Zeman ocenil veterána podobného Igoru Hnízdovi. Hrdinu, který si trochu vymýšlel

Patří to k nesmrtelným scénkám z oblíbeného českého filmu Obecná škola. Rázný učitel Igor Hnízdo v podání Jana Třísky vypráví před užaslou třídou své válečné historky, kterak udatně bojoval mezi partyzány, v Africe, na východní frontě. Až panu Součkovi ztvárněnému Zdeňkem Svěrákem ujede: „Člověku se ani nechce věřit, že byste to všechno stihnul.“

Jako diváci nemáme Hnízda o nic méně rádi, přestože si svá vyprávění zjevně vymýšlí. A stejné to bude pravděpodobně i v případě muže, který by mohl filmovému tvrďákovi sloužit jako skutečný předobraz.

Řeč je o Janu Horalovi, válečném veteránovi letos vyznamenanému prezidentem Milošem Zemanem. Vojákovi mnoha nesporných kvalit, který za války působil na Středním východě, při bitvě u Dunkerku měl coby tankista namále po najetí na minu. A který mnohem později, za komunistické totality, pomáhal z emigrace perzekvovaným bojovníkům ze západní fronty.

Existuje spousta důvodů, proč si Horala vážit. On si však za svého života vysnil ještě jeden, který vzešel čistě z jeho fantazie. Roky o sobě totiž furiantsky a nepravdivě tvrdil, že byl též pilotem RAF, dokonce vyprávěl smyšlené báchorky o svých leteckých soubojích.

Prezident republiky 🇨🇿 Miloš Zeman se rozhodl ocenit tyto osobnosti: https://t.co/30ybjkzntx

— Jiří Ovčáček (@exPREZIDENTCR) October 28, 2021

„K letcům měl blízko, sám však letcem nebyl,“ potvrdil pro CNN Prima NEWS historik Jiří Rajlich. „Proč to tedy šířil? To se dá zpětně jen těžko posoudit, lidem do hlavy nevidíte. Jisté je, že si označení hrdina tak jako tak zaslouží. Stejně jako všichni ostatní členové československé zahraniční armády, téměř výhradně dobrovolníci. Byl součástí zahraničního odboje. A to opravdu není málo.“

Je to citlivá věc. Opravdová letecká esa jako František Peřina Horala v drtivé většině neodsuzovala. Mnozí z nich mu byli až příliš vděčni za pomoc, kterou jim poskytl v časech totalitních ústrků ze švédského exilu – zásoboval je například nedostupnými léky, podporoval je finančně. Jako výraz díků mu za to po revoluci nabídli čestné členství ve Svazu letců.

„Znal jsem celou řadu z nich, kteří mi o jeho pomoci vyprávěli s velkým uznáním,“ řekl Rajlich. „Už jen z toho důvodu si Horal podle mého české státní vyznamenání zaslouží.“

Pár takových metálů už tenhle čestný člen Sdružení válečných veteránů České republiky ostatně dostal. Za svou charitativní činnost obdržel od britské královny Řád britského impéria, ve Francii mu udělili rovněž velmi prestižní Řád čestné legie.

Něčím takovým se moc Čechů chlubit nemůže.

Coby úspěšný podnikatel, který v Česku provozoval několik hotelů, veteránům navíc finančně přispíval i v nových poměrech. Často zmiňovali, že jim nikdo nepomohl tolik, jako právě rodák ze Stráže při Čope.

Jen když došlo na válečná vyprávění, upadali občas do rozpaků. Stejně jako ještě teď několik oslovených historiků, kterým se do povídání o Horalovi moc nechce. S taktním vysvětlením: „Nezlobte se, ale nepřišlo by mi to k němu fér.“

Sdílnější byl svého času pro MF DNES jen bývalý telegrafista 311. československé bombardovací perutě RAF Jan Wiener: „Honza je takový baron Prášil. Prášil s velkým, laskavým a dobročinným srdcem. Neřeknu vám, proč si o sobě tak dětinsky vymýšlí. Snad prožívá jakousi druhou pubertu. Důležité snad je, že ty jeho výmysly nikomu neubližují. Jistě, je to zahanbující fraška, ale snad i lidsky pochopitelná. Alespoň pro nás veterány určitě.“

Jan Horal byl i v pozdním věku velmi činorodý, vedle svého úspěšného byznysu inicioval například stavbu několika soch Edvarda Beneše. Především však až do své smrti v listopadu 2011 obdivoval svět nebeských jezdců.

V Praze je po něm pojmenovaná ulice, o jeho osudu byl natočen dokumentární film. A když mu teď prezident Zeman udělil in memoriam medaili Za zásluhy I. stupně, stálo za to věnovat pozornost jejímu odůvodnění. Znělo pro někoho možná poněkud překvapivě: Za zásluhy o stát v oblasti kultury.