psa náročný vždycky, když je vedro,“ přiblížila kynoložka.
Podobné je to v zimě nebo při velkém dešti, lidský pach potom pes velmi těžko rozezná. To dobře zná i hasičský kynolog Pavel Málek s fenkou Yetti, kteří začátkem srpna propátrávali trosky po výbuchu v libanonském Bejrútu.
„Tam byly ty plochy mnohem větší na propátrání, ale toho sutinového prostoru tam nebylo tolik jako třeba tady. Počasí je ale naprosto totožné, všichni tady padáme pomalu na pusu, je strašné dusno, vlhko, docela mi to připomíná nasazení v Bejrútu,“ svěřil se Málek.
Strategie pro vyhledávání lidí mají kynologové různé. „Používám píšťalku, takže v případě, že mi opustí prostor, zapískám, on se vrací zpátky a jinak ho nechávám pracovat tak, jak potřebuje. Popřípadě když vidím nějaké místo, které neprohledává nebo tam nechce jít samotná, tak se ji snažím nasměrovat,“ popsal probíhající zásah Málek.
Jakmile pes zachytí stopu nebo nalezne člověka v sutinách, zaštěká. „Já tím poznám, že mi pes značí, kde ten figurant nebo ta osoba je,“ doplnila organizátorka soutěže a kynoložka Lucie Čeňková.
Sobotní závod se uskutečnil na počest kynologické záchranářky Petry Fraňkové, která i se psem Charliem loni zemřela při dopravní nehodě v Praze.
