Uznávaný divadelní, filmový a televizní herec Josef Somr zemřel ve věku 88 let. Smutnou zprávu oznámila jeho partnerka. Byl dlouholetým členem Národního divadla, Činoherního klubu a zářil například ve filmech Ostře sledované vlaky, Žert, Údolí včel, Soukromá vichřice, v Básnících nebo v seriálech Byl jednou jeden dům, Létající Čestmír či Cirkus Humberto. Obdržel několik cen Thálie i medaili Za zásluhy.
Somr byl znám svým mimořádným nasazením, pečlivou přípravou a sebereflexí, díky kterým si mezi kolegy z herecké branže vydobyl mimořádný respekt.
Získal Ceny Thálie za celoživotní činoherní mistrovství a v oboru činohra za roli Pana Františka ve hře F. Hrubína Romance pro křídlovku a za výkon ve hře D. L. Coburna Džin (The Gin Game). Obdržel Řád cirkusového umění 1. stupně a cenu Neviditelný herec. V roce 2005 dostal za svou práci medaili Za zásluhy. Oceněn byl i Českým lvem za mimořádný přínos české kinematografii. Je rovněž držitelem titulu zasloužilý umělec z roku 1987. Byla mu také udělena Cena AudioStory za cyklus desek s tématem Magická Praha.
Jeho dlouholetou partnerkou byla herečka Zuzana Šavrdová, která zemřela v roce 2011 v 65 letech. Josef Somr se oženil až po její smrti. Soukromí své i manželky, kterou si vzal v roce 2012, velmi střežil. K oltáři se vydal až ve svých 78 letech a neměl potřebu sdělovat podrobnosti. „Ano, oženil jsem se, bylo to letos na jaře. A více vám nepovím, protože se nerad bavím o svém soukromí,“ odpověděl v roce 2012 na dotaz Blesku, když ho fotografové zastihli s novou ženou v Karlových Varech během filmového festivalu.
Nejobsazovanější herec
Somr se narodil 15. dubna 1934 v jihomoravském Vracově. V roce 1956 absolvoval studium herectví na brněnské JAMU a odešel do prvního angažmá do divadla v Českém Těšíně, kde působil dva roky. Poté se vrátil do Brna a další tři roky působil v Divadle bratří Mrštíků. Následně byl čtyři roky v angažmá v pardubickém divadle. Hercova talentu si pak všiml Jan Kačer, který ho v roce 1965 přetáhl do nově vzniklého Činoherního klubu. Tam strávil více než deset let a v roce 1978 se stal členem a jedním z hlavních pilířů činohry Národního divadla, kde působil do roku 2002. Poté hrál třeba v pražské Viole.
Somrův civilní herecký projev odpovídal i požadavkům filmové a televizní kamery, proto patřil od poloviny 60. let ve filmu a televizi mezi nejobsazovanější herce vůbec.
První epizodní filmovou roli získal Somr v psychologickém dramatu Obžalovaný režisérské dvojice Klos a Kadár v roce 1964. O dva roky později v roce 1966 si ho vybral režisér Jiří Menzel do svého nejslavnějšího snímku Ostře sledované vlaky, kde si zahrál s Václavem Neckářem. Oscarový úspěch filmu znamenal Somrův rychlý postup mezi naprostou hereckou elitu.
V 60. letech se objevil v řadě nezapomenutelných filmů, jako byla Soukromá vichřice, Hotel pro cizince, Údolí včel, Smuteční slavnost nebo Kaviár jen pro přátele. Velmi oceňovaný byl jeho výkon ve filmové adaptaci Kunderova románu Žert, kde představoval zatrpklého Ludvíka Jakla. Hlavní filmové role vedle Žertu vytvořil také v Kachlíkově Radosti až do rána nebo v Michálkově snímku O rodičích a dětech.
Ačkoliv byl Josef Somr uznávaným a velmi obsazovaným hercem, hlavní role získával jen výjimečně. V roce 1974 dostal zajímavou příležitost v televizním seriálu Byl jednou jeden dům. Zahrál si i v řadě dalších seriálů, jako F. L. Věk, Byli jednou dva písaři, Pan Tau, Nemocnice na kraji města, Létající Čestmír nebo Cirkus Humberto.
Film, televize, divadlo i rozhlas
V roce 1975 zazářil v komické roli přísného učitele v rodinném snímku Páni kluci. Objevil se také v pohádkách Deváté srdce, Tři veteráni, Čert ví proč nebo Anděl páně, v komediích Což takhle dát si špenát, Pozor vizita, Slavnosti sněženek, Černí baroni a ve všech šesti pokračováních legendárních Básníků s Pavlem Křížem v hlavní roli. Zahrál si také v silných dramatech jako Dobří holubi se vracejí, Morgiana, Nenávist, Konec starých časů nebo Hřbitov pro cizince.
Krátce poté, co v roce 2002 odešel znechucený nekoncepčností Národního divadla do důchodu, Somra postihl akutní zánět slinivky. Ten vedl k náročné operaci. V následujících letech pak herec omezil své pracovní nasazení. Později začal znovu v divadlech hostovat a pracoval i pro televizi a rozhlas. Před kameru se naposledy postavil v roce 2016 ve filmu Jak básníci čekají na zázrak.
Somrův příjemný hlas využili v několika případech tvůrci večerníčkových seriálů, kupříkladu v Cestách formana Šejtročka nebo Bubácích a hastrmanech. Namluvil také řadu dokumentů a nezanedbával ani práci v dabingu. Díky podmanivému hlasu se rovněž často objevoval v rozhlase.
