Ilustrační foto Zdroj: Pexels
Měla na sobě moc vyzývavé oblečení, může si za to sama. Vymyslela si to, aby byla zajímavá. A co čekala, když se sprchuje u cizího muže ve sprše? Závažnost tématu sexuálního zneužití se v České republice stále bagatelizuje. Když už se oběti odváží promluvit, pachatel nemusí být ani potrestán. Zákony jsou totiž nedostatečné, což chtějí napravit někteří poslanci.
„Když muž pokračuje v pohlavním styku, zatímco žena pláče, prosí, ať to nedělá a snaží se vymanit, jde o znásilnění? Podle českých zákonů bohužel nikoli,“ upozornila na Facebooku předsedkyně za TOP09 Markéta Pekarová Adamová. Požaduje tak změnu trestněprávní definice znásilnění v souladu s mezinárodními závazky.
Definice znásilnění
Paragraf 185 klasifikuje znásilnění jako donucení k pohlavnímu styku (kterým je rozuměn i orální či anální styk) pod pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy, případně zneužití bezbrannosti druhé osoby. Obětí může být jakákoli lidská bytost, nezávisle na pohlaví a věku. Pachatelem znásilnění může být muž i žena, případně více osob současně. Pachateli hrozí odnětí svobody na šest měsíců až pět let.
Na nedostatečné právní ošetření poukázala i poslankyně vládního hnutí ANO Barbora Kořanová. „Poslanecké sněmovně navrhnu svolání mimořádné schůze k zpřísnění trestů za násilné činy. Jedná se mi především o problematiku sexuálního násilí, které v České republice nepovažuji za dostatečně definované a postihované. Dlužíme to obětem sexuálního násilí,“ uvedla na Twitteru Kořanová.
Podle hnutí Amnesty International, které monitoruje porušování lidských práv, v České republice policii každoročně ohlášeno přibližně 600 případů znásilnění. Jenže toto číslo podle odborníků představuje jen zlomek.
Mnoho obětí sexuální zneužití nenahlásí. Podle odborných výzkumů je ve skutečnosti v České republice každoročně spácháno přibližně 12 000 znásilnění. Jedná se tedy o 34 případů denně a policii je ohlášen jen jeden až dva z nich.
Může si za to sama
„Ačkoli je znásilnění jedním z nejzávažnějších trestných činů a oběť se s následky traumatu často potýká po zbytek života, panuje kolem tohoto tématu stále mnoho předsudků a mýtů. Jde o bagatelizaci závažnosti sexuálního násilí, relativizaci toho, jak často k němu dochází,“ dodala Pekarová Adamová s tím, že často pak dochází takzvané viktimizaci oběti, tedy svalování části viny na toho, na němž byl čin spáchán.
To ostatně potvrzují i komentáře pod článkem, který upozornil na to, že poslanec TOP09 Dominik Feri měl údajně sexuálně obtěžovat studentky právnické fakulty či jejich kamarádky. „MeToo à la America. No, ještě že si holky vzpomněly teď a ne za 30 let. Tomu nemůže nikdo uvěřit, ač nejsem volič TOP 09, tak každý případ, který není nahlášen hned, smrdí křivým obviněním,“ míní uživatel Facebooku Karel Š. „Zase nějaké obvinění puberťaček,“ dodává Petr H.
Pro nový zákon proti znásilnění jsou i další poslanci. „Nestačí vyjádření nesouhlasu. Nemyslí se na případy, kdy je oběť paralyzována strachem a podobně. To chceme změnit,“ sdělil pro MF Dnes lídr Pirátů Ivan Bartoš. „Představa sexuálního styku bez souhlasu je odporná a podpořím cokoliv, co pomůže postihy za tyto trestné činy zpřísnit,“ dodal MF Dnes Jan Birke z ČSSD.
Podle průzkumu MF Dnes jsou ale poslanci, kteří by změnu zákona nevítali. „Nerad bych, aby si manželé vyplňovali každou středu ve 20:30 písemné souhlasy se stykem,“ sdělil Václav Klaus mladší. A kontroverzi vzbudil i poslanec Karel Schwarzenberg. „Nikdy jsem nic takového neslyšel. A co je prosím nevhodné chování? A co je sexuální obtěžování? Že se 25letý kluk snaží holku dostat do postele a opačně, bylo vždy považováno za normální.“ Více se dočtete zde.
Jen zákon ale není vše. Znásilnění je podle odborníků věnováno i málo pozornosti. „Výsledkem je nízká podpora obětí, zlehčování dané problematiky, vytváření a udržování mýtů, které jednoznačně přispívají k sekundární viktimizaci obětí znásilnění,“ uvádí hnutí Amnesty International. Podle nich téměř tři pětiny dospělých v Česku si myslí, že si za znásilnění v jistých případech mohou ženy samy.
„Vyvrátit všechny mýty a nastavit systém, který skutečně pomůže obětem znásilnění, je jistě běh na dlouhou trať. Již dnes ale můžou zákonodárci učinit první kroky ke zjednání nápravy, a to zavedením definice znásilnění v trestním zákoníku, která je založena na absenci souhlasu,“ dodává hnutí.
