Rozhovor s Karlosem Vémolou před soubojem s Pavolem Langerem
Velká česko-slovenská MMA bitva se blíží. Karlos Vémola porovná síly s tvrďákem Pavolem Langerem. K souboji dojde už v sobotu pod střechou bratislavského stadionu Ondreje Nepely na turnaji Oktagon 47. Terminátor si nepřipouští nic jiného než výhru, a tak už vyhlíží další výzvu na konci roku. „Kdybych zvládl i zápas v prosinci, stihl bych jich letos pět, což, si myslím, na důchodce není špatný, ne?“ ptá se v rozhovoru pro CNN Prima NEWS osmatřicetiletý bojovník.
Často si vůči soupeři záměrně před zápasem budujete nenávist, abyste měl lepší motivaci do boje. Jak jste na tom aktuálně s Pavolem Langerem v tomto směru?
Ne, že bych rád nenáviděl soupeře, ale svým způsobem si tu nenávist vždy vybuduju, když musím od rána do večera dřít, shazovat, je to úmorný a ten proti mně mi chce vlastně sebrat všechno, co jsem dlouhé roky budoval. Ale Pavol Langer je skvělý sportovec, jeví se i jako skvělý chlap. Půjde o čistě sportovní výkon mezi dvěma zápasníky. Žádná nenávist tam není a není k tomu jediný důvod. Chová se naprosto normálně na rozdíl od mých předešlých soupeřů, takže… Lidi mu i dost věří, takže já se na ten souboj těším, že šokuji Bratislavu.
ČTĚTE TAKÉ: Během chvíle můžu všechno ztratit. Rád se nechám Karlosem prověřit, říká Vémolův soupeř Langer
Vychováváte s manželkou Lelou dvě malé děti. Jak je těžké skloubit přípravu na zápas s rodinnými povinnostmi?
Je to náročný, ale jsem rád, že už jsem zpátky z kempu v Thajsku. Je to bez dětí dlouhé. Při té dovolené, na kterou jsem vzal děti z Londýna, jsem si uvědomil, co všechno jsem za ty roky promeškal, a snažím se to dohnat s nejmenšími dětmi. A těm velkým se to snažím vynahradit. Ale abych jim to mohl vynahrazovat a brát je na dovolené, musím tvrdě makat a ještě pár lidí zmlátit. Aby moje děti mohly mít to, co já jsem nikdy mít nemohl. Proto to vlastně dělám. Pro fanoušky a svoje děti.
Ohlásil jste před časem konec kariéry. Už si to opravdu dokážete představit?
Zatím to ještě není tak blízko, protože Attilka to neustále natahuje, potřebuje asi delší čas na přípravu. Ale vzhledem k tomu, co jsem zažil se svými dětmi. A vzhledem k tomu, že mám čtyři a plánuju další čtyři (pousměje se), tak si to dokážu představit. To, co teď prožívám s dětmi, je naprosto neuvěřitelný, a těším se na to, že třeba příští rok začnu chodit s Rockym (nejmladší syn) do gymu a začne trénovat. Takže to bude zase něco, co mě bude bavit.
Nedávno jste opět v rozhovoru mluvil o dalším zápase v prosinci, byť to ještě nebude odveta s Attilou Véghem…
Já jsem původně počítal, že zápas s Attilou bude v prosinci. To se odsune. Ale naštěstí ne z důvodu, že by jeden z nás byl třeba zraněný. Naopak proto, že se mi možná podaří dotáhnout do konce poslední sen a zatím nesplněný cíl, že bude poprvé české MMA na fotbalovém stadionu. A to, kdyby se povedlo, tak to přece nemůžu prošvihnout o půl roku a skončit dříve. To bylo něco, co jsem tu dlouhá léta říkal. Jestli se to má stát, tak u toho musím být. A pokud to má být Végh vs. Vémola 2, je to skvělá příležitost. Ale já neumím sedět a na něco čekat. Attilka to umí dost dobře (pousměje se). To mu závidím. Já to neumím. Takže bych v prosinci rád zápasil s někým jiným. Byl bych rád aktivní a neustále se připravoval na to grand finále. Takže dojde na nějakou debatu mezi mnou a Ondřejem Novotným po tomhle zápase v Bratislavě.
A nějakou představu máte?
Mám plno divokých představ. Záleží na tom, s čím mi vyjdou vstříc, co bude reálné. Samozřejmě, že když mám před sebou pár posledních pár zápasů, chci, aby všechny byly ve velkém stylu. A O2 arena se k tomu skvěle nabízí. Takže když by bylo nějaké velké zahraniční jméno, známý světový soupeř, byl bych za to vděčný. Ale nechci nic říkat dopředu. Žádnou představu nemám, ale chtěl bych, aby to lidi i mě bavilo. Kdybych zvládl i zápas v prosinci, stihl bych jich letos pět, což, si myslím, na důchodce není špatný, ne?
Rozhodně. Vrátím se ještě k Langerovi. Může výsledek zápasu s ním nějak ovlivnit vaše plány do odvety s Véghem?
To je otázka spíše na promotéry. Já nad variantou B nepřemýšlím. Myslím, že to bude nádherná tečka, až v Bratislavě zvítězím. Attila je sice v Oktagonu déle, ale nikdy o titul nebojoval. Takže bude krásný, sledovat ho, jak se bude muset připravit na pět titulových kol, jak bude muset shazovat váhu. Já se na to moc těším. A abych mu to malinko ztížil, tak budu muset mít pás přes rameno, aby to byl titulák. On se pak taky bude loučit s kariérou, půjde proto o loučení dvou legend stejného ročníku (1985, pozn. red.) s kariérou.
O Langerovi jste nedávno řekl, že není nejostřejší tužka v penálu. Jak jste to myslel?
To nebylo myšleno tak, jak to lidi vnímají. Neměl jsem na mysli, že by byl hloupej, asi jsem to jen špatně přeložil. Trenér mi jen řekl, že to není nejostřejší soupeř pro titulový souboj. Je to tvrdý protivník, ale není tím nejnebezpečnějším, není to ten nejtěžší soupeř, co jsem kdy měl. V jiných světových organizacích bych šel v polotěžké do titulové bitvy proti mnohem tvrdšímu soupeři.
Do klece proti vám nastoupí IT odborník…
Zatímco já jsem v tomhle směru jeskynní muž. Neumím počítač ani zapnout. Takže on je chytrej kluk. Na ten zápas se těším, bude to souboj dvou sportovců. A trochu mě mrzí, že se Oktagon snaží náš duel promovat trochu jako dobro proti zlu. Jeho zabírají v autobusu, mě v korvetě a tak dále. Jako by to byla špatná vlastnost. Já v autobuse jezdíval taky. A makal jsem, abych se dostal vejš. A to teď dělá Pavol Langer pro sebe, pro svou rodinu. Já jsem jen v té hře o něco dýl a šlapal jsem si tvrdě za svým cílem.
Když mluvíte o autobuse. Kdy jste v něm seděl naposledy?
No, to už je možná delší dobu, ale v Anglii jsem chodil takhle po ulici jako každý podobný kluk. Máme v sobě tu touhu posunout se. To dělá teď i Pavol Langer, jen si bude muset ještě chvíli počkat.
